vláda Spojeného království z roku 1924 From Wikipedia, the free encyclopedia
První vláda Ramsaye MacDonalda vládnoucí roku 1924 byla první labouristickou vládou Spojeného království. Protože neměla většinu v Dolní sněmovně, byla závislá na podpoře opozičních stran. Postupně se neprávem stala terčem obav z komunismu a po devíti měsících v úřadu jí byla vyslovena nedůvěra.
| První vláda Ramsaye MacDonalda | |
|---|---|
.jpg) premiér Ramsay MacDonald | |
| Předseda | Ramsay MacDonald |
| Počet členů | 20 (kabinet) 58 (celá vláda) |
| Politické subjekty | Labouristická strana |
| Dolní sněmovna | 191/615
|
| Jmenována | Jiřím V. |
| Datum jmenování | 22. ledna 1924 |
| Vyslovení nedůvěry | 4. listopadu 1924 A 364, N 198, Z 0 / 562 |
| Konec v úřadu | 4. listopadu 1924 |
| Opozice | Konzervativní strana |
| Posloupnost vlád | |
Baldwin II. > | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Po všeobecných volbách v prosinci 1923 byla Dolní sněmovna rozdělená na tři podobně silné části. Protože konzervativní vláda Stanleyho Baldwina v lednu nezískala důvěru, přicházely v úvahu dva scénáře; buď koalice Konzervativní a Liberální strany, nebo historicky první vláda Labouristické strany. Lídr liberálů Herbert Henry Asquith i konzervativců Stanley Baldwin ale nakonec labouristický kabinet připustili s očekáváním, že se ukáže neschopným a tím stmelí jejich vlastní strany. Liberálové navíc počítali s tím, že budou kontrolovat vládu de facto.[1]
22. ledna 1924 byl proto vůdce Labouristické strany Ramsay MacDonald jmenován ministerským předsedou. Nástup do vlády zaskočil i samotné labouristy; v Buckinghamském paláci nakrátko zavládlo napětí, král Jiří V. si ale postupně začal s MacDonaldem rozumět. Vláda žádnou revoluci nechystala, premiér i kancléř pokladu Philip Snowden věřili v pozvolné tempo změn; osm z dvaceti členů vlády pocházelo z vyšší nebo vyšší střední třídy.[2]
Nejdůležitější počin vlády v domácí politice byl zákon o bydlení, který zavedl subvence místním úřadům, aby byly postaveny levné byty pro málo placené dělníky.[3] Byl také ustanoven školský výbor, který později zavedl nové základy středoškolského vzdělání. Labouristé odkázali dalším vládám dva principy; že stát má povinnost zajistit občanům důstojné bydlení a že na středoškolské vzdělání mají nárok všechny děti bez rozdílu.[4]
Labouristická diplomacie se ve výsledku příliš nelišila od předchozích vlád. MacDonald ve zprávě pro Dolní sněmovnu uvedl, že se bude kabinetní politika zakládat na demokracii, otevřené politice a lidských právech; vyjednávací síla ministerstva zahraničí bude vycházet nikoli z vojenské síly, ale z odůvodněné politiky. Oněch devět měsíců MacDonaldovy zahraniční politky je hodnoceno víceméně kladně.[1]
Vláda se podílela na přijetí Ženevského protokolu o odzbrojení a mezinárodní bezpečnosti; anulací dluhu Irského svobodného státu byla též zažehnána hrozba násilí v Irsku. Kabinet také de iure uznal Sovětský svaz, což ovšem vedlo k jeho pádu.[5]
Právě uznání SSSR bylo sice politicky výhodným krokem, vyprovokovalo ale útoky ze strany konzervativců a liberálů. Vláda, dosud držená zejména Liberální stranou, začala ztrácet i její podporu; dílem také kvůli malému vlivu Asquitha na kabinetní politiku.[6] Kampaň proti labouristům, mnohdy užívající špinavé metody, postupovala, a to navzdory faktu, že MacDonald veškeré projevy bolševismu ve své straně tvrdě potlačoval. Události nakonec vedly v listopadu k vyslovení nedůvěry vládě poměrem 364:198. Pár dní poté byl zveřejněn tzv. Zinovjevův dopis, údajně dokazující, že labouristé chystají komunistickou revoluci. Ve skutečnosti se jednalo o podvrh. V následujících všeobecných volbách byla Labouristická strana poražena, když získala jenom 151 poslanců.[1]
| Vládní strana | Hlasy ve volbách | % zisk | Mandáty v Dolní sněmovně | Křesla v kabinetu | Vůdce strany |
|---|---|---|---|---|---|
| Labouristická strana | 4 267 831 | 30,7 % | 191/615
|
20 | Ramsay MacDonald |
| Úřad | Člen kabinetu | Strana | Nástup do úřadu | Odchod z úřadu |
|---|---|---|---|---|
| Premiér a ministr zahraničí | Ramsay MacDonald | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Lord kancléř | Lord Haldane | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Lord prezident Státní rady | Lord Parmoor | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Lord strážce pečeti | John Robert Clynes | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Kancléř státní pokladny[p 1] | Philip Snowden | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr vnitra | Arthur Henderson | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr kolonií | James Henry Thomas | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr války | Stephen Walsh | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr pro Indii | Sir Sidney Olivier | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr pro Skotsko | William Adamson | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr letectva | Lord Thomson | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| První lord admirality | Lord Chelmsford | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Kancléř vévodství lancasterského | Josiah Wedgwood | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Prezident Úřadu pro obchod[p 2] | Sidney Webb | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr zemědělství | Noel Buxton | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Prezident úřadu pro obchod | Charles Trevelyan | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Generální poštmistr | Vernon Hartshorn | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| První komisař veřejných prací | Fred Jowett | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr práce | Thomas Shaw | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
| Ministr zdravotnictví | John Wheatley | Labouristická strana | 22. ledna 1924 | 4. listopadu 1924 |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
