Prince des poètes (česky: Kníže básníků) je neoficiální čestný titul udělovaný ve Francii nejvýznamnějšímu žijícímu básníkovi po smrti jeho předchůdce (předchozího nositele titulu). V různých obdobích nebyl vždy přidělován stejným způsobem a neměl vždy stejný symbolický význam ani stejnou míru uznání. Titul a doprovázející volba byly též kritizovány; např. ve 20. století jej odmítl Saint-John Perse.[1] Volba náleží kritikům a univerzitním kapacitám, kteří významné básníky vybírají; udělování tohoto titulu má ve Francii dlouhou tradici.
Dne 17. července 1894 zemřel Charles Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poètes). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18–25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů).[6]
V širším významu se výraz „Kníže básníků“ objevuje ve francouzštině jako přívlastek i ve spojitosti s jinými velkými básníky minulosti, jako Homér či Vergilius.
MAYAUX, Catherine et Centre de recherches Jacques-Petit. In: Modernité de Saint-John Perse?: actes du colloque de Besançon des 14, 15 et 16 mai 1998. [s.l.]: Presses de l'Université de France-Comté, 2001. ISBN284627021X. S.293. (francouzsky)
KYLOUŠEK, Petr. heslo Pierre de Ronsard. In: Jaroslav Fryčer a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN80-7277-130-2. S.613.
LINON-CHIPON, Sophie. Le pèlerinage littéraire dans les Mascareignes aux XIXe et XXe siècles [online]. La Revue française [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (francouzsky)