From Wikipedia, the free encyclopedia
Praní surové vlny je proces, kterým se před zpracováním vláken na přízi z ovčího rouna odstraňuje velká část nežádoucích příměsi, kterých je v rounu 30 až 60 %. Rostlinné příměsi se pak z vyprané vlny odstraňují karbonizací.[1]
Průměrné složení neprané australské vlny (v %):
| Druh ovce | Podíl vláken | Vlnní tuk | Pot | Nečistoty | Vlhkost |
|---|---|---|---|---|---|
| Merino | 49 | 16 | 6 | 19,5 | 9,5 |
| Crossbred | 61 | 11 | 8 | 8 | 12 |
Nečistoty pochází z pastviny. Jsou to zejména úlomky rostlin, zaschlé bláto a exkrementy, písek.
Vlnní tuk se nemá vyprat beze zbytku. Pro zpracování je výhodné ponechat na vláknech na česanou přízi asi 1 % a na mykanou přízi 2 % mastnoty.[2]
Srsti některých hrubovlákenných ovcí se někdy perou přímo na zvířeti,[1] tím se předem odstraní asi třetina nečistot. Všechny surové vlny se pak perou na průmyslových zařízeních, při čemž se rozlišují dvě technologie:[2][3]
Praní ve vodním prostředí se provádí na tzv. leviatanech, což jsou kontinuální linky se 4–6 vanami, mezi kterými jsou odmačkávací válce. Materiál se přivádí do stroje pomocí nakládače a linka je zakončena sušárnou.[2][4]
Jednotlivé vany pojmou 6000–13 000 litrů tekutiny, zařízení s pracovní šířkou cca 2–3,5 m bývá až 50 metrů dlouhé a dá se na něm vyprat 500–800 kg vlny za hodinu.
Ke strojnímu zařízení obvykle patří lanolinová stanice na těžení tuku z pracích vod.
Voda ve vanách se ohřívá na cca 50 °C a přidává se do ní uhličitan sodný a prací prostředek. Vlákenný materiál je při praní v neustálém pohybu, který je způsoben
Jeden z moderních systémů je Siroscour vyvinutý australským institutem SCIRO v roce 1977. Je to vícestupňová kombinace praní ve vlastní špíně, odtučňování a máchání. Siroscour je vhodný zejména pro jemné vlny.[5]
Princip spočívá v praní při izoelektrickém bodě (pH 4,9), kde vlna má nejmenší bobtnavost a reakční schopnost, takže se sníží riziko poškození vláken na nejnižší míru. Vrstva vláken na perforovaném dopravníku se postřikuje hexanem, směsí vody a isopropyalkoholu a znovu hexanem. Směs vody s alkoholem zbaví vlnu potních látek a hexan ji odmastí.[1]
Zařízení sestává z hermeticky uzavřeného extraktoru a sušárny. Mezi každým oddílem extraktoru jsou odmačkávací válce, pod strojem je umístěna dekantační nádrž (oddělení nerozpuštěných látek od kapaliny). Prací a sušicí linka je asi 40 metrů dlouhá, při pracovní šíři 2 m se s ní dá dosáhnout 2–3násobného výkonu oproti praní na leviatanu.
Součástí linky je zařízení, na kterém se zušlechťuje získaný lanolin (85–90 % množství obsaženého v surové vlně), čistí voda a recyklují rozpouštědla.
Vlna praná tímto způsobem má být čistější a obsahuje méně krátkých vláken než materiál praný ve vodním prostředí.
Pokusy s praním vlny rozpouštědly (solvent scouring) se prováděly v různých zemích asi od roku 1950, v 90. letech bylo ve světě v praktickém provozu 7 zařízení. K zavedení výroby jsou však nutné vysoké investiční náklady a technologie je v porovnání s klasickým praním velmi složitá. Z těchto důvodů není dosud (až do začátku 21. století) tento systém komerčně úspěšný.[5]
K sušení vlákenných vloček se používají jednopásové nebo bubnové sušicí stroje. Na odpaření 1 kilogramu vody je zapotřebí 1,5–2 kg páry.[2]
Karbonací se odstraňují z vyprané vlny rostlinné nečistoty. Jako chemikálie se nejčastěji používá kyselina sírová, kterou se spálí celulózové příměsi.
K vlastní karbonaci se dají použít stejné stroje (leviatany) jako na praní vlny. Ty se seřazují spolu se sušicími, klepacími a dopravními zařízeními do linky o délce 60–100 m. Karbonační linka může zpracovat až 300 kg vlny za hodinu.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
