From Wikipedia, the free encyclopedia
Prázdný hrob je křesťanská tradice, podle níž byl Ježíšův hrob po ukřižování nalezen prázdný.[1] Kanonická evangelia popisují návštěvu žen u Ježíšova hrobu. Přestože Ježíšovo tělo bylo po ukřižování a smrti uloženo do hrobu, hrob je nalezen prázdný, tělo je pryč a ženám andělé (nebo „mladý muž [...] v bílém rouchu“) oznamují, že vstal z mrtvých.
Ačkoli čtyři kanonická evangelia podrobně popisují vyprávění, ústní tradice o této záležitosti existovaly již dlouho před sepsáním evangelií.[2] Čtyři evangelia téměř jistě nebyla napsána očitými svědky, alespoň ve své konečné podobě, ale byla konečným produktem dlouhého ústního a písemného předávání.[3] Tři ze čtyř (Marek, Lukáš a Matouš) se nazývají synoptiky (což znamená „vidění společně“), protože předkládají velmi podobné příběhy, a obecně se soudí, že je to proto, že dvě z nich, Matouš a Lukáš, použily jako svůj zdroj Marka.[4][5] Nejstarší z nich, Markovo, pochází pravděpodobně z doby kolem let 65–70 n. l., tedy asi čtyřicet let po Ježíšově smrti,[6] zatímco Matoušovo a Lukášovo evangelium pochází z doby kolem let 85–90 n. l.[7] Janovo evangelium, které bylo dokončeno jako poslední, se začalo šířit mezi lety 90 a 110[8] a jeho vyprávění o prázdném hrobě není jen jinou formou příběhu vyprávěného synoptiky, ale po Jan 20,2 se liší do té míry, že je nelze sladit s předchozími třemi.[9][10]
V původním, nejstarším závěru Markova evangelia tři ženy navštíví hrob, aby pomazaly Ježíšovo tělo, ale místo toho najdou „mladého muže [...] oblečeného v bílém rouchu“, který jim řekne, že Ježíš se setká s učedníky v Galileji.[11] Ženy pak odejdou a nikomu nic neřeknou. Matouš uvádí stráže a dvojverší, kde je ženám dvakrát řečeno, a to anděly a poté Ježíšem, že se s učedníky setká v Galileji.[12] Lukáš u Marka mění jednoho „mladého muže [...] v bílém rouchu“ na dva, přidává Petrovu prohlídku hrobu[13] a vynechává slib, že se Ježíš setká se svými učedníky v Galileji.[14] Jan redukuje počet žen na osamělou Máří Magdalénu a přidává „milovaného učedníka“, který s Petrem navštíví prázdný hrob a jako první pochopí jeho význam.[15][16]
Mk 16, 1–8 (Kral, ČEP) pravděpodobně představuje ucelený celek ústní tradice, který autor převzal.[17] Končí útěkem žen od prázdného hrobu a tím, že nikomu neřeknou, co viděly, a podle všeobecného vědeckého názoru se jedná o původní závěr tohoto evangelia, přičemž zbývající verše, Mk 16, 9–16 (Kral, ČEP), byly přidány později.[18][11] Obraz mladého muže v bílém rouchu a reakce žen naznačují, že se jedná o setkání s andělem.[19] Prázdný hrob naplňuje ženy strachem a znepokojením, nikoli vírou ve vzkříšeného Pána,[20] ačkoli zmínka o setkání v Galileji svědčí o jakési předchozí, předmarkovské tradici, která spojuje Galileu a vzkříšení.[21]
Matouš přepracovává Markovo vyprávění, aby bylo přesvědčivější a ucelenější.[12] Popis anděla je převzat z Danielova anděla s tváří „jako blesk“ – Dan 10, 6 (Kral, ČEP) a jeho Boha s „rouchem bílým jako sníh“ – Dan 7, 9 (Kral, ČEP), a Daniel také uvádí reakci stráží – Dan 10, 7–9 (Kral, ČEP).[22] Uvedením stráže se zřejmě snaží vyvrátit příběhy o tom, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno jeho učedníky, čímž se vylučuje jakékoli jiné vysvětlení prázdného hrobu než to, které nabízí anděl, že byl vzkříšen.[12] Matouš podává dvojí vysvětlení, kdy je ženám dvakrát řečeno, a to anděly a pak Ježíšem, že se s učedníky setká v Galileji – Mt 28, 7–10 (Kral, ČEP), avšak důvody tohoto vysvětlení zůstávají neznámé.[12]
Lukáš mění Markovo „jeden mladý muž [...] v bílém rouchu“ na dva, odkazuje na dřívější předpovědi umučení – Lk 24, 7 (Kral, ČEP) a přidává Petrovu prohlídku hrobu.[13] Vypouští také příslib, že se Ježíš setká s učedníky v Galileji.[14] V Markovi a Matoušovi Ježíš říká učedníkům, aby se s ním setkali tam, ale u Lukáše se zjevení po vzkříšení odehrává pouze v Jeruzalémě.[23] Marek a Lukáš uvádějí, že ženy navštívily hrob, aby dokončily pomazání Ježíšova těla. Zatímco Marek nepodává žádné vysvětlení, proč nemohly svůj úkol dokončit večer v den ukřižování,[24] Lukáš vysvětluje, že v době Ježíšova pohřbívání již začal první západ slunce soboty a že ženy dodržovaly sobotní předpisy.[25] U Matouše přišly ženy jen proto, aby viděly hrob,[26] u Jana není uveden žádný důvod.[27] Jan redukuje ženy na osamělou Marii Magdalénu, což je v souladu s Mk 16, 9 (Kral, ČEP). Příběh končí tím, že Petr navštíví hrob a uvidí pohřební roucha, ale místo aby uvěřil ve vzkříšení, zůstává zmatený.[28]
Následující tabulka s překlady z Českého ekumenického překladu umožňuje porovnání těchto tří verzí.[9] (Lukáš – Lk 24, 12 (Kral, ČEP), kde Petr jde ke hrobu, může být dodatkem k původnímu evangeliu převzatým z Janovy verze vyprávění).[29]
| Mk 16, 1–8 (Kral, ČEP) | Mt 28, 1–10 (Kral, ČEP) | Lk 24, 1–12 (Kral, ČEP) | |
|---|---|---|---|
| Ženy u hrobu | Mk 16, 1–4 (Kral, ČEP) Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. |
Mt 28, 1–4 (Kral, ČEP) Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. |
Lk 24, 1–2 (Kral, ČEP) Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. |
| Andělské poselství | Mk 16, 5–7 (Kral, ČEP) Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ |
Mt 28, 5–7 (Kral, ČEP) Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ |
Lk 24, 3–7 (Kral, ČEP) Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ |
| Informování učedníků | Mk 16, 8 (Kral, ČEP)
Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. |
Mt 28, 8 (Kral, ČEP)
Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. |
Lk 24, 9–11 (Kral, ČEP)
vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. |
| Ježíšovo poselství | Mt 28, 9–10 (Kral, ČEP)
A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ |
||
| Učedníci u hrobu | Lk 24, 12 (Kral, ČEP)
Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. |
Janovu 20. kapitolu lze rozdělit na tři scény: (1) objevení prázdného hrobu, verše 1–10; (2) zjevení Ježíše Marii Magdaléně, verše 11–18; a (3) zjevení učedníkům, zejména Tomášovi, verše 19–29; poslední není součástí epizody „prázdného hrobu“ a není zahrnuta do následující tabulky.[30] Uvádí „milovaného učedníka“, který navštěvuje hrob s Petrem a chápe jeho význam dříve než Petr.[15] Zdá se, že autor spojil tři tradice, z nichž jedna zahrnuje návštěvu hrobu několika ženami brzy ráno (z níž „my“ ve slovech „nevíme, kam ho vzali“ je fragmentárním zbytkem), druhá zahrnuje návštěvu prázdného hrobu Petrem a snad i dalšími mužskými učedníky a třetí zjevení Ježíše Marii Magdaléně.[27] Jan to zredukoval na osamělou Máří Magdalénu, aby uvedl rozhovor mezi ní a Ježíšem, ale přítomnost „my“, když informuje učedníky, může být pozůstatkem původní skupiny žen,[16] protože truchlení a příprava těl pomazáním byly spíše společenské než osamělé činnosti.[16]
| Jan 20, 1–10 (Kral, ČEP) Objev prázdného hrobu | Jan 20, 11–18 (Kral, ČEP) Zjevení Ježíše Marii Magdaléně | |
|---|---|---|
| Marie Magdaléna u hrobu | Jan 20, 1 (Kral, ČEP) První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. |
Jan 20, 11 (Kral, ČEP)
Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu |
| Andělské poselství | Jan 20, 12–13 (Kral, ČEP)
a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ | |
| Informování učedníků | Jan 20, 2 (Kral, ČEP)
Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ |
|
| Učedníci u hrobu | Jan 20, 3–10 (Kral, ČEP)
Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. |
|
| Ježíšovo poselství | Jan 20, 14–18 (Kral, ČEP)
Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ |
Ačkoli Židé, Řekové i Římané věřili ve skutečnost vzkříšení, lišili se v jeho pojetí a výkladu.[31][32][33] Křesťané jistě věděli o mnoha událostech vzkříšení, které údajně zažily jiné osoby než Ježíš: Například křesťanský teolog Origenes z počátku 3. století nepopíral vzkříšení pololegendárního řeckého básníka Aristea ze 7. století př. n. l. ani nesmrtelnost řeckého mladíka Antinoa, miláčka římského císaře Hadriána, z 2. století n. l., ale tvrdil, že první z nich byl dílem démonů, nikoli Boha, zatímco druhý nebyl na rozdíl od Ježíše hoden uctívání.[34][35]
Mark Goodacre píše, že označení „prázdný hrob“ pro zmizení Ježíšova těla může být nesprávné, protože hrobky v Judsku v prvním století byly stavěny pro uložení více těl. Marek proto vypráví, že ženy viděly místo, kde byl Ježíš uložen, zatímco pozdější evangelia uvádějí, že hrob byl „nový“ a nepoužívaný.[36]
Kompozice a klasifikace příběhu o prázdném hrobě byly předmětem rozsáhlých diskusí.[37][38] Několik badatelů tvrdí, že příběh o prázdném hrobě v Markově evangeliu je podobný příběhům o „vzetí“ nebo „translaci“ (vstup do nebe zaživa), a nikoliv příběh o vzkříšení, v němž jsou určité zvláštní osoby popsány jako přenesené do božské říše (nebe) před nebo po své smrti.[39] Například Adela Yarbro Collinsová vysvětluje Markovo vyprávění jako Markovu dedukci z raně křesťanské víry ve vzkříšení. Klasifikuje jej jako translační příběh, tedy příběh o přemístění nově nesmrtelného hrdiny do jiné než pozemské říše.[40] Podle Daniela Smithe bylo chybějící tělo mnohem pravděpodobněji interpretováno jako případ přemístění božským činitelem než jako případ vzkříšení či oživení.[41] Richard C. Miller srovnává závěr Markova vyprávění s helénistickými a římskými translačními příběhy o hrdinech, které zahrnují chybějící těla.[42]
Smith však také poznamenává, že některé prvky v Markově příběhu o prázdném hrobě nejsou v souladu s předpokládaným vyprávěním, především odpověď mladého muže u hrobu ženám: („Vstal z mrtvých“ Mk 16, 6 (Kral, ČEP)). Dale Allison s poukazem na existenci jak myšlenky vzkříšení z hrobu, tak myšlenky nebeského vzetí vzkříšeného v dřívějších židovských textech tvrdí, že vzkříšení a vzetí do nebe nejsou vzájemně protichůdné myšlenky a že příběh o prázdném hrobě pravděpodobně od počátku zahrnoval obě.[43]
Již na počátku, se příběhy o prázdném hrobě setkaly se skepticismem. Již Matoušovo evangelium zmiňuje příběhy o tom, že tělo bylo z hrobu ukradeno.[44] Další domněnky, které nemají oporu v hlavním vědeckém proudu, hovoří o tom, že Ježíš ve skutečnosti na kříži nezemřel, nebo byl ztracen z přirozených příčin.[45]
Absence jakékoli zmínky o Ježíšově prázdném hrobě v Pavlových listech a velikonočním kerygmatu (kázání nebo hlásání) nejstarší církve, pocházejícím snad z křesťanské komunity v Antiochii ve 30. letech a zachovaném v 1. listu Korintským,[46] vedla některé badatele k domněnce, že si jej Marek vymyslel. Allison však tento argument z mlčení považuje za nepřesvědčivý.[47] Jiní badatelé tvrdí, že místo toho Pavel předpokládá prázdný hrob, konkrétně v raném vyznání víry předaném v 1Kor 15 (Kral, ČEP).[48][49]
Většina badatelů se domnívá, že Jan psal nezávisle na Markovi a že Markovo a Janovo evangelium obsahují dvě nezávislá svědectví o prázdném hrobě, což zase naznačuje, že oba použili již existující prameny[50] a odvolávali se na všeobecně rozšířenou tradici, i když Marek mohl tuto tradici doplnit a upravit tak, aby odpovídala jeho vyprávění.[51] Jak a proč Marek upravil svůj materiál, není jasné. Smith se domnívá, že Marek přizpůsobil dvě samostatné tradice o vzkříšení a zmizení do jednoho velikonočního vyprávění.Smith 2010, pp. 179–180.[52]
Podle Rudolfa Bultmanna se „velikonoční příběhy [...] dělí na dvě skupiny - příběhy o prázdném hrobě a příběhy o zjevení vzkříšeného Pána, i když existují příběhy, které kombinují obojí – Mt 28, 1–9 (Kral, ČEP); Jan 20, 1.–18 (Kral, ČEP).“ N. T. Wright důrazně a obšírně argumentuje ve prospěch skutečnosti prázdného hrobu a pozdějšího zjevení Ježíše a zdůvodňuje to tím, že jako „inference“[53] jsou jak tělesné vzkříšení, tak pozdější tělesné zjevení Ježíše mnohem lepším vysvětlením prázdného hrobu a „setkání“ a vzniku křesťanství než jakékoli jiné teorie, včetně těch Ehrmanových.[53][54] Dale Allison se vyslovil pro prázdný hrob, po němž následovala pozdější zjevení Ježíše apoštolům a Máří Magdaléně, a zároveň připustil historicitu vzkříšení.[55] Křesťanští biblisté použili metody textové kritiky, aby podpořili historicitu tradice, že „Marie Magdalská skutečně viděla Ježíše jako první“, v posledních letech především kritérium rozpaků.[56][57] Podle Dalea Allisona zahrnutí žen jako prvních svědků zmrtvýchvstalého Ježíše „po podezření potvrzuje pravdivost příběhu.“[58]
Podle Gézy Vermese se vyprávění o prázdném hrobě vyvinulo nezávisle na zjeveních po vzkříšení, protože nikdy nejsou přímo koordinována a netvoří společný argument.[59] Ačkoli je koherence vyprávění o prázdném hrobě sporná, jedná se „zjevně o ranou tradici“.[59] Vermes odmítá doslovný výklad příběhu[60] a také poznamenává, že příběh o prázdném hrobě je v rozporu s představami o duchovním vzkříšení. Podle Vermese „přísně židovské vazbě ducha a těla lépe slouží představa prázdného hrobu a je nepochybně zodpovědná za zavedení pojmů hmatatelnosti (Tomáš u Jana) a jídla (Lukáš a Jan).“[61] Novozákonní historik Bart D. Ehrman příběh o prázdném hrobě odmítá a tvrdí, že „prázdný hrob nemá nic společného s [vírou ve vzkříšení] [...] prázdný hrob by víru nevyvolal.“[62] Ehrman tvrdí, že prázdný hrob byl potřebný, aby zdůraznil Ježíšovo fyzické vzkříšení.[63]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
