Učedník apoštola Jana, smyrenský biskup, mučedník, světec, apoštolský otec, zemřel během pronásledování křesťanů za Marka Aurelia, autor Listu Filippanům, bývá znázorňován jako stařec, s korunou v rukou, jeho památka se slaví 23. From Wikipedia, the free encyclopedia
Údaje o Polykarpově životě pocházejí zejména od Irenea (buďto přímo z jeho spisu „Proti herezím“, Adversus haereses, nebo zprostředkovaně v Církevních dějinách Eusebia z Caesereje). Irenej v listu Florinovi uvádí, že jej osobně viděl a slyšel při svém pobytu v Asii.
Víme, že Polykarp napsal před rokem 117 list Filipským,[1]Ignác z Antiochie Polykarpovi adresoval jeden ze svých listů[2] a zmiňuje se o něm i ve svých listech Efezanům a Magnesanům. Dochováno je také „Umučení Polykarpovo“,[3] pojednávající o Polykarpově mučednické smrti ve Smyrně, a pozdní Vita Polykarpi, obsahující ovšem nejisté životopisné údaje.
Polykarp pořídil opisy ignatiovských dopisů, k nimž přičinil výše zmíněný vlastní list Filipským. Ten se dochoval řecky jen v prvních 9 kapitolách, ostatek latinsky.[4]
Polykarp zřejmě patřil mezi učedníky Janovy (vede se diskuse, zda šlo o autora čtvrtého evangelia, tedy Jana Evangelistu či presbytera Jana, považovaného za autora např. 2. listu Janova) a setkal se i s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Podle Tertulliána a Hieronyma jej tento Jan také ustanovil biskupem v Malé Asii. Polykarp se měl dožít vysokého věku, viz „Umučení Polykarpovo“ (Mart. Polyc. 9): „Osmdesát šest let sloužím (Kristu) a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?“
Polykarp navštívil Řím (rok 154), kde jednal s papežemAnicetemo datu slaveníVelikonoc, neboť praxe maloasijských církevních obcí byla odlišná od praxe římské. K dohodě nedošlo, nicméně se měli rozejít v míru.
Polykarp spolu se svými bratry z Asie kladl svátek na 14. den židovského měsíce Nisanu, to jest na den prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Římský sbor naopak slavil smrt Páně v pátek a vzkříšení v neděli, která nejblíže následovala po 14. Nisanu.[5]
Zemřel jako mučedník (upálen) ve Smyrně, snad roku 155/6 (podle údaje v Umučení Polykarpa, Mart. Polyc. 21), nebo 167 (podle Eusebiovy Kroniky). Líčení jeho mučednické smrti se dochovalo v dopise smyrenské obce, adresovaném maloasijskému městu Filomélion. Dopis smyrenské obce (sepsaný zřejmě očitým svědkem nedlouho po Polykarpově smrti) je považován za jeden z prvních martyrologických textů, který se stal vzorem pro další texty tohoto žánru.
ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin - skriptum pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. první souborné. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501s. S.62.
ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin - skriptum pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. první souborné. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501s. S.70.
Literatura
Ottův slovník naučný, heslo Polykarp. Sv. 20, str. 179
Spisy apoštolských otců (vyd. D. Drápal). Praha: Kalich 2004