Polární den
From Wikipedia, the free encyclopedia
Polární den se nazývá jev, který nastává za hranicí polárního kruhu, kdy po dobu nejméně jednoho dne Slunce nezajde (nezapadne) pod obzor a nenastane noc bez slunečního světla. Opakem polárního dne je polární noc, kdy naopak Slunce nevystoupí nad horizont. Období, kdy nastává polární noc, a období výskytu polárního dne se symetricky střídají s periodou půl roku.
Délka polárního dne
Počet dnů, po které nastává polární den, závisí na zeměpisné šířce. Na hranici polárního kruhu dochází během roku jen k jednomu polárnímu dni (celkem trvá 20 hodin, 4 hodiny příšeří vlivem vodorovného směru slunečních paprsků se zemským povrchem) a to během letního červnového slunovratu na severní polokouli (obratník Raka) a prosincovému slunovratu na polokouli jižní (obratník Kozoroha). Čím je pozorovatel severněji nebo jižněji od polárního kruhu, blíže k pólu, tím je polární den delší.
V oblasti pólů je pak Slunce 179 dnů zcela nad horizontem, a 7 dní částečně nad horizontem. Slunce v těchto dnech nezapadá, jedná se tedy o polární den a pak následně půl roku nevychází (polární noc). V den slunovratu dojde vždy v oblastech jednoho z polárních kruhů minimálně k jednomu polárnímu dni a analogicky v místech polárního kruhu opačného pólu k polární noci.
Pozorování
Na norském Nordkinnu, jako nejsevernějším místě kontinentální Evropy je možno polární den pozorovat od 14. května do 29. července a na Špicberkách od 20. dubna do 22. srpna [1].
Vliv celodenního světla
Době s trvalým slunečním svitem během celého dne se přizpůsobuje i život v těchto oblastech a to jak život fauny tak i flóry. Absence přirozené noční tmy nemá tolik nepříznivý vliv na psychiku lidí jako absence slunečního světla za polární noci.
Související články
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.