Sviňucha obecná
druh mořského savce From Wikipedia, the free encyclopedia
Sviňucha obecná (Phocoena phocoena) je druh mořského savce z čeledi sviňuchovití, který se vyskytuje v severních oblastech Atlantského a Tichého oceánu a v Černém moři. Většinou se zdržuje poblíž pobřeží nad kontinentálními šelfy do asi stometrových hloubek. Někdy vplouvá do ústí řek a do přístavů. Přestože sviňucha obecná obývá rozlehlé území, spatřit ji lze jen zřídka, protože nad vodu vyskakuje jen vzácně a k lodím se nepřibližuje.
| Sviňucha obecná | |
|---|---|
.jpg) Sviňucha obecná | |
 Porovnání velikosti s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | sviňuchovití (Phocoenidae) |
| Rod | sviňucha (Phocoena) |
| Binomické jméno | |
| Phocoena phocoena Carl Linné, 1758 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jedná se o malého kytovce s černým hřbetem a bílým břichem. Samice v průměru váží kolem 75 kg a dosahuje délky kolem 150 cm, menší samec váží kolem 60 kg a jeho délka se pohybuje kolem 140 cm. Tato převrácená pohlavní dvojtvárnost je u kytovců neobvyklá. Živí se hlavně hejnovými druhy malých ryb, jako jsou sledi, šproti nebo ančovičky. Samice zabřezne jednou za 1–2 roky a jedno mládě vrhá v teplých letních měsících.
Sviňuchu obecnou ohrožují hlavně interakce s tenatovými sítěmi i dalším rybářským náčiním, dále zvukové znečištění nebo nadměrný rybolov. Globální populace je hodnocena jako málo dotčená, avšak populace z Černého moře je ohrožená a sviňuchy z Baltského moře jsou ohroženy kriticky. Počet sviňuch obecných se odhaduje na nejméně 0,7–1,2 miliony jedinců.
Systematika
_(6008530675).jpg)
Sviňucha obecná náleží společně s dalšími třemi druhy sviňuch do rodu Phocoena.[2] O popis sviňuchy obecné se postaral již Carl Linné, který ji pod názvem Delphinus phocoena zařadil do 10. vydání svého přelomového díla Systema naturae.[3] Druh byl později přeřazen do rodu Phocoena, který vytyčil francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1816 se sviňuchou obecnou coby typovým druhem.[4] Phocoena pochází z latinského phocaena nebo řeckého φώκαινα (phokaina), což v obou případech znamená „sviňucha“.[5] V anglickém jazyce se sviňucha označuje jako porpoise, což je odvozeno z latinského porcus („prase“) a piscus („ryba“).[6] Podobně i v dalších jazycích včetně češtiny má rodové pojmenování spojitost s prasetem.[7][8] V češtině výraz „sviňucha“ použil již Jan Svatopluk Presl ve svém klasickém díle Ssavectvo.[9]
Moderní taxonomové rozlišují u sviňuchy obecné tři poddruhy:[2][10]
- P. p. phocoena (Linnaeus, 1758) – vyskytuje se v Atlantském oceánu;
- P. p. relicta Abel, 1905 – obývá především Černé moře (také Azovské, Marmarské a severní část Egejského moře);
- P. p. vomerina (Gill, 1865) – vyskytuje se v Tichém oceánu.
Zástupci poddruhu relicta mívají ve srovnání s atlantským protějškem menší velikost těla a lebky a odlišná je i jejich genetická výbava. Oba poddruhy jsou odděleny Středozemním mořem a na samostatnou evoluční cestu se vydaly snad již před 175 000 lety.[11][12][13] Atlantský poddruh phocoena má oproti pacifickému poddruhu vomerina větší lebku, avšak kratší čelist.[14] V Tichém oceánu se patrně vyskytuje i další, dosud nepojmenovaný a nepopsaný poddruh.[15] Nejbližším příbuzným sviňuchy obecné je patrně sviňucha běloploutvá (Phocoena dalli),[16] se kterou se sviňucha obecná může křížit.[17]
Popis
.jpg)
Jedná se o malého baculatého kytovce. Hlava je malá, kuželovitá s krátkým nevýrazným zobákem (rypcem).[18] Hřbet je černý až tmavě šedý, spodina je bílá. Zatímco v přední části těla tyto barvy na jejich rozhraní na bocích splývají, v zadní tělní části jsou ostřeji odděleny. Horní čelist je černá, spodní čelist je bílá.[19] Na bradě jsou 1–3 tmavé proužky, od koutku tlamy se táhne tmavší proužek různých šířek až k prsním ploutvím.[18] Všechny ploutve jsou černé.[19] Vzácně se objevují i zcela bílí jedinci.[20][21][22]
Trojúhelníková hřbetní ploutev má kolem 12–19 hrbolků na přední hraně;[18] jejich funkce není zcela jasná,[14] může souviset s hydrodynamikou.[18] U báze široká hřbetní ploutev je umístěna ve střední části těla.[18] Samice v průměru váží kolem 75 kg a dosahuje délky 150 cm, menší samec váží kolem 60 kg a jeho délka se pohybuje kolem 140 cm.[14] Taková převrácená pohlavní dvojtvárnost je u kytovců neobvyklá.[23] Tyto rozměry z druhu činí vůbec nejmenšího kytovce severního Atlantiku.[13] Sviňuchy z Černého moře dosahují kratších délek než sviňuchy z Baltského moře.[19] V každé z čelistí se ukrývá 38–56 krátkých lopatkovitých zubů.[24]
Na moři je sviňuchu obecnou poměrně náročné spatřit, jelikož se toto plaché zvíře vynořuje jen na velmi krátkou dobu a nad hladinu vystrkuje jen minimální část těla a oproti např. delfínům se neprojevuje častým akrobatickým chováním nad hladinou. K lodím se na rozdíl od některých jiných druhů sviňuch nepřibližuje, takže pozorování na moři typicky představuje jen letmé zahlédnutí odplouvající sviňuchy.[18] Na druhou stranu je ve většině areálu výskytu díky své malé velikosti v podstatě nezaměnitelná.[19] Pouze v místech sympatrie se sviňuchou běloploutvou (severní Pacifik) může dojít k záměně obou druhů.[25]
Výskyt
Sviňucha obecná obývá chladnější vody severní polokoule. V Tichém oceánu se vyskytuje podél severoamerického pobřeží od střední Kalifornie po Aljašku, a na západ přes severovýchodní Rusko a na jih k Japonsku. V západním Atlantiku areál výskytu sahá od jihovýchodní části Spojených států až po Baffinův ostrov na severu. Do Hudsonova zálivu nezaplouvá. Areál rozšíření pokračuje přes střední a jižní Grónsko, Faerské ostrovy a Island po západní Afriku (od Senegalu na sever) a Evropu (od jižního Portugalska po Novou Zemi). Jedná se o jediného kytovce, který se pravidelně objevuje v Baltském moři. Ve Středozemní moři je sviňucha obecná takřka nepřítomná, obývá pouze sever Egejského moře. Hojná je v Černém moři a přilehlých vodách Azovského a Marmarského moře. Atlantská, pacifická a černomořská populace jsou tedy od sebe geograficky poměrně striktně a dalece odděleny.[26][27]
Typicky se vyskytuje v pobřežních oblastech kontinentálních šelfů do stometrových hloubek, může se však vydat i do hlubších vod širého moře. Stanoviště druhu je charakteristické různorodostí hloubek, variabilitou potravních zdrojů i typem substrátu dna.[26] Sviňucha obecná má v oblibě hlavně mělké zálivy, fjordy a ústí řek. Občas může plavat proti proudu řeky poměrně dalece do vnitrozemí.[24]
Globální velikost populace sviňuchy obecné není známá, k dispozici jsou však odhady početnosti u řady místních populací. K těm patří odhad na 345 000 sviňuch obecných žijících v Severním moři, 102 500 u břehů severovýchodní Severní Ameriky, 89 000 u Aljašky, 27 000 u Islandu, 25 000 v Norsku a 24 000 u západního Skotska.[28] V Černém moři se nachází od několika do 12 tisíc sviňuch obecných[29] a na Baltské moře připadá několik set jedinců.[29][30] Minimální celkové množství sviňuch obecných se odhaduje na 700 000[14] až 1 200 000 jedinců.[29]
Biologie a chování
Chování, socialita a predátoři
Jedná se o samotářské plaché zvíře, které se jen málokdy přibližuje k lodím. Pohybuje se v malých skupinkách o dvou až pěti jedincích.[31] Výjimečně se v místech s bohatým množstvím potravy může shlukovat do dočasných stád o stovkách jedinců.[24] Sviňucha obecná je vysoce mobilní zvíře a její domovský okrsek pokrývá tisíce čtverečních kilometrů.[31] Zatímco některé populace jsou rezidentní, jiné podnikají sezónní migrace podmíněné dostupností potravních zdrojů, pohybem ledové pokrývky nebo teplotou mořské vody.[24] Ve svém pohybu dokáže být poměrně přizpůsobivá. Např. v Severním moři byl zdokumentován pozvolný, avšak masivní posun populace sviňuch obecných ze severu na jih za lepší potravní nabídkou.[14] Na oteplení západogrónských vod zase tamější sviňuchy obecné zareagovaly delším pobytem a výraznějším vytěžováním tresky obecné (Gadus morhua).[32]
S ostatními druhy kytovců se socializuje jen výjimečně. Může se krmit na stejných místech jako některé velké druhy kytovců, např. plejtváků.[24] Zdokumentováno je poměrně velké množství případů útoků delfínů skákavých (Tursiops truncatus) na sviňuchy obecné, při kterých není výjimkou, že dojde ke smrti sviňuchy.[33][34][35][36][37] Důvody těchto útoků nejsou zcela zřejmé. Mohou souviset s potravní konkurencí.[38][39] Podle jiné hypotézy je mezi některými populacemi delfínů skákavých rozšířena infanticida a delfín může zaměnit tělesně malou sviňuchu za mládě delfína.[34] K predátorům sviňuchy obecné patří kosatka dravá (Orcinus orca),[40] žralok bílý (Carcharodon carcharias),[41] žralok malohlavý (Somniosus microcephalus)[42] a v některých oblastech i tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus).[43][44]
Potrava
Jedná se převážně o rybožravého kytovce. Vyhledává hlavně malé hejnové ryby s vysokým obsahem lipidů, jako jsou sledi, šproti nebo ančovičky. V některých oblastech tvoří podstatnou část jídelníčku i desetiramenatci nebo korýši. Potravu hledá hlavně u dna v hloubkách do 200 m, může však odlovit kořist i z hladiny nebo ze střední části vodního sloupce.[14] Typicky se potápí na dobu kolem jedné minuty, avšak pod vodou může vydržet i přes pět minut.[26][45]
.jpg)
Sviňuchy obecné se typicky krmí samostatně, avšak jsou schopny i skupinového lovu, během kterého se skupinka sviňuch snaží udržet hejno ryb pohromadě a nahánět ho k hladině.[14] Podle studie z dánských moří sviňuchy obecné sháněly potravu takřka neustále během dne i noci. Ve dne lovily kolem 200 rybek za hodinu a před noc až 550. Takřka všechny z ulovených rybek měřila mezi 3–10 cm.[46] V zajetí sviňuchy obecné požíraly 0,75–3,25 kg ryb denně (což představovalo 4–9,5 % tělesné váhy) v závislosti na velikosti sviňuch.[47] Sviňuchy obecné od pobřeží Galicie pořádaly kolem 3,9 ± 0,8 kg ryb denně, neboli 1,4 tun ryb ročně.[48]
Studie z roku 2024 poukázala na to, že dostupnost kořisti výrazně ovlivňuje sezónní a denní vertikální migrační vzorce sviňuch obecných v Černém moři. V jihovýchodní oblasti Černého moře byly sviňuchy obecné aktivní převážně v noci, s nejvyšší intenzitou od ledna do května, kdy probíhá migrace ančoviček. V severozápadní části Černého moře od dubna do října se sviňuchy více pohybovaly během dne (nejvíce za rozbřesku a za úsvitu), což odpovídá migračnímu vzorci šprotů.[49] Konkrétní složení jídelníčku sviňuch obecných se může výrazně lišit podle lokace. Např. ve Skandinávii byl nejdůležitější kořistí sleď obecný (Clupea harengus),[50] v Norsku huňáček severní (Mallotus villosus),[50] ve Skotsku to byli treska bezvousá (Merlangius merlangus) a smačkovití (Ammodytidae),[51] na Islandu huňáček severní[52] a v Sališském moři to byl sleď tichomořský (Clupea pallasii).[53]
Rozmnožování
.jpg)
Doba rozmnožování se liší podle oblasti, nejčastěji se mláďata rodí v teplejší části roku od května do srpna.[14] Samice vrhá pouze jedno mládě, což je standardní u všech kytovců. K roku 2014 byl znám pouze jeden případ dvojčat (i když nenarozených; dvojčata byla nalezena v děloze matky během pitvy)[54] a v roce 2017 byl reportován nechtěný odchyt srostlého dvojčete se dvěma hlavami v rybářské síti v Severním moři.[55] Mládě je při narození velké kolem 70–75 cm a váží asi 5 kg. Doba gestace je zhruba 10 a půl měsíce, avšak mláďata příležitostně uloví menší kořist jako kril již od věku několika měsíců.[14]
K páření dochází asi měsíc a půl po období vrhů.[14] Samice zabřezne jednou za 1–2 roky, přičemž v Atlantiku to je typicky jednou ročně a v Pacifiku standardně jen jednou za dva roky. Sviňuchy obecné jsou promiskuitní, tzn. samec i samice se páří s vícero jedinci.[56] Sexuální kompetice mezi samci probíhá formou kompetice spermií, tedy nikoliv na úrovni fyzického soupeření samců.[57] Varlata samců se v době páření výrazně zvětšují. Ve vrcholném období páření dosahují váhy kolem 0,6 kg, v krajním případě i 2,65 kg.[58] Takto těžká varlata představují jedny z nejtěžších varlat vzhledem k váze těla mezi všemi savci.[26] Naopak mimo pářící období se varlata scvrkávají na cirka 100 gramovou velikost.[58] Váha varlat se tak dá využívat jako indikátor doby říje.[59]
K pohlavní dospělosti dochází ve věku kolem 3–4 let, kdy sviňucha obecná dosahuje délky kolem 1,2–1,5 m.[26] Dožívá se 8–10 let.[56] Z 239 sviňuch obecných uvázlých v tenatových sítích v Mainském zálivu byla nejstarší sviňucha stará 17 let.[60] V zajetí se může dožít i 28 let.[61]
Ohrožení
Sviňuchy obecné byly historicky loveny pro jejich maso (pro přímou lidskou spotřebu i jako návnada na ryby) a podkožní tuk.[62][29] K lovům docházelo mj. v Zálivu svatého Vavřince, Pugetově zálivu, Zálivu Fundy, Labradoru, Newfoundlandu, Grónsku, Černém moři, na Islandu a Faerských ostrovech a kolem Dánska.[29] V moderních dobách pokračuje lov v Grónsku, kde místní odloví kolem 2500 sviňuch obecných ročně.[62]
Celková populace druhu není v ohrožení, a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ji tak hodnotí jako málo dotčenou.[29] IUCN nicméně vyhodnocuje zvlášť černomořský poddruh relicta, který považuje za ohrožený,[63] i populaci z Baltského moře, která je dokonce kriticky ohrožená.[64]
Populace sviňuch obecných z Černého moře byla výrazně zdecimována v průběhu 20. století, kdy byly sviňuchy obecné hojně loveny místními rybáři.[63] Lov kytovců v Černém moři ustal až v roce 1983, kdy byl lov černomořských kytovců zakázán v Turecku (v Sovětském svazu, Bulharsku a Rumunsku došlo k zákazu lovu kytovců v Černém moři již v roce 1966).[29] Není zcela jasné, kolik sviňuch bylo tehdy zabito, ale řádově se jedná o stovky tisíc. Černomořská populace se od zákazu lovu nedokázala zotavit a nadále klesá vlivem zamotání sviňuch obecných do ukotvených tenatových sítí nastražených u dna. Vážnou hrozbu černomořského poddruhu představují i rušivé vlivy během těžby plynu nebo úbytek dostupné potravy následkem nadměrného rybolovu a přemnožením introdukovaného druhu žebernatky Mnemiopsis leidyi, která požírá rybí vajíčka a v některých černomořských oblastech už způsobila rapidní úbytek některých druhů ryb.[63]
Populace z Baltského moře v minulosti utrpěla přímým i nepřímým (nechtěným) odlovem. V moderních dobách představuje hlavní ohrožení baltských sviňuch interakce s rybářským náčiním, především různými druhy tenatových sítí. Další vážnou hrozbou jsou znečišťující látky přítomné v moři jako perzistentní organické látky a těžké kovy, zvukové znečištění a částečně i úbytek potravy a degradace a ztráta přirozených stanovišť.[64] Na globální úrovni sviňuchy obecné ohrožují podobné jevy jako u baltské a černomořské populace.[29] Hlavní hrozbou jsou interakce s rybářským náčiním (hlavně tenatovými sítěmi),[65][66][29] zvukové znečištění,[67][68][69] znečištění moří, úbytek potravy následkem nadměrného rybolovu, degradace přirozených stanovišť a klimatická změna, která s sebou přináší změny v distribuci potravy sviňuch.[29][14][70][71]
Sviňucha obecná je chráněna řadou mezinárodních smluv, jako je Bonnská úmluva, CITES nebo Dohoda o ochraně malých kytovců Černého a Středozemního moře a přilehlé oblasti Atlantiku (ACCOBAMS).[29] Jedním z klíčových prvků ochrany sviňuch obecných je používání akustických odstrašujících přístrojů (v angl. se jim říká pingers) během rybolovu. Jedná se o malá elektronická zařízení vydávající zvuk, jehož cílem je odlákat sviňuchy a další kytovce od nastražených sítí.[72] V zajetí se sviňuchy obecné příliš nechovájí, v Evropě je lze zahlédnou jen v chovných zařízenách v Dánsku a Nizozemí.[73] Jejich chov je poměrně náročný a úmrtnost sviňuch obecných vzatých do zajetí je vysoká.[74]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.