Petr Semjonovič Saltykov

Generál Pjotr Semjonovič hrabě Saltykov (rusky Пётр Семёнович Салтыков, 11. prosince^jul./ 21. prosince 1698^greg. / podle jiných pramenů 1697 nebo 1700 / Kogajevo - 26. prosince 1772^jul./ 6. ledna 1773^greg., Marfino) byl ruský šlechtic a polní maršál imperiální armády. ^{[1] [2] [3]}

Pjotr Semjonovič Saltykov
Narození	11.jul. / 21. prosince 1698greg. Nikolskoje
Úmrtí	26. prosince 1772jul. / 6. ledna 1773greg. (ve věku 74 let) Marfino
Choť	Praskovja Jurjevna Saltykovová
Děti	Ivan Petrovič Saltykov Anastasija Petrovna Saltykovová Jekatěrina Petrovna Saltykovová
Rodiče	Semjon Andrejevič Saltykov a Fekla Jakovlevna Volynskaja
Příbuzní	Vladimir Semjonovič Saltykov (bratr) Pjotr Ivanovič Saltykov, Anna Ivanovna Saltykovová a Praskovja Ivanovna Saltykovová (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	generálmajor, generálporučík, vrchní generál a generál polní maršál
Bitvy	válka o polské následnictví sedmiletá válka rusko-švédská válka bitva u Kunersdorfu
Vyznamenání	rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád bílé orlice Řád sv. Ondřeje zlatá zbraň Za chrabrost
multimediální obsah na Commons

Život

Jeho rodiči byli Semjon Andrejevič Saltykov a Fekla Jakovovna Volynskaja.

Car Petr I. v roce 1714 vyslal Saltykova do Francie, aby tam studoval námořní vojenství. ^[1]

Zámek Marfino v Moskevské oblasti

V roce 1729 Saltykov od koupil zadluženého Sergeje Borisoviče Golicyna panství Marfino a tamní zámek nechal přebudovat na patrové barokní sídlo s postranními křídly.

Za panování Anny Ivanovny se stal generálmajorem. V roce 1733 byl jemu a jeho otci udělen hraběcí titul.^[2]

V roce 1734 se účastnil bojů války o polské dědictví a v roce 1742 rusko-švédské války. ^[3]

Od roku 1759 během sedmileté války byl vrchním velitelem ruské armády. Dne 23. července 1759 porazil v bitvě u Kijí pruského generála Wedela a poté 12. srpna, kdy spojil svá vojska s jednotkami rakouského generála Laudona, v bitvě u Kunovic samotného krále Bedřicha II. Za to byl odměněn hodností polního maršála a později se stal generálním guvernérem Moskvy (1764–1771). ^[1]

Rodina

V roce 1731 se oženil s Praskovjí Jurjevnou, rozenou kněžnou Trubeckou (1704–1767), sestrou generálního prokurátora Nikity Jurjeviče Trubeckého. ^[2] Manželé měli několik dětí, mj.:

• hraběnka Anastázie Petrovna Saltykovová (26. listopadu 1731 – 24. března 1830), provdaná za Petra Kvašnina-Samarina (? - 19. října 1815)
• hrabě Ivan Petrovič Saltykov (29. června 1739 - 14. listopadu 1805), polní maršál a generální guvernér Moskvy
• Jekatěrina Petrovna Šuvalova (2. října 1743 – 13. října 1816 v Římě), pozdější dvorní dáma carevny Kateřiny II.^[4], od roku 1762 provdaná hraběte Andreje Petroviče Šuvalova (23. června 1743 – 24. dubna 1789). Měli několik dětí. Jejich dcera Alexandra Andrejevna se provdala za rakouského diplomata generálmajora Františka Josefa z Ditrichštejna, kde se manželům narodil jediný syn Josef František.^[5]
• hraběnka Varvara Petrovna Saltykovová, od 4. listopadu 1754 provdaná za knížete Vasilije Borisoviče Golicyna (? – po 1793), později provdaná podruhé. Bezdětná.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Semjonovič Saltykov na Wikimedia Commons

• Saltykovova zpráva o bitvě u Kunic pro carevnu Alžbětu Petrovnu