Petr Rezek (9. ledna 1948, Praha – 8. listopadu 2022, Praha)[1][2] byl český fenomenologický filozof a teoretik umění.
| doc. Petr Rezek | |
|---|---|
| Narození | 9. ledna 1948 Praha, Československo |
| Úmrtí | 8. listopadu 2022 (ve věku 74 let) Praha |
| Povolání | filozof |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
Vystudoval psychologii, filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně se několik let živil jako klinický psycholog; v letech 1979–1989 vykonával nekvalifikovaná zaměstnání. Od studií spolupracoval s Jiřím Němcem, v polovině 70. let byl v těsném kontaktu s Janem Patočkou, měl blízko k Jindřichu Chalupeckému, společně se sochařem Zdeňkem Palcrem zformuloval svébytnou koncepci sochy. V 80. letech vedl jeden z nejvýznamnějších filozofických bytových seminářů a ve spolupráci s britskou Asociací Jana Husa spoluorganizoval tajné návštěvy britských akademiků. Po změně politického režimu nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, následně působil na Akademii výtvarných umění v Praze a na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.
V 70. letech se věnoval především otázkám fenomenologické psychologie a fenomenologie umění (vliv E. Husserla, M. Heideggera, E. Finka, M. Bosse, H. Rombacha), v 80. letech se zčásti i s ohledem na možnosti tajné spolupráce se zahraničními kolegy začal intenzivněji věnovat antické filozofii (Platón, Aristotelés, Plótinos). Šířeji je známa jeho kritika Z. Neubauera, V. Havla[3] a některých dalších českých intelektuálů, kterou poprvé publikoval v samizdatu. Po převratu inicioval edici PomFil[4] (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikúmené, byl faktickým editorem časopisu Konserva (v dvoj-časopisu Konserva / Na hudbu) a založil vlastní nakladatelství, v němž mimo jiné nově zpřístupnil české překlady Aristotela. V roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[5]
Od roku 2004 vycházejí vybrané starší i zcela původní texty v jednotné grafické úpravě přičiněním nakladatelství Ztichlá klika pod označením „Sebrané spisy“. 17. 5. 2010 získal Cenu Toma Stopparda za knihu Architektonika a protoarchitektura.[6] V roce 2015 získal Cenu F. X. Šaldy udílenou za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky za knihu Proklouznutí neboli smrt.[7]
Výběr bibliografie
- 1976 Filosofické skici k umění poslední doby (samizdat)
- 1978 Body-art (samizdat)
- 1978 Happening jako vzpomínka, in: Happening (samizdat), s. 42-48
- 1979 Performance (samizdat)
- 1981 Minimal art (samizdat)
- 1981 Nemožné umění, in: Fluxus (samizdat), s. 4-21
- 1981 Otázky konceptuálnímu umění, in: I.D. Praha (samizdat), s. 255-275
- 1983 Tělo, věc a skutečnost v současném umění (vydala Jazzová sekce)[8]
- 1985 Přednášky k fenomenologické psychologii (samizdat)
- 1991 Filosofie a politika kýče, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha, Ztichlá klika Praha 2007
- 1993 Jan Patočka a věc fenomenologie, Svojtka a Co. 2010
- 2004 K teorii plastičnosti, Triáda Praha
- 2007 Carusova operní hlídka, Ztichlá klika, Praha
- 2008 Fenomenologická psychologie, Ztichlá klika, Praha
- 2009 Architektonika a protoarchitektura, Ztichlá klika, Praha
- 2009 Husserlova věcnost, Ztichlá klika, Praha
- 2011 Démanty české filozofie, Ztichlá klika, Praha, ISBN 9788090464124
- 2014 Proklouznutí, neboli smrt, Ztichlá klika, Praha, ISBN 9788088047001
Vybrané překlady
- 1994: Plótinos: Dvě pojednání o kráse
- 1995: Plótinos: Sestry duše
- 1995: Plótinos: Věčnost, čas a duch
- 1997: Plótinos: O klidu
- 2002: Piet Mondrian: Lidem budoucnosti (spolupráce)
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
