From Wikipedia, the free encyclopedia
Pej-jangská armáda (čínsky: 北洋軍; pchin-jin: Běi Yáng Jūn; doslovným překladem: „Severooceánská armáda“ ), pojmenována podle oblasti Pej-jang,[1] byla velká císařská čínská armáda západního stylu, kterou koncem 19. století založila vláda dynastie Čching. Jednalo se o ústřední bod celkové rekonstrukce vojenského Čching systému čínské armády. Pej-jangská armáda hrála významnou roli v čínské politice nejméně po tři desetiletí, pravděpodobně až do roku 1949. Umožnila Sin-chajskou revoluci v roce 1911 a rozdělením na frakce warlordů, známé jako Pej-jangské kliky (čínsky: 北洋軍閥; pchin-jin: Běiyáng Jūnfá), zahájila období regionálního rozdělení.
| Pej-jangská armáda - 北洋軍 (aktivní 1895–1928) | |
|---|---|
 Symbol Pej-jangské armády | |
| Země | |
| Typ | |
| Velikost |
|
| Posádka | Tchien-ťin (Tianjin) |
| Velitelé |
|
Pej-jangská armáda měla svůj původ v Nově vytvořené armádě, založené koncem roku 1895 pod velením Jüan Š’-kchaje, která se po roce 1901 rychle rozrostla o nové rekruty a začleněním dalších sil. V roce 1906 měla šest divizí a byla nejpokročilejší armádou pod velením dynastie Čching.
Počátek Pej-jangské armády lze vysledovat zpět k Li Chung-čangově armádě Chuaj, která byla zřízena k potlačení povstání Tchai-pchingů. Na rozdíl od tradičních čchingských jednotek Zelené zástavy nebo Osm korouhví, byla armáda Chuaj převážně armádou milice založenou na osobní, spíše než institucionální loajalitě. Chuajská armáda byla zpočátku vybavena směsicí tradičních a moderních zbraní. Její tvůrce Li Chung-čang použil v 80. a 90. letech 19. století příjmy z cel a daní pěti provincií, které měl pod kontrolou, na modernizaci jednotlivých částí Chuajské armády a na vybudování moderního námořnictva (Loďstvo Pej-jang).
Přibližně v této době se termín „Pej-jangská armáda“ začal používat k označení vojenských sil pod jeho kontrolou. Tento termín, který doslova znamená „Severní oceán“,[1] odkazuje na příjmy ze cla a spotřební daně vybrané v oblasti Pej-jangu (severní pobřežní provincie Č’-li, Šan-tung a Liao-ning, obklopující císařské hlavní město Peking), které byly použity nejprve k financování Pej-jangské flotily a později Pej-jangské armády. [1]Financování však bylo obvykle nepravidelné a školení nebylo nijak systematické.[2] [3] [4] [5] [6] Na počátku 90. let 19. století byly tyto modernizované jednotky založené Li Chung-čangem, které byly známé jako Pej-jangská armáda, nejlepšími vojenskými silami, které dynastie Čching mohla nasadit. Jejich první akcí byla první čínsko-japonská válka (1894–1895), ve které téměř výhradně bojovala armáda Pej-jang, bez podpory sil jiných provincií. Japonská branná armáda německého typu, vedená akademicky vyškolenými profesionálními důstojníky, však Pej-jangskou armádu snadno porazila. Po šesti měsících nepřetržitých japonských vítězství požádala Čchingská vláda o mír.[7]
Li Chung-čang zemřel v roce 1901 a na jeho místo nastoupil Jüan Š’-kchaj, který převzal Liovo jmenování místokrálem Č’-li a post ministra Pej-jangu (北洋通商大臣). V roce 1895 byl Jüan pověřen velením Nové armády (新軍) o velikosti brigády, která měla v té době 7 000 vojáků a později se do roku 1902 rozrostla na 20 000 vojáků. Na podzim roku 1905 tvořilo Pej-jangskou armádu šest divizí po 10 000 mužích. Byla rozdělena na pěchotu, dělostřelectvo, jezdectvo a pomocné jednotky. Sedmá divize byla poté založena roku 1907 v Ťiang-su. Armádní výcvikoví instruktoři byli většinou Japonci a Němci.
Jüan Š’-kchaj dohlížel na reformu čchingských vojenských institucí po roce 1901, kdy se vláda snažila vytvořit národní armádu. Založil vojenskou akademii Pao-ting, která mu umožnila rozšířit Pej-jangskou armádu, spolu s několika dalšími vojenskými školami a akademiemi pro výcvik důstojníků. Po vytvoření Komise pro reorganizaci armády v prosinci 1903 se Pej-jangská armáda stala vzorem, podle kterého měly být standardizovány vojenské síly ostatních provincií. Ačkoli některé jednotky sídlily ve třech severovýchodních provinciích Mandžuska, hlavní základna Pej-jangské armády se nacházela v Pao-tingu poblíž Tchien-ťinu. Počátkem devadesátých let 20. století bylo pro divize v Pej-jangu vytvořeno také oddělení vojenské správy pro řízení logistiky, které bylo rozděleno do několika odvětví. Podle názoru zahraničních pozorovatelů byla Pej-jangská armáda v té době největší, nejlépe vybavenou a nejlépe vycvičenou vojenskou silou v Číně.[8]
Císařovna vdova Cch’-si zemřela 15. listopadu 1908 a novým císařem jmenovala tříletého Pchu-I. Nový regent a otec Pchu-Iho, princ Čchun (醇親王), nechal následujícího roku Jüan Š’-kchaje odvolat. Jüan vyčkával s odchodem do důchodu a pečlivě udržoval síť osobních kontaktů v Pej-jangské armádě. V době revoluce v roce 1911 měl údajně velení Pej-jangské armády v rukou čchingský ministr Jin-čchang. Ve skutečnosti s tím měl Jüan Š’-kchaj stále možnost manipulovat díky loajalitě svých důstojníků k němu osobně. V Č’-li se nacházely čtyři divize, přičemž třetí divize byla v severovýchodní Číně a pátá divize v Šan-tungu. Téměř všichni důstojníci byli etničtí Číňané, z nichž mnozí byli navrátilými studenty z Japonska. Výzbroj nebyla standardizována, ale v tomto ohledu byla lepší nežli předtím nebo později. Většina pěchoty byla vyzbrojena buď standardní japonskou puškou Typu 30 z roku 1896, nebo Mauser ráže 7,9 mm.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
.svg)
_19_dots.svg)
