Remove ads
český sochař a zločinec From Wikipedia, the free encyclopedia
Pavel Opočenský (* 7. srpna 1954 Karlovy Vary) je český sochař a šperkař.
Pavel Opočenský | |
---|---|
Pavel Opočenský (2024) | |
Narození | 7. srpna 1954 (70 let) Karlovy Vary Československo |
Povolání | sochař, designér šperků, překladatel, klenotník a publicista |
Rodiče | Gustav Opočenský |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Opočenský je nejmladším synem herce Gustava Opočenského (1920–1992) a herečky Františky Horákové (1913–1987) a vnukem básníka, bohéma a novináře Gustava Rogera Opočenského (1881–1949).[1] Od pěti let ho jako otčím vychovával bývalý mostecký herec Ivan Holub.[2] Jeho bratr Petr Opočenský (1950–2019) byl výtvarník a rockový hudebník.[3]
V patnácti letech se začal učit pasířem v kovodílně svého příbuzného v Českých Budějovicích[4], kde restauroval předměty z kostelů a muzeí, které potřebovaly opravu. Zde se začal zajímat o výrobu šperků a design. Absolvoval studium v oboru bižuterie na střední průmyslové škole v Jablonci nad Nisou (1972) a obor zpracování kovů a kamenů na Střední uměleckoprůmyslové škole šperkařské v Turnově (1974).[5] Studium na střední škole nedokončil a odcestoval do Prahy, kde navštěvoval odbornou školu pro zakázkový design šperků a nastoupil do šperkařského družstva, ale nakonec se rozhodl soustředit na výrobu vlastních šperků. Po několik let byl zaměstnán jako údržbář v pražském metru, kde měl dostatek času na vlastní tvorbu.[6]
Roku 1979 podepsal Chartu 77[7] a krátce poté s padělaným pasem svého kamaráda emigroval do Německa. V Mnichově krátce navštěvoval Akademii výtvarných umění a začal pracovat s kamenem.[8] Odtud se o dva roky později přestěhoval do USA. V USA pracoval jako sochař a šperkař a působil i jako výtvarný kritik.[9] Z emigrace se vrátil na počátku devadesátých let a zúčastnil se šperkařských sympozií Kremnica ´91, Šperk a drahokam v Turnově (1991) a také Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích 1992.
Krátce po svém návratu se stal mediálně známý, když se zastal dvojice lidí, kterou ohrožovali skinheadi dne 25. března 1991 u hospody Pod Bělkou (dnes U Olmerů) v Slavojově ulici v Praze-Nuslích. Následoval konflikt, v němž loveckým nožem bodl sedmnáctiletého skinheada Aleše Martinů, který na něj zaútočil železnou tyčí. Skinhead tomuto zranění podlehl. Opočenský byl nejprve odsouzen k podmíněnému trestu, po odvolání státního zástupce k trestu nepodmíněnému, nakonec vrchním soudem překlasifikován jako nutná obrana. Za svůj čin byl dle Jiřího Ješe nekriticky mediálně oslavovaný.[10]
Roku 1994 se výstava sochařské tvorby Pavla Opočenského v syenitu a žule stala první veřejnou prezentací nově založené Galerie Rudolfinum.[11]
Koncem 90. let byl Opočenský aktivním kurátorem šperkařských výstav. Po mezinárodně úspěšné výstavě Český moderní šperk ve Stříbře, které se zúčastnilo 21 autorů, založil roku 1997 v Praze 2, Na Slupi Galerii moderního šperku Kotelna. Ta zahájila svůj ambiciózní program výstavami Český ateliérový šperk (1997, 1998). Aktivity Pavla Opočenského se staly na konci století hlavními hnacími motory pro řadu výtvarníků, kteří se zabývali šperkem a vyvrcholily výstavou Eros – Moderní český šperk (1999), která proběhla paralelně ve třech pražských galeriích a následujícího roku byla reprízována v několika českých městech a v Bratislavě.[12]
K 65. narozeninám Pavla Opočenského uspořádal roku 2019 německý Goldschmiedehaus v Hanau rozsáhlou retrospektivní výstavu jeho šperků a skic za podpory Muzea designu v Mnichově a Muzea užitého umění ve Frankfurtu nad Mohanem.
V roce 2004 a pak v roce 2005 byl odsouzen k celkem sedmi a půl roku vězení za pohlavní zneužívání nezletilých romských dívek.[13] V tomto případě byla stíhána a odsouzena též jeho přítelkyně (pozdější manželka)[14] Julie.[15] Jeho kauza vyvolala značnou mediální pozornost a Opočenský se stal jedním z nejznámějších vězňů v České republice. Později Městský soud v Praze zmírnil jeho trest na šest let a v dubnu 2006 byl po třech letech podmíněně propuštěn. Během věznění ho navštívila Meda Mládková a zakoupila pro Museum Kampa jednu z jeho kamenných soch.[16] Pobyt ve vězení Opočenský maximálně využil k ovládnutí nového řemesla strojního zámečníka a připravil asi 2000 skic, které částečně realizoval při tvorbě nových kovových a dřevěných šperků.[17][18] O tyto šperky z vězení, vystavené roku 2009 v Mostě a Mnichově, projevily zájem galerie v New Yorku, Filadelfii a Washingtonu.[19]
Byl třikrát ženatý. Roku 2005 se během povolené vycházky oženil s bohemistkou Julií Bergmannovou, dcerou signatáře Charty 77 Pavla Bergmanna.[20] Roku 2007 se manželům Opočenským narodil syn Max, ale manželství se po sedmi letech rozpadlo.
Pavel Opočenský je vysoce ceněným šperkařem a uznávaným sochařem a rytcem.[21] Vyučil se pasířem, ale na počátku své tvorby nenašel vztah ke kovu a patřil mezi avantgardní šperkaře, kteří v 70. letech experimentovali s novými materiály, zejména plastem. Kromě toho pracoval se slonovinou a kameny jako nefrit, chalcedon a tygří oko, v nichž lze broušením odkrýt přírodní kresbu.[22] K tvorbě šperků používá také akrylátový polymer corian, nerezovou ocel nebo titan. Jeho šperky, které jsou vždy miniaturizovaným sochařským dílem, lze nosit jako ozdobu těla nebo jen držet v dlani.[23]
Během působení ve Spojených státech se nejprve živil jako šperkař a pracoval se slonovinou. Po třech letech začal jako sochař pracovat s kamenem.[8] Po svém návratu v 90. letech patřil v Čechách k prvním sochařům, kteří použili nové metody sochařské práce – řezání, vrtání či broušení diamantovými kotouči pro práci s tvrdým kamenem (žula, syenit, porfyr). Na sochařském sympoziu v Hořicích (1992) vytvořil z místního pískovce tři kónické kameny ve velikosti dospělého člověka, které seřadil do zákrytu ve vzdálenosti dvou kilometrů směrem k lomu U sv. Josefa tak, aby otvory v nich mohl projít laserový paprsek.[24] Laserová na zakončení 8. setkání sochařů v Hořicích byla projektem Rollanda Hütera ve spolupráci se Sdružením hořického symposia.[25] Ojedinělou prací ve dřevě je jeho Kmen-torzo stromu z roku 1993.[26]
Nejznámějším dílem Pavla Opočenského je pomník Bratří Čapků na Náměstí míru na Vinohradech. Další sochy zhotovené podobnou technikou jsou ve sbírce Národní galerie v Praze a Musea Kampa. V centru Karlových Varů stál jeho čtyřmetrový žulový obelisk, který radnice odstranila při rekonstrukci karlovarského Vřídla.[27] Obelisk byl roku 2021 vystaven v rámci mezinárodního festivalu sochařské tvorby Sculpture line v Galerii Golf Hostivař.[28]
Opočenský se věnuje monumentálním sochám paralelně se svou šperkařskou tvorbou.[29] Z roku 2011 pochází série kamenů s negativním otiskem lidského těla nebo jeho částí nazvaná Ursakrál.[30] Pro své sochy používá tvrdé a obtížně opracovatelné horniny jako je kozárovická, mrákotínská či polská žula, syenit, ruský labradorit nebo čedič.[31]
Během prvního roku ve vězení založil výtvarný kroužek a vytvořil sérii dřevěných věcí a objektů nazvanou Mříže brože a Mobiloidy. V místní dílně se během tří let vyučil jako soustružník a frézař a kolem roku 2005 zde vznikla série broží z mosazi. Opočenský se v následujících letech zaměřil na tvorbu z recyklovaných materiálů. Během pandemie covidu využil jako základ šperků výbrusy z duralových součástí automobilových motorů a tuto kolekci, nazvanou „Epidemie” vystavil v Galerii POUZAR&OVÁ, Jablonec nad Nisou (2020)[32] a poté v pražském DOXu.[33]
V letech 2014–2017 se věnoval malbě a vytvořil cyklus asi sta velkoformátových kreseb, které vystavil roku 2017 ve vile Pellé[34] a poté 2019 pod názvem „Nucleus”.[35][36] V kresbách rozvíjí v dynamické perspektivě geometrické tvary, které se navzájem prolínají pohlcují a zmnožují a navozují až erotické konotace.[37]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.