Parní vodárna Střekov
vodárna v Ústí nad Labem, technická památka From Wikipedia, the free encyclopedia
Parní vodárna na nádraží Ústí nad Labem-Střekov byla uvedena do provozu spolu s otevřením trati Rakouské severozápadní dráhy z Lysé nad Labem v roce 1874 a až do ukončení parního provozu sloužila k zásobování parních lokomotiv labskou vodou.[1] Stavební část objektu vznikla podle návrhu význačného vídeňského architekta Carla Schlimpa. Vodárna má výjimečně zachované a funkční strojní vybavení a jako taková je chráněnou technickou a kulturní památkou,[2] přístupnou návštěvníkům.[3]
| Parní vodárna Střekov | |
|---|---|
 Obrázek střekovské parní vodárny ze stavebního výkresu | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Ústí nad Labem |
| Adresa | U Stanice 822/11 |
| Zakladatel | ZMŽ |
| Vlastník | statutární město Ústí nad Labem |
| Založeno | 2002 |
| Zaměření | technická památka z doby vzestupu parostrojní železnice |
| Původní účel budovy | železniční vodárna |
| Vyhledávané exponáty | objekt historické vodárny, funkční parní stroj, parní kotel |
| Kód památky | 104623 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Zeměpisné souřadnice | 50°38′53,02″ s. š., 14°2′52,3″ v. d. |
  vodárna Střekov | |
| Webové stránky | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Parní vodárnu nejvyšší, I. kategorie na nádraží Ústí nad Labem-Střekov vybudovala jako součást provozního zázemí své trati Lysá nad Labem – Střekov (tehdy Lissa – Schreckenstein) a dále na Děčín společnost Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), podle typového projektu vypracovaného architektem ÖNWB Karlem (Carlem) Schlimpem, roku 1874. Obdobné objekty původně vznikly při trati i ve stanicích Lysá nad Labem, Mělník a Litoměřice.
Střekovská vodárna sloužila až do šedesátých let 20. století především pro doplňování vody do kotlů parních lokomotiv. Po elektrifikaci a ukončení parního provozu v uzlu Ústí nad Labem bylo vodárenské zařízení stanice využíváno až do počátku osmdesátých let 20. století pro zásobování speciálních železničních vozů pro transport živých ryb vodou.
Stavba je provedena v účelném, střízlivém stylu industriálního neoklasicismu, jako cihlová, se sedlovou střechou. Strojovna s instalovanou technologií ve středním napříč orientovaném věžovém traktu je částečně podsklepená a patrová; v patře je umístěn vodojem. Ve dvou postranních, zrcadlově téměř symetrických přízemních přístavcích byly původně byty pro personál a zázemí. Ty jsou dnes rozšířeny pozdějšími přístavbami a účelově využity.[4]
Voda byla čerpána dvojčinnými čerpadly z hloubky přes 18 m ze studny[5], propojené klenutou štolou a železným potrubím s 85 metrů vzdálenou řekou Labe, a vytlačována do dvou propojených nýtovaných nádrží vodojemu obsahu 2 × 55 m³, uložených na železné konstrukci patra strojovny. Odtud byla podle potřeby dodávána samospádem potrubním řadem o ø 250 mm do některého z celkem pěti vodních jeřábů, rozmístěných ve stanici a u dnes již zaniklé výtopny.
Čerpací výkon pump byl cca 80 l/min. Jejich pohon obstarával přes táhla a vahadla stabilní parní stroj na mokrou páru z roku 1873 konstrukce lokomotivky Sigl, Wiener Neustadt. Stroj o výkonu 5 HP je jednoválcový se setrvačníkem, rozvod páry zajišťuje ploché šoupátko. Zdrojem páry je stojatý parní kotel o pracovním tlaku 8 bar vyrobený firmou Josef Paukert a syn, Vídeň roku 1911 s výrobním číslem 1070, který nahradil kotel původní, poněkud nižšího výkonu. Topilo se uhlím.[6]
Pozapomenutá vodárna byla znovuobjevena v roce 2002 členy spolku Zubrnická museální železnice, z.s. (ZMŽ), který ji od následujícího roku získal od Českých drah do pronájmu a zabezpečil ji. Roku 2009 začaly restaurační práce, od roku 2011 byl zprovozněn parní stroj a následně i parní kotel.[3] Objekt v roce 2013 odkoupilo od ČD město[4]; od 1 července 2024 je ve správě Muzea města Ústí nad Labem.[7]
Vodárna je charakteristickou ukázkou kdysi běžné součásti zázemí nutného pro provoz parních lokomotiv. Je ojedinělá tím, že je dochována a je funkční jako celek, včetně technologie, tedy stojatého parního kotle, parního stroje a vlastních vodojemů. Objekt je jako cenná technická památka veden na ústředním seznamu kulturních památek NPÚ.[2] Návštěvníkům je přístupná v pravidelných návštěvních termínech, případně po domluvě.[3]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
