Parlamentní volby ve Finsku 1933

Parlamentní volby ve Finsku konané 1.–3. července 1933 byly v pořadí 15. volbami do finského parlamentu. Konaly se za vyhrocené politické situace a to hlavně na pravém straně politického spektra (komunistická strana byla postavena mimo zákon v roce 1930). Krajně pravicové Lapuaské hnutí bylo taktéž zakázáno, ale jeho členové založili tzv. Vlastenecké lidové hnutí a v koalici s Národní koalicí šli do voleb. Volby vyhráli sociální demokraté, kteří posílili o 12 křesel. Naopak pravice a agrárníci museli počítat ztráty. Ve vládě pokračovala menšinová pravicová vláda Toiva Kivimäka.

Parlamentní volby ve Finsku 1933
Volební výsledky podle okrsků
Stát	Finsko
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	1.–3. červenec 1933
Předchozí volby	Volby 1930
Následující volby	Volby 1936
Volební účast	62,2 %
Výsledky
200 mandátů Kaarlo Harvala P. V. Heikkinen Paavo Virkkunen volební lídr volební lídr volební lídr Finská sociálně demokratická strana Agrární svaz Vlastenecká volební aliance 413 551 hlasů 249 758 hlasů 187 527 hlasů 37,33 % 22,54 % 16,9 % 78  mandátů 53  mandátů 32  mandátů ▲ 12 ▼ 6 ▼ 10 Eric von Rettig Aimo Cajander volební lídr volební lídr Švédská lidová strana Národní pokroková strana Malorolnická strana Finska 115 433 hlasů 65 830 hlasů 37 544 hlasů 10,42 % 5,83 % 3,4 % 21  mandátů 11  mandátů 3  mandátů ▲ 1 ▲ 4 ▲ 2

Předcházející události

Vlna posilování pozic krajně pravicových stran a hnutí se v třicátých letech nevyhnula ani Finsku. Na začátku roku 1932 bylo vládou zakázáno Lapuaské hnutí, které překročilo pomyslnou čáru jednak únosem bývalého prezidenta Ståhlberga, tak pokusem o vyvolání povstání v Mäntsäle. Jeho bývalí členové ale nesložili zbraně a založili politickou stranu tzv. Vlastenecké lidové hnutí (finsky: Isänmaallinen kansanliike, IKL). Ideologicky se strana nelišila od Lapuaského hnutí, ale na rozdíl od něj se ale aktivně účastnila voleb. Do těch v roce 1933 šla společně s Národní koalicí, s kterou mělo nadstandardní vztahy už bývalé hnutí, pod názvem Vlastenecká volební aliance. Šla do voleb s velkou kampaní a slibovala si výrazné volební zisky.

Od prosince 1932 byla u moci vláda premiéra Kivimäka. Menšinový kabinet agrárníků, švédských lidovců a Národní pokrokové strany se vyznačoval pravicovou politikou a podnikal razantní kroky proti probíhající hospodářské krizi. Díky tomu se vláda těšila podpoře prezidenta Svinhufvuda. Vládní strany jako protipól k Vlastenecké volební alianci neformálně spojily do Zákonné fronty. Zatímco aliance chtěla dále hledat komunisty a levicové aktivisty ve veřejném životě, tak fronta se stavěla hlavně proti rozšiřování krajně pravicových aktivit v zemi.

Volební výsledky

K volbám přišlo 62,2 % oprávněných voličů, což je o 3,7 % méně než v předchozích volbách, kdy byla účast rekordní. Jasným vítězem se stala sociálně demokratická strana, která posílila o dalších 12 křesel. Druhou nejsilnější stranou se stal Agrární svaz, který ale šest křesel ztratil. Nenaplnila se očekávání Vlastenecké volební aliance, která oproti výsledkům Národní koalice v roce 1930 ztratila 10 křesel. Samotná Národní koalice by měla 18 křesel a Vlastenecké lidové hnutí další 14.

Politická strana		Hlasy v % (změna)		Mandáty (změna)
	Finská sociálně demokratická strana (SPD)	37,33	▲ +3,17	78	▲ +12
	Agrární svaz (ML)	22,54	▼ −4,74	53	▼ −3
	Vlastenecká volební aliance (KOK + IKL)	16,93	▼ −1,12	32	▼ −10
	Švédská lidová strana (RKP)	10,42	▲ +0,39	21	▲ +1
	Národní pokroková strana (ED)	7,41	▲ +1,58	11	▬ 0
	Malorolnická strana Finska (SPP)	3,39	▲ +1,62	3	▲ +2
	Lidová strana	0,85	nová	1	▲ +1

Sestavování vlády

Volební výsledky dovolily vládě premiéra Kivimäka pokračovat v práci. Menšinový kabinet opírající se o toleranci ze strany sociálních demokratů tvořili agrárníci, švédští lidovci a Národní pokroková strana. Vláda vydržela až do roku 1936, což z ní dělá jednu z nejdéle sloužících kabinetů v historii Finska. Déle vládl pouze kabinet sociálního demokrata Kaleviho Sorsi v letech 1982–1987. Volby přinesly do Finska uklidnění politické scény a postupnou stabilizaci společnosti. Pohasly jazykové spory a sociální politika udělala velký krok dopředu. Vedle Československa a Irska bylo právě Finsko jednou z mála zemí vzniklých po první světové válce, kde se demokratické zřízení udrželo po celé meziválečné období.