Pařížský syndrom

Pařížský syndrom je přechodná psychická porucha, postihující některé osoby, které navštíví Paříž, obecněji Francii nebo Španělsko. Je v podstatě obdobný Jeruzalémskému a Stendhalovu syndromu. Zvláště náchylní jsou k syndromu návštěvníci z Japonska.^{[1] [2]} Tato skutečnost byla poprvé publikována ve francouzském psychiatrickém časopise Nervure v roce 2004.^[3] Z odhadovaných 8,8 miliónů zahraničních návštěvníků, kteří za rok (2009)^[4] navštíví Paříž, je významný počet hlášených případů na japonském velvyslanectví ve Francii, kdy je tímto syndromem ročně postiženo asi dvacet japonských turistů.^[5] Citlivost Japonců může být spojena s popularitou Paříže v japonské kultuře, především převládající idealizovaný obraz Paříže v médiích, který neodpovídá realitě. Nicméně určité zklamání a frustraci zažívají během návštěvy i turisté z jiných zemí.^[6]

Eiffelova věž – symbol Paříže

Obecná charakteristika

Pařížský syndrom je charakterizován řadou psychiatrických symptomů jako jsou bludy, halucinace, pocity pronásledování (dojem, že dotyčný je obětí předsudků, agrese nebo nepřátelství), derealizace, depersonalizace, úzkost, ale i psychosomatické projevy jako jsou závrať, tachykardie, pocení atd.^[7] Klinický obraz je nicméně velmi variabilní, jeho společnou charakteristikou je, že se vyskytuje během cest, kdy se cestující setkává s věcmi, které dříve nezažil, které neočekává. Příznaky, které neexistovaly před cestou, opět zmizí po návratu do známého prostředí.

Spouštěče

Základními faktory, které spouštějí syndrom, podle autorů článku jsou:

• Jazyková bariéra – jen málo Japonců hovoří francouzsky a naopak. Neznalost jazyka je hlavní příčinou. Kromě zjevných rozdílů mezi francouzštinou a japonštinou je zde mnoho každodenních frází a idiomů, které, zbaveny svého významu a obsahu, zvyšují zmatek při přímém kontaktu s Francouzi.
• Rozdíly v kulturní identitě – velké odlišnosti jsou nejen v jazyce, ale také ve zvycích a společnosti. Francouzi komunikují více na neformální úrovni ve srovnání s přísně formální japonskou kulturou, což je pro některé japonské návštěvníky velký problém.
• Idealizovaný obraz Paříže – někteří jednotlivci nejsou schopni uvést do souladu rozdíly mezi populárním virtuálním obrazem Paříže a syrovou realitou.
• Fyzické vyčerpání – vynaložený čas a energie, ať už na služební cestě nebo na dovolené a snaha stihnout velké množství památek a zážitků během krátkého pobytu v Paříži, spolu s účinky pásmové nemoci přispívá rovněž k psychické destabilizaci některých návštěvníků.

Historie

Profesor Hiroaki Ota, japonský psychiatr působící ve Francii, je považován za prvního vědce, který v roce 1986 nemoc diagnostikoval.^[1] Pozdější práce Youcefa Mahmoudia, lékaře z nemocnice Hôtel-Dieu, naznačuje, že Pařížský syndrom je psychopatologický jev týkající se spíše cesty, než cestujícího.^[8] Domnívá se, že vzrušení vyplývající z návštěvy Paříže způsobuje zrychlení srdeční činnosti. Ta způsobuje závratě a dušnost, což má za následek halucinace obdobně jako u Stendhalova syndromu.

Odkazy

Související články

• Kulturní šok
• Blud
• Psychóza
• Jeruzalémský syndrom
• Stendhalův syndrom

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris syndrome na anglické Wikipedii.

1. (anglicky) 'Paris Syndrome' strikes Japanese
2. (anglicky) Reflexions on a case of Paris syndrome Archivováno 30. 10. 2013 na Wayback Machine.
3. (francouzsky) Viala, A.; H. Ota; M. N. Vacheron; P. Martin; F. Caroli. Les Japonais en voyage pathologique à Paris: un modèle original de prise en charge transculturelle. Neuvure de journal Psychiatrie 5. S. 31–34.
4. Praha obsadila sedmé místo v počtu zahraničních turistů, Novinky.cz, 12. 1. 2009
5. (anglicky) Paris syndrome hits Japanese
6. Pro britské turisty je největším zklamáním Eiffelova věž a obraz Mony Lisy v Louvre, Ihned.cz, 13. 3. 2009
7. (anglicky) Mastering French manners, the hard way
8. (francouzsky) Voyage pathologique Archivováno 29. 9. 2011 na Wayback Machine.

Externí odkazy

• Citliví Japonci trpí pařížským syndromem, Aktualne.cz, 23. 10. 2006