Pařížský masakr je označení pro zastřelení 100–200 alžírských demonstrantů za nezávislost francouzskou policií v roce 1961 v Paříži. O krvavém potlačení demonstrace se svého času nehovořilo a teprve s velkým časovým odstupem se stalo předmětem veřejné diskuse ve Francii.[1] Oficiálně událost odsoudil prezident François Hollande v roce 2012.[2]
Od roku 1954 probíhala Alžírská válka. V roce 1961 se uskutečnilo v Paříži několik demonstrací proti válce. Začátkem října byl vyhlášen noční zákaz vycházení pro Francouze alžírského původu v pařížské oblasti. Tento zákaz byl reakcí na útoky ozbrojeného křídla FLN (Fronta národního osvobození) na policisty a četníky na francouzské pevnině (až do té doby byl boj omezen na Alžírsko), kdy bylo zabito několik důstojníků.
Dne 17. října došlo k další demonstraci přistěhovalců proti válce, kterou svolalo FLN. Demonstrace proběhla v rozporu se zákazem vycházení a prefekt Maurice Papon vydal policii pokyn ke střelbě. Přesný počet mrtvých není znám, ale odhaduje se až na 200.[3] Policejní jednotky poté mrtvé či umírající demonstranty naházeli do řeky Seiny.[2] Oficiální policejní hlášení uvádí pouze tři mrtvé. Několik tisíc lidí bylo zraněno, asi 14 000 zatčeno a internováno a z nich následně asi 500 deportováno do Alžírska.
O masakru se v té době prakticky nehovořilo v médiích a teprve v posledních letech se toto téma dostává do veřejných diskusí.
17. října 2001 odhalil socialistický starosta Paříže Bertrand Delanoë pamětní desku na Pont Saint-Michel připomínající tuto událost.
V červnu 2022 přináší deník Mediapart odtajněné archivní dokumenty z de Gaullova předsednictva, které by potvrzovaly, že prezident republiky si byl rychle vědom rozsahu masakru a kriminálních činů francouzské policie ze dne 17. října a následujících. týdnů. Historici specializovaní na toto období novinám potvrzují, že tyto dokumenty potvrzují, že generál de Gaulle byl informován o situaci ve dnech po masakru. Některé dokumenty ukazují touhu Charlese de Gaulla potrestat viníky a odmítnout zavedení beztrestnosti ve francouzské policii. Podle historika Gillese Mancerona de Gaullově touze po sankcích zabránily jeho obavy z rozbití politické většiny.[4]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
