Půst 17. tamuzu

17. tamuz (hebrejsky שבעה עשר בתמוז‎, šiv'a asar be-tamuz) je postním dnem, který byl ustaven na paměť prolomení jeruzalémských hradeb. Podle 2 Kr byly hradby během obléhání Nebukadnezarem prolomeny 9. tamuzu, Talmud^[1] pak určuje datum prolomení hradeb Římany 17. tamuz.

„	Devátého dne čtvrtého měsíce, když už tvrdě doléhal na město hlad a lid země neměl co jíst, byly hradby města prolomeny. Všichni bojovníci uprchli v noci branou mezi hradbami u královské zahrady. Kolem celého města byli Kaldejci. Král se dal cestou k pustině.	“
— 2 Královská 25, 3-4

Tento den byl spojen kromě obou prolomení hradeb i s dalšími významnými událostmi židovské historie:

• Po zjištění hříchu zlatého telete rozbil Mojžíš desky zákona, stalo se tak 40 dní od darování Tóry (5. sivan, Šavu'ot), právě na 17. tamuz.
• V době obléhání Jeruzaléma, poprvé od dob vyjití z Egypta, byly z nedostatku vhodných zvířat přerušeny pravidelné oběti v jeruzalémském Chrámu, opět na 17. tamuz.
• Během povstání Bar Kochby byl 17. tamuzu byl upálen ve svitku Tóry rabi Chanina ben Teradjon, podle Josepha Flavia byl jako projev opovržení spálen toho dne svitek Tóry, ale zhruba v roce 50 n. l.
• 17. tamuzu byla také umístěna Diova socha do Chrámu Antiochem IV. Epifanem. Během této události mělo rovněž dojít ke spálení Tóry, tentokrát přímo svitku, který sepsal Ezdráš a který by uchováván v Chrámu jako textus receptus Tóry.

Jak je vidět, půst 17. tamuzu slouží jako protiklad svátku Šavu'ot. Zatímco na Šavu'ot byla Tóra darována, na 17. tamuz připadají vždy události, související s rozbitím/prolomením (jeruzalémské hradby a desky desatera) nebo ničením a spálením (hradeb, Jeruzaléma a Tóry).^[zdroj?]

17. tamuzem začíná třítýdenní období smutku, které končí 9. avem. Toto období se nazývá hebrejsky ימי בין המצרים‎ – jemej bejn ha-mecarim, dny mezi strádáními, útisky. Toto označení odkazuje na biblický verš^[2]: „Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech.“

Začíná také desetitýdenní období, kdy při sobotním čtení z Tóry jsou připojovány haftary které nesouvisejí tematicky s příslušnou parašou, ale vytvářejí samostatný cyklus napomínání a útěchy.^[3]

Půst 17. tamuzu je menší půst, platí od úsvitu do soumraku. Na rozdíl od Tiš'a be-av není zakázáno kromě konzumace pokrmů a nápojů nic dalšího, jako např. mytí, koupání, čištění zubů atd. Liturgie pro 17. tamuz je podobná jako pro půst Gedaljův a půst 10. tevetu. Do amidy se přidává modlitba pro postní dny Anenu, čte se Avinu malkenu a postní slichot. Z Tóry se čte pasáž obvyklá pro veřejný postní den^[4] a haftara.^[5]

Reference

1. Ta'anit 28b
2. Pl 1, 3 (Kral, ČEP)
3. Shaviv, Yehuda: The Seven Haftarot of Consolation. www.vbm-torah.org [online]. [cit. 2012-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-13.
4. Ex 32, 11–14 (Kral, ČEP) a Ex 34, 1–10 (Kral, ČEP)
5. Iz 55, 6 – 56, 8 (Kral, ČEP)

Literatura

• STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění. Praha: Vyšehrad, 2002. 247 s. ISBN 80-7021-551-8.