Otokar Mokrý
český básník a novinář From Wikipedia, the free encyclopedia
Otokar Mokrý, uváděn též jako Otakar, (25. května 1854 České Budějovice [1] – 1. ledna 1899 Vodňany[2]), byl český básník, žurnalista a překladatel z francouzštiny a polštiny.
| Otokar Mokrý | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. května 1854 České Budějovice Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1. ledna 1899 (ve věku 44 let) Vodňany  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | cirhóza jater |
| Pseudonym | Otakar Halina |
| Povolání | překladatel, spisovatel, novinář, básník a politik |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Rodiče | Antonín Mokrý |
| Příbuzní | Theodor Mokrý (bratr) |
| multimediální obsah na Commons | |
| původní texty na Wikizdrojích | |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v domě U Zlatého slunce na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.[3] Byl synovcem Msgre. ThDr. Vojtěcha Mokrého, profesora teologie na biskupském semináři, probošta katedrální kapituly, generálního vikáře a spolupracovníka J. V. Jirsíka.[4] Vyrůstal ve Vodňanech. Po maturitě na německém piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích studoval práva v Praze. Zde se stal členem Umělecké besedy. Publikovat začal v první polovině sedmdesátých let devatenáctého století. V roce 1872 (ještě pod pseudonymem Otakar Halina) přispěl do almanachu jihočeské mládeže Anemónky. Další poezii pak zveřejňoval v časopisech Lumír, Světozor nebo Květy. Psal pro Národní listy, byl redaktorem Laciné knihovny národní a ilustrovaného časopisu Domácí krb. V roce 1878 se oženil s Marií Vančurovou. Po smrti otce Antonína v roce 1883 se ujal jeho notářské kanceláře ve Vodňanech.[5] Zároveň se věnoval vlastní literární práci. Během života se úzce stýkal se spisovateli Františkem Heritesem, Josefem Holečkem a Juliem Zeyerem.[6] Zemřel předčasně na cirhózu jater.
Památky
Byl pohřben do rodinné hrobky na hřbitově při kostele sv. Jana Křtitele ve Vodňanech, po zrušení hřbitova hrobka zůstala zachována v nynějším parku Jana Pavla II. V roce 1905 mu ve Vodňanech byla odhalena pamětní deska na domě, ve kterém měl notářskou kancelář. V roce 1919 mu byl zřízen pomník v městských sadech v Českých Budějovicích. Autorem pískovcové stély je sochař František Bílek.[6]
Dílo
Poezie
- Jihočeské melodie (1880)
- Básně (1883)
- Na Dívčím kameni (1885)
- Dumy a legendy (1888)
- Jasem a šerem (1893)
Próza
- Povídky a arabesky (1884)
- Povídky a drobné kresby (1886)
Překlady
- Básně Jul Słowackého (2 svazky, 1876 a 1880)
- Paul de Musset: Zuby Turcovy
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.