Ondřej Uherský (1327–1345)
neapolský král-manžel From Wikipedia, the free encyclopedia
Ondřej Uherský (30. října 1327, Aversa – 18. září 1345, Aversa) byl první manžel Johany I. Neapolské, syn uherského krále Karla I. a bratr uherského krále Ludvíka I.
| Ondřej Uherský | |
|---|---|
| vévoda z Kalábrie | |
 Ondřejův erb | |
| Náboženství | katolická církev |
| Narození | 30. října 1327 Aversa |
| Úmrtí | 18. září 1345 (ve věku 17 let) Aversa |
| Pohřben | Katedrála Nanebevzetí Panny Marie |
| Manželka | Johana I. Neapolská |
| Potomci | Karel Martel Kalábrijský |
| Rod | Anjou-Uherští |
| Otec | Karel I. Robert |
| Matka | Alžběta Polská |
| Příbuzní | Kateřina Uherská, Koloman, Ludvík I. Veliký a Štěpán z Anjou (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Zasnoubení
Ondřej byl druhým ze tří přeživších synů uherského krále Karla I. a jeho třetí manželky Alžběty Polské. V roce 1334 se zasnoubil se svou sestřenicí Johanou, vnučkou a dědičkou krále Roberta I. Neapolského. Ondřejův otec byl synovcem z otcovy strany krále Roberta, což z Ondřeje i Johany dělalo členy rodu Anjou-Sicilských.
Robert neměl silný nárok na trůn. Ondřejův dědeček, Karel I. Martel z Anjou, zemřel mladý, a trůn měl zdědit Ondřejův otec. Blížila se však invaze ze Sicílie a zdálo se, že sedmiletý dědic je příliš nezralý a nebude ji schopen odrazit. Trůn tak byl nabídnut druhému synovi Karla II. Neapolského, Ludvíkovi, ten však z náboženských důvodů odmítl, a trůn nakonec zdědil Robert.
Když král Robert v roce 1343 zemřel, ve své poslední vůli formálně odkázal království své vnučce Johaně. O Ondřejovi se však nezmínil, a tak mu odepřel právo vládnout spolu s Johanou.
Boj o korunu
Se souhlasem papeže Klementa VI. byla Johana v srpnu 1344 korunována. Ondřej ze strachu o svůj život napsal své matce Alžbětě, že brzy uprchne z království. Ta za ním přijela na návštěvu a před odjezdem zpět do Uherska údajně podplatila papeže Klementa, aby umožnil Ondřejovu korunovaci. Ondřejovi dala také prsten, který ho měl chránit před smrtí sečnou zbraní nebo otrávením, a vrátila se s falešným pocitem bezpečí do Uherska.
Když Johana v létě roku 1344 onemocněla, vyvolal Ondřej velkou kontroverzi, když propustil bratry Pipiniovy. Ve vězení skončili na příkaz krále Roberta poté, co byli odsouzeni za vraždu, znásilnění, drancování, velezradu a několik dalších trestných činů. Jejich majetek byl předán jiným šlechticům.
Vražda a následky
Skupina spiklenců (zapojení královny Johany nebylo nikdy prokázáno) se dozvěděla o papežově rozhodnutí a rozhodla se zabránit Ondřejově korunovaci. Během lovecké výpravy v Averse opustil Ondřej uprostřed noci svůj pokoj a byl napaden. Sluha za ním zatarasil dveře. Ondřej se zuřivě bránil a křičel o pomoc. Nakonec byl přemožen, uškrcen šňůrou a vyhozen z okna. Isolda, Ondřejova uherská ošetřovatelka, vzala princovu mrtvolu do mnišského kostela a bděla nad ní až do rána. Když dorazili uherští rytíři, řekla jim, co se stalo. Brzy z Neapole odjeli a vše oznámili uherskému králi.[1]
Skutek poskvrnil zbytek Johaniny vlády, ačkoli v procesech, které následovaly, byla dvakrát zproštěna jakéhokoli obvinění. Ondřejův starší bratr uherský král Ludvík I. Neapolské království několikrát napadl a Johanu vyhnal. Nakonec, o 37 let později, jejich příbuzný král Karel III. Neapolský s uherskou pomocí Neapol dobyl a Johanu zabil. Od Ondřejovy smrti se vdala ještě třikrát.
Ondřej a Johana měli jednoho syna, Karla Martela (25. prosince 1345 Neapol – nejdříve 10. května 1348), který zemřel ještě jako dítě v Uhersku.
Vývod z předků
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.