německá spisovatelka, laureátka Nobelovy ceny za literaturu From Wikipedia, the free encyclopedia
Nelly Sachsová, vlastním jménem Leonie Sachs (10. prosince 1891 v Berlíně-Schönebergu – 12. května 1970 ve Stockholmu[1]) byla německá prozaička, poetka a překladatelka židovského původu, nositelka Nobelovy ceny za literaturu.
| Nelly Sachsová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Leonie Sachs |
| Narození | 10. prosince 1891 Schöneberg |
| Úmrtí | 12. května 1970 (ve věku 78 let) Farnost Högalid |
| Příčina úmrtí | intestinal cancer |
| Místo pohřbení | Mosaic Cemetery, Northern Cemetery |
| Povolání | básnířka, dramatička, překladatelka a spisovatelka |
| Témata | poezie |
| Ocenění | Sveriges Radio's Poetry Prize (1958) Drosteové literární cena města Meersburgu (1960) Cena Nelly Sachsové (1961) Mírová cena německého knižního obchodu (1965) Nobelova cena za literaturu (1966) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházela ze zámožné rodiny vynálezce a továrníka Williama Sachse a vyrůstala v kultivované asimilované atmosféře vyšších tříd. Na nátlak otce musela ukončit svůj milostný vztah s rozvedeným mužem, ale jejich vzájemná korespondence trvala údajně ještě desetiletí. Nelly se nikdy nevdala, v několika pozdějších básních Sachsové je však zmínka o jakémsi „ženichovi“, který zahynul v koncentračním táboře.
Otec zemřel po delším rakovinovém onemocnění v Berlíně ještě před nástupem Hitlera k moci. Sachsové se podařilo spolu s matkou odejít z Německa v květnu 1940 do Švédska za pomoci prince Eugena, bratra švédského krále, doslova na poslední chvíli, když už byl na cestě příkaz k transportu. Dlouhá léta se pak do Německa odmítala vrátit.
Po válce, v padesátých letech, se Nelly Sachsová seznámila se základní knihou kabaly Zohar, zažila nové lyrické vzplanutí, svou tvorbu té doby srovnávala s chrlením krve, halucinacemi a se zemětřesením a v jejích básních přibývaly biblických motivy.
Její básně a texty vycházely zprvu jen v NDR. Žila s matkou na jihu Stockholmu ve velmi stísněných poměrech v jednopokojovém bytě a dál překládala moderní švédskou lyriku do němčiny. Začala si dopisovat s Paulem Celanem a po nějaké době vyšly konečně dva svazky jejích básní Nikdo neví, jak dál a Útěk a proměna i v západní části Německa. Sama se tam však vracet nechtěla, a když se k tomu po dvaceti letech přece jen u příležitosti převzetí Ceny Annette Drosteové odhodlala, psychicky se zhroutila a nakonec strávila tři roky na nervové klinice. O patnáct let později, v roce 1965, obdržela jako první žena Mírovou cenu německých knihkupců a nakladatelů, což ji opět přimělo k cestě do Frankfurtu nad Mohanem.
Teprve v šedesátých, sedmdesátých letech svého života, po utrpení, jehož byla v Evropě svědkem, dospívá k velké lyrice. Její poezie je osobitá, vznikla jakoby mimo čas a prostor, je hluboce filozofická až mystická, metaforicky bohatá a výrazově úsporná.
V roce 1966 obdržela Sachsová spolu s Šmuelem J. Agnonem Nobelovu cenu za literaturu. Na její počest uděluje německé město Dortmund každé dva roky literární Cenu Nelly Sachsové (např. v roce 1987 se stal jejím nositelem Milan Kundera).
Návštěvu Izraele v roce 1967 musela ze zdravotních důvodů odříci, ale v telegramu se vyslovila pro přijetí Güntera Grasse Svazem spisovatelů v Jeruzalémě. K psychickým problémům a dalším pobytům v ústavech se přidružilo onemocnění rakovinou, kterému nakonec v den pohřbu Paula Celana 12. května 1970 podlehla. Pochována je na židovském hřbitově Norra begravningsplatsen ve Stockholmu, kde leží i Alfred Nobel.
Sachsovou proslavila působivá báseň O die Schornsteine (Ó komíny) ze sbírky In den Wohnungen des Todes (V příbytcích smrti).
…
Ve své děkovné řeči při udělení Nobelovy ceny za literaturu, již pronesla v němčině, přečetla báseň napsanou pro tuto příležitost:
Báseň Kdosi přijde je ze sbírky Útěk a proměna
Kommt einer
Přijde člověk
Kdosi přichází
Překlad básní Svíce, Job a Kdosi přichází Zlata Kufnerová, překlad básně Přijde člověk Ludvík Kundera.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
