americká herečka a dabérka From Wikipedia, the free encyclopedia
Nancy Cartwrightová, rodným jménem Nancy Jean Cartwright, (* 25. října 1957 Dayton, Ohio)[1] je americká herečka. Dlouhodobě namlouvá Barta Simpsona v animovaném seriálu Simpsonovi, za což získala cenu Primetime Emmy za vynikající hlasový výkon a cenu Annie za nejlepší hlasový výkon v oblasti animace. Cartwrightová v seriálu namluvila i další postavy, například Nelsona Muntze, Ralpha Wigguma, Todda Flanderse, Kearneyho, Kylea zvaného Databáze a Maggie.
| Nancy Cartwrightová | |
|---|---|
 Nancy Cartwrightová v roce 2019 | |
| Rodné jméno | Nancy Jean Cartwright |
| Narození | 25. října 1957 (67 let) Dayton, Ohio, USA |
| Alma mater | Fairmont High School Kalifornská univerzita v Los Angeles Univerzita Ohio |
| Choť | Warren Murphy (1988–2005) |
| Děti | 2 |
| Oficiální web | nancycartwright |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cartwrightová se narodila v Daytonu ve státě Ohio. V roce 1978 se přestěhovala do Hollywoodu a vyučila se po boku dabéra Dawse Butlera. Její první profesionální rolí byl hlas Glorie v animovaném seriálu Richie Rich, po němž následovala hlavní role v televizním filmu Marian Rose White (1982) a její první celovečerní film Zóna soumraku (1983). V roce 1987 se Cartwrightová ucházela o roli v sérii krátkých skečů o dysfunkční rodině, která se měla objevit v pořadu The Tracey Ullman Show. Cartwrightová se chtěla ucházet o roli prostředního dítěte Lízy Simpsonové; když se dostavila na konkurz, zjistila, že role Barta – Lízina bratra – je pro ni zajímavější. Matt Groening, tvůrce seriálu, jí umožnil zúčastnit se konkurzu na Barta a na místě jí roli nabídl. Barta namluvila ve třech sezónách pořadu The Tracey Ullman Show a v roce 1989 se z krátkých skečů stal půlhodinový seriál Simpsonovi.
Kromě Simpsonových Cartwrightová namluvila i řadu dalších animovaných postav, například Daffney Gillfinovou ve Snorks, Rufuse v Kim Possible, Mindy v Animácích, Pistolku v Goofyho tlupě, roboty v Crashboxu, Margo Shermanovou v Kritikovi, Todda Daringa v The Replacements a Charlese „Chuckieho“ Finstera v Lumpících a All Grown Up! (tuto roli převzala v roce 2002 po odchodu Christine Cavanaughové). V roce 2000 vydala svou autobiografii My Life as a 10Year-Old Boy a o čtyři roky později ji adaptovala do podoby divadelní hry pro jednu ženu. V roce 2017 napsala a produkovala film Hledání Felliniho.
Cartwrightová se narodila v Daytonu v Ohiu[2] jako čtvrté ze šesti dětí Franka a Miriam Cartwrightových.[3] Vyrůstala v Ketteringu v Ohiu[4] a již v raném věku objevila svůj hlasový talent. Ve čtvrté třídě školy svatého Karla Boromejského vyhrála celoškolní řečnickou soutěž s přednesem hry Rudyarda Kiplinga How the Camel Got His Hump.[5] Cartwrightová navštěvovala Fairmont West High School a účastnila se školního divadla a byla členkou pochodové kapely. Pravidelně se účastnila soutěží ve veřejném projevu a dva roky po sobě se umístila na prvním místě v kategorii humorná interpretace na celostátním okresním turnaji. Porotci jí často navrhovali, aby předváděla kreslené hlasy. Cartwrightová ukončila střední školu v roce 1976 a přijala stipendium na Ohijské univerzitě.[6] Nadále se účastnila soutěží ve veřejném projevu; ve druhém ročníku se umístila na pátém místě v kategorii expozice na Národním řečnickém turnaji se svým projevem „Umění animace“.[7]
V roce 1976 získala Cartwrightová práci na částečný úvazek jako dabérka reklam v rádiu WING v Daytonu.[4] Zástupce společnosti Warner Bros. Records navštívil WING a později poslal Cartwrightové seznam kontaktů v animačním průmyslu.[8] Jedním z nich byl Daws Butler, známý díky namluvení postaviček jako Huckleberry Hound, Snagglepuss, Elroy Jetson, Spike Bulldog a Méďa Béďa. Cartwrightová mu zavolala a nechala mu na záznamníku vzkaz s koketním přízvukem.[5] Butler jí okamžitě zavolal zpět a souhlasil, že se stane jejím mentorem. Poslal jí poštou scénář a pověřil ji, aby mu poslala nahrávku, na které ho čte. Jakmile Butler nahrávku obdržel, zkritizoval ji a poslal jí poznámky. Následující rok takto pokračovali a každých několik týdnů dokončovali nový scénář. Cartwrightová popsala Butlera jako „naprosto úžasného, vždy povzbuzujícího, vždy zdvořilého“.[9]
Ve druhém ročníku se Cartwrightová vrátila na Ohijskou univerzitu, ale přestoupila na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, aby byla blíž Hollywoodu a Butlerovi.[4] Koncem léta 1978 zemřela její matka Miriam.[10] Cartwrightová téměř změnila plány na přestěhování, ale 17. září 1978 „bez radosti“ odjela do Westwoodu v Los Angeles.[11]
.jpg)
Během studií na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, která eměla tým pro veřejné vystupování,[12] se Cartwrightová dále vzdělávala jako hlasová herečka u Butlera. Vzpomínala: „Každou neděli jsem jezdila 20 minut autobusem k němu domů do Beverly Hills na hodinovou lekci a byla tam čtyři hodiny… Měli čtyři syny, dceru neměli a já jsem tak trochu zapadla jako dítě rodiny.“.[13] Butler ji seznámil s mnoha hlasovými herci a režiséry společnosti Hanna-Barbera. Poté, co se seznámila s režisérem Gordonem Huntem, ji požádal, aby se zúčastnila konkurzu na opakovanou roli Glorie v seriálu Richie Rich. Roli získala a později s Huntem spolupracovala na několika dalších projektech. Na konci roku 1980 podepsala Cartwrightová smlouvu s talentovou agenturou a získala hlavní roli v pilotním díle sitcomu In Trouble. Cartwrightová tento seriál popsala jako „zapomenutelný, ale nastartoval mou kariéru před kamerou“.[14] V roce 1981 dokončila studium divadelní vědy na Kalifornské univerzitě[15] a v létě pracovala s Jonathanem Wintersem v improvizační skupině na Kenyon College v Gambieru ve státě Ohio.[14]
Po návratu do Los Angeles získala Cartwrightová hlavní roli v televizním filmu Marian Rose White. Janet Maslinová, kritička deníku The New York Times, popsala Cartwrightovou jako „baculatou, hřmotnou, lehce šilhavou herečku, jejíž přirozenost výrazně přispívá k působivosti filmu“.[16] Cartwrightová odpověděla Maslinové dopisem, v němž trvala na tom, že šilhavá není, a přiložila fotografii.[17] Později se Cartwrightová zúčastnila konkurzu na roli Ethel, dívky, která uvízne v kresleném světě ve třetí části filmu Zóna soumraku. Setkala se s režisérem Joem Dantem a později ho popsala jako „naprostého milovníka kreslených filmů, a jakmile se podíval na můj životopis a všiml si v něm jména Dawse Butlera, už jsme běželi a sdíleli anekdoty o Dawsovi a animaci. Asi po dvaceti minutách řekl: ‚Vzhledem k tvému původu nechápu, jak bych mohl do téhle role obsadit někoho jiného než tebe!‘.“[18] Byla to její první role v celovečerním filmu.[18] Část byla založena na epizodě televizního seriálu The Twilight Zone It's a Good Life, která byla později parodována ve Zvláštním čarodějnickém dílu Simpsonových.[19]
Cartwrightová pokračovala v práci na hlasech pro projekty jako Pound Puppies, Popeye and Son, Snorks, My Little Pony a Saturday Supercade,[20] připojila se ke „skupině smyček“ a nahrávala vokály pro postavy v pozadí filmů, i když ve většině případů byl zvuk ztlumen, takže bylo slyšet jen velmi málo jejího hlasu. Drobné hlasy namluvila v několika filmech, například v The Clan of the Cave Bear (1986), Silveradu (1985), Sixteen Candles (1984), Návratu do budoucnosti II a The Color Purple (1985).[21] Cartwrightová také namluvila botu, která byla „namočena“ v kyselině ve filmu Falešná hra s králíkem Rogerem (1988), což označila za svou první „scénu smrti mimo obrazovku“,[21] a snažila se správně vyjádřit emoce s tím spojené.[22]
V roce 1985 se zúčastnila konkurzu na roli Cynthie v seriálu Na zdraví. Na konkurzu měla říct svou repliku a odejít ze scény. Cartwrightová se rozhodla riskovat, že bude jiná, a pokračovala v chůzi, opustila budovu a vrátila se domů. Produkční štáb byl zmatený, ale roli získala.[21] Při hledání dalšího hereckého výcviku se Cartwrightová přihlásila do kurzu, který vedl hollywoodský kouč Milton Katselas. Ten Cartwrightové doporučil nastudovat italský film La Strada z roku 1956, v němž hrála Giulietta Masina a který režíroval Federico Fellini. Ve třídě začala předvádět „všechny myslitelné scény“ z filmu La Strada a několik měsíců se snažila získat práva k natočení divadelní adaptace.[23] Navštívila Itálii s úmyslem setkat se s Fellinim a osobně ho požádat o svolení. Ačkoli se nikdy nesetkali, Cartwrightová si o cestě vedla deník a později napsala divadelní hru pro jednu ženu s názvem Hledání Felliniho, částečně založenou na její cestě.[23] Hru napsal Peter Kjenaas a Cartwrightová za ni po uvedení v Los Angeles v roce 1995 získala cenu Drama-Logue Award. V jednom rozhovoru v roce 1998 uvedla, že má v úmyslu natočit podle ní celovečerní film,[24] což se jí v roce 2017 podařilo.[25]
Cartwrightová namluvila postavu Barta Simpsona v dlouholetém animovaném seriálu Simpsonovi. Dne 13. března 1987 se zúčastnila konkurzu do série skečů o dysfunkční rodině, které se měly objevit v komediálním pořadu The Tracey Ullman Show. Cartwrightová se chtěla ucházet o roli starší dcery Lízy Simpsonové. Po příchodu na konkurz zjistila, že Líza byla jednoduše popsána jako prostřední dítě a v té době neměla příliš velkou osobnost. Cartwrightovou více zaujala role Barta, který byl popisován jako „prohnaný nedouk, který nenávidí školu a je neuctivý a chytrý“.[26] Tvůrce Matt Groening ji nechal vyzkoušet roli Barta a na místě jí ji svěřil.[27] Bartův hlas přišel Cartwrightové přirozený, protože jeho prvky již dříve použila v My Little Pony, Snorks a Pound Puppies.[22] Cartwrightová popisuje Bartův hlas jako snadno proveditelný ve srovnání s jinými postavami.[22] Nahrávání skečů bylo často primitivní; dialogy se nahrávaly na přenosný magnetofon v provizorním studiu nad tribunami na place The Tracey Ullman Show. Cartwrightová, která jako jediná z herců prošla profesionálním hlasovým školením,[28] popisovala natáčení jako „skvělou zábavu“,[29] nicméně chtěla vystupovat v hraných skečích a občas se na natáčení dostavila dříve v naději, že si jí všimne producent.[29]
V roce 1989 se ze skečů vyklubal půlhodinový pořad na stanici Fox s názvem Simpsonovi. Bart se rychle stal průlomovou osobností pořadu a jednou z nejslavnějších postav v televizi – jeho popularita v letech 1990 a 1991 byla známá jako „Bartmánie“.[30][31][32][33] Mike Boone z The Gazette Barta označil za „nejzářivější novou televizní hvězdu“[34] a Entertainment Weekly ho jmenoval „bavičem roku 1990“.[35] Navzdory Bartově slávě však Cartwrightová zůstala relativně neznámá. Během 1. řady Simpsonových nařídila společnost Fox Cartwrightové, aby neposkytovala rozhovory, protože nechtěla zveřejnit skutečnost, že Barta namluvila žena.[36] Normální mluvený hlas Cartwrightové prý nemá „žádné zjevné stopy po Bartovi“[22] a ona sama považuje svou roli za „nejlepší hereckou práci na světě“,[22] protože ji na veřejnosti málokdo pozná.[5] Když ji někdo pozná a požádá ji, aby před dětmi předvedla Bartův hlas, Cartwrightová to odmítne, protože „je to vyděsí“.[22] Bartovu hlášku „Eat My Shorts“ řekla Cartwrightová v jednom z původních společných čtení, odkazujíc na příhodu z dob jejího středoškolského studia. Jednou při vystoupení členové pochodové kapely Fairmont West High School změnili svůj chorál z obvyklého „Fairmont West! Fairmont West!“ na neuctivé „Eat my shorts!“. Cartwrightová to považovala za vhodné pro Barta a hlášku improvizovala; stala se oblíbenou hláškou v pořadu.[37]
Cartwrightová v seriálu namluvila několik dalších postav, například Nelsona Muntze, Ralpha Wigguma, Todda Flanderse, Kearneyho a Kylea.[38] Poprvé namluvila Nelsona v epizodě Bart generálem aneb Kdopak by se Nelsona bál (1. řada, 1990). Postavu měla původně namluvit Dana Hillová, ale Hillová se nedostavila na natáčení a roli dostala Cartwrightová.[39] Nelsonův hlas si vyvinula až na místě a popisuje ho jako „krkolomného“.[40] Ralpha Wigguma původně namluvila Jo Ann Harrisová, ale Cartwrightová dostala za úkol namluvit postavu v epizodě Bart vrahem (3. řada, 1991).[41] Todd Flanders, jediný hlas, pro který Cartwrightová použila jiný zdroj, je založen na Shermanovi (hlas Waltera Tetleyho), chlapci z Peabody, série krátkých filmů vysílaných v pořadu The Rocky and Bullwinkle Show.[40]
Cartwrightová získala v roce 1992 cenu Primetime Emmy za vynikající hlasový výkon za roli Barta v epizodě Lízina vzpoura[42][43] a v roce 1995 cenu Annie za nejlepší hlasový výkon v oblasti animace.[44] Bart byl časopisem Time zařazen mezi 100 nejvýznamnějších lidí 20. století[45] a v roce 2000 byla Bartovi a zbytku rodiny Simpsonových udělena hvězda na Hollywoodském chodníku slávy, který se nachází na adrese 7021 Hollywood Boulevard.[46]
Do roku 1998 dostávala Cartwrightová za každou epizodu 30 000 dolarů. Během sporu o plat v roce 1998 společnost Fox pohrozila, že vymění šest hlavních dabérů, a připravovala obsazení nových herců.[47] Spor se však podařilo vyřešit a Cartwrightová dostávala 125 000 dolarů za epizodu až do roku 2004, kdy dabéři požadovali 360 000 dolarů za epizodu.[47] Po měsíci bylo dosaženo kompromisu[48] a plat Cartwrightové se zvýšil na 250 000 dolarů za epizodu.[49] V roce 2008 byly platy znovu vyjednány, přičemž dabéři dostávali přibližně 400 000 dolarů za epizodu.[50] O tři roky později, když společnost Fox hrozila zrušením seriálu, pokud nebudou sníženy náklady na výrobu, Cartwrightová a ostatní dabéři přijali snížení platu o 25 %, tedy na něco málo přes 300 000 dolarů za epizodu.[51]
Kromě práce na Simpsonových namluvila Cartwrightová mnoho dalších postav v několika animovaných seriálech, například Chuckieho Finstera v Lumpících a All Grown Up!, Margo Shermanovou v Kritikovi, Mindy v Animácích a nahého krtka Rufuse v Kim Possible. Kvůli roli Rufuse Cartwrightová intenzivně zkoumala rypoše lysé a stala se „fontánou zbytečných trivialit“.[52] Za svou práci na tomto pořadu byla v roce 2004 nominována na cenu Daytime Emmy za vynikající výkon v animovaném pořadu.[53] V roce 2001 převzala Cartwrightová roli Chuckieho Finstera v Lumpících, když Christine Cavanaughová odešla do důchodu.[52] Cartwrightová popisuje Rufuse a Chuckieho jako své dva nejtěžší hlasy: „Rufus proto, že moje bránice dostává zabrat, když se snažím využít osmnáct hlasových zvuků, které krtek vydává. Chuckie proto, že (…) je to astmatik s pěti osobnostmi v jedné osobě, a navíc musím deset let dělat hlas tak, jak ho dělala (Cavanaughová).“.[52] Mezi další televizní pořady, které využily její hlasové práce, patří Galaxy High, God, Devil and Bob, Goof Troop, Mike, Lu & Og, The Replacements, Pinky and the Brain a Timberwolf.[54] Cartwrightová se před kamerou objevila v mnoha televizních pořadech a filmech, například v seriálech a filmech Sláva, Empty Nest, Fresh Prince, Flesh and Blood, Godzilla a 24.[54]
V roce 2000 Cartwrightová vydala autobiografii s názvem My Life as a 10Year-Old Boy. Kniha podrobně popisuje její kariéru (zejména její zkušenosti s hlasem Barta) a obsahuje příběhy o životě v zákulisí Simpsonových.[55] Laura A. Bischoffová z Dayton Daily News knihu komentovala jako „dokonalého zasvěceného průvodce Simpsonovými.[56] Kritici si stěžovali, že kniha postrádá zajímavé příběhy a je určena především fanouškům Simpsonových než širokému publiku.[57][58][59]
V roce 2004 Cartwrightová adaptovala hru My Life as a 10Year-Old Boy do podoby divadelní hry pro jednu ženu. Cartwrightová ji uvedla na různých místech, včetně skotského Edinburgh Festival Fringe v srpnu 2004.[2] Hra získala skromné recenze, včetně kritiky za nedostatek zasvěcených příběhů o Simpsonových a za „přehnaně optimistický“ tón.[60] David Chatterton z The British Theatre Guide popsal představení jako „zajímavé a zábavné, ale ne zrovna nutně zhlédnutelné i pro fanoušky Simpsonových“.[61]
Cartwrightová projevila zájem o automobilové závody a od roku 2007 usilovala o licenci NASCAR.[62] V roce 2001 založila produkční společnost SportsBlast a vytvořila on-line animovaný seriál The Kellys. Seriál je zaměřen na závodění; Cartwrightová namluvila sedmiletého Chipa Kellyho.[63]
V roce 2016 založila Cartwrightová s Peterem Kjenaasem, Monicou Gilovou a Kevinem Burkem vlastní filmovou a televizní produkční společnost Spotted Cow Entertainment. Se zaměřením na mezinárodní publikum se Spotted Cow snaží „financovat, produkovat a získávat hrané a animované filmy, televizní seriály a také zábavu pro digitální platformy s rozpočtem do 15 milionů dolarů“.[64][65] Se Spotted Cow natočila Cartwrightová svůj první film jako scenáristka a producentka, Hledání Felliniho, který byl uveden 15. září 2017.[25][66] Film vychází z její vlastní cesty do Itálie v roce 1985 ve snaze setkat se se slavným režisérem Federicem Fellinim a naplnil Cartwrightové dlouholetou představu o převedení její divadelní hry pro jednu ženu Hledání Felliniho z roku 1995 do filmové podoby.[67][68]
Cartwrightová se na své narozeniny v roce 1988 seznámila s o 24 let starším Warrenem Murphym a o dva měsíce později se za něj provdala.[69] Ve své knize popisuje Murphyho jako svou „osobní trať pro smích“.[70] Pár má dvě děti, Lucy a Jacka; v roce 2002 se Cartwrightová a Murphy rozvedli.[5][71][72]
Cartwrightová byla vychována jako římská katolička,[73] ale v roce 1991 vstoupila do scientologické církve.[74] V roce 2007 jí byla udělena cena Patron Laureate Scientology poté, co církvi věnovala 10 000 000 dolarů, což je téměř dvojnásobek jejího ročního platu.[75][76]
Cartwrightová se podílí na projektu ASIFA-Hollywood's Animation Archive Project.[54] V září 2007 obdržela Cartwrightová cenu Make-a-Wish Foundation's Wish Icon Award „za její obrovskou oddanost nadaci při získávání finančních prostředků a úsilí o splnění přání“.[77] V roce 2005 Cartwrightová založila stipendium na Fairmont High School „určené na pomoc fairmontským (absolventům), kteří sní o tom, že půjdou v jejích stopách a budou studovat řečnictví, debatu, drama nebo hudbu“ na Ohijské univerzitě.[78] V roce 2005 Cartwrightová obdržela od obchodní komory Northridge titul čestného starosty města Northridge v Kalifornii (čtvrť Los Angeles).[79]
V roce 2007 měla Cartwrightová milostný vztah se stavebním podnikatelem Stephenem Brackettem,[80] členem Scientology.[81] Pár plánoval svatbu na začátku roku 2008,[17][81] ale Brackett v květnu 2009 zemřel poté, co „zřejmě skočil“ z mostu Bixby Creek Bridge v Big Sur v Kalifornii.[82]
V roce 2012 obdržela Cartwrightová čestný doktorát v oboru komunikace na univerzitě v Ohiu, kde studovala v letech 1976–1977, než přestoupila na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles.[83]
Cartwrightová je také malířkou, sochařkou a filantropkou. Je spoluzakladatelkou aliance Know More About Drugs.[84]
| Rok | Ocenění | Kategorie | Role | Film/seriál | Výsledek | Reference |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1992 | Cena Primetime Emmy | Vynikající hlasový projev | Bart Simpson | Simpsonovi: Lízina vzpoura | vítězství | [42] |
| 1995 | Cena Annie | Vynikající hlasové herectví v oblasti animace | Simpsonovi | vítězství | [44] | |
| Cena Drama-Logue | — | — | Hledání Felliniho | vítězství | [24] | |
| 2004 | Cena Daytime Emmy | Vynikající herec v animovaném pořadu | Rufus | Kim Possible | nominace | [53] |
| 2017 | Cena Primetime Emmy | Vynikající hlasový projev postavy | Bart Simpson | Simpsonovi: Dokonalý vnuk | nominace | [85] |
| 2020 | Simpsonovi: S Nedem dobře, s Homerem nejlíp | nominace | [86] |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
