Mramorový palác (Teherán)
stavba v Teheránu From Wikipedia, the free encyclopedia
Mramorový palác (persky کاخ مرمر, Kách-e marmar) je historická budova a bývalá královská rezidence v íránském Teheránu. Nachází se v centru města,[1] ale v době, kdy byl palác postaven, se jednalo o klidnou čtvrť.[2]
| Mramorový palác | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
| Základní informace | |
| Sloh | eklekticismus, kombinace východních a západních stavebních prvků |
| Architekt | Hossein Lorzadeh |
| Výstavba | 1934–1937 |
| Materiály | kámen a mramor |
| Poloha | |
| Adresa | Teherán,  Írán |
| Ulice | Pasteur Street, Valiasr Street a Palestine Street |
| Souřadnice | 35°41′21″ s. š., 51°24′7″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Pozemek, na němž se nachází Mramorový palác, patřil kdysi princi Abbásovi Farmánovi Farmájánovi. Po nástupu na trůn jej Rezá Šáh, který předtím na pozemku vykonával strážní službu, rodině princovi zkonfiskoval a rodinu během necelých 24 hodin vystěhoval. Krátce poté došlo k demolici dřívějších budov.
Mramorový palác byl postaven v letech 1934–1937.[3] Na příkaz Rezy Šáha jej postavili francouzský inženýr Joseph Leon a íránský architekt Fathalláh Firdáws.[4] Původně byl postaven pro pořádání oficiálních akcí a recepcí.[2]
Palác sloužil Rezovi Šáhovi a poté jeho synovi Muhammadovi Rezovi jako jejich rezidence.[5] Reza Šáh a jeho čtvrtá manželka Esmát Dovlátšahí žili v paláci se svými pěti dětmi až do Rezova odchodu do exilu v roce 1941.[6] V září 1941 podepsal Rezá Šáh v paláci svůj abdikační dopis.[7]
Za vlády Muhammada Rezy došlo k mnoha významným královským událostem. Vedle Golestánského paláce to byl jeden z jeho dvou významných paláců.[4] Mramorový palác byl v 50. letech 20. století ztotožňován se šáhovou osobou.[4] V paláci se konaly všechny tři šáhovy svatební obřady. V roce 1939 se v paláci konal svatební obřad šáha a jeho první choti, princezny Fawzie, a až do jejich rozvodu v roce 1945 byl jejich sídlem.[8]
V říjnu 1950 se v paláci konal zásnubní obřad a v únoru 1951 svatební obřad šáha a jeho druhé manželky Soraji Esfandíarí.[9][10] Zasnoubení i sňatek šáha s jeho třetí manželkou Farah se rovněž konaly v paláci.[11][12] Šahnáz Pahlaví, dcera šáha a princezny Fawzie, se v říjnu 1957 v paláci rovněž provdala za Ardešíra Zahedího.[13] Kromě toho se v paláci konala oslava šáhových 48. narozenin.[14]
Kromě těchto událostí přežil šáh v paláci také pokus o atentát, který 10. dubna 1965 spáchal íránský voják.[15][16] Po této události se palác přestal používat[1] a v roce 1970 se stal muzeem.[17]
Návrh dvoupatrového paláce poprvé vypracoval Ostád Džafar Chán.[17][18] Konečný návrh však vypracoval Ostád Hajdár Chán.[18]
Palác je obklopen zahradou.[19] Vnější povrch paláce je z bílého mramoru.[1][2] Eklekticismus odráží zejména kamenný vchod do paláce, kde jsou vztyčeny dvě sochy achaimenovských vojáků držících šípy.[20] Tyto sochy vytesal íránský umělec Džafar Chán.[20] Palác má i další brány, které vyrobili místní řemeslníci z různých provincií.[21] Palác je zastřešen obrovskou kopulí, která je replikou mešity šejka Lotfolláha v Isfahánu.[4][22] Kopule je pokryta arabeskovými dlaždicemi se svitkovými vzory.[19]
Vnitřní prostory paláce jsou velmi formální, s bohatě vyřezávanými dveřmi a extrémně vysokými stropy.[19] Palác má velmi velkou přijímací místnost, kde jsou použita zrcadla jako v mnoha mešitách a svatostáncích v zemi.[23] Místnost je známá jako „Zrcadlový sál“.[24] Interiér paláce byl vybaven bohatými látkami a koberci.[2] Výzdobu vytvořil íránský architekt Hosejn Lorzádeh. [17][19] Dlaždice použité v paláci vyrobil Ostád Jazdí a obrazy Ostád Behzád.[17]
Rozloha paláce je 35 462 metrů čtverečních (3,5 ha; 8,8 akrů), z toho 2 870 metrů čtverečních (0,3 ha; 0,7 akrů) slouží k bydlení.[5][17]
Po íránské islámské revoluci v roce 1979 sloužil palác až do roku 1981 jako muzeum.[25] Místní obyvatelé uváděli, že palác využívali vrcholní politici Íránu.[26] Historické předměty používané v paláci, včetně nábytku, jsou vystaveny v muzeu v Teheránu.[27] Palác byl veřejnosti uzavřen až do července 2020, kdy byl po převzetí nadací v roce 2019 přebudován na muzeum umění.[25]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
