Motorová jednotka DR řada VT 18.16

Motorová jednotka DR řady VT 18.16 (od roku 1970 řada 175, dnes ř. 675 DBAG, design Görlitz) je motorová jednotka s dieselovým pohonem a hydrodynamickým přenosem výkonu pro mezinárodní expresní dopravu vyráběná VEB Waggonbau Görlitz a provozovaná někdejšími Německými říšskými dráhami (Deutsche Reichsbahn - DR) od roku 1963. V ČR je přezdívaná podle elegantního tvaru Delfín, nebo také podle mezinárodního vlaku, na který byla mj. nasazována – Vindobona. Pro mnoho lidí se pojmenování Vindobona stalo dodnes synonymem právě pro tuto motorovou jednotku.^[1]

Motorová jednotka řady DR 175
řada DR původní	VT 18.16
řada DR	175
řada DBAG	675
Přezdívka	Delfín, Vindobona
Základní údaje
Výrobce	VEB Waggonbau Görlitz
Výroba v letech	1963 (prototyp) 1965–1968 (série)
Počet vyrobených kusů	8 jednotek
Provozovatel	Deutsche Reichsbahn
Období provozu	do 2003
Míst k sezení	čtyřvozová: 140 + 23 v jídelním voze
Celkový počet vozů jednotky	4, 5 nebo 6
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	čtyřvozová: 214 400 kg pětivozová: 255 200 kg šestivozová: 296 000 kg
Délka přes nárazníky	čtyřvozová: 98 060 mm pětivozová: 121 580 mm šestivozová: 145 100 mm
Rozchod	1435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	čtyřvozová: B'2'+2'2'+2'2'+2'B'
Trvalý výkon	prototyp: 2×662 kW sériová: 2×736 kW
Maximální povolená rychlost	čtyřvozová: 160 km/h šestivozová: 140 km/h
Typ spalovacího motoru	12 KVD 18/21
Druh paliva	diesel
Počet válců	12
Přenos výkonu	hydrodynamický
Vlaková brzda	KE-R-Mg (podle prototypu Hikss)
Vytápění vozu	Voda/Vzduch
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Historie

VT 18.16 byl vlak na vysoké kvalitativní úrovni, se kterým chtěla NDR zvýšit svoji prestiž na mezinárodních železničních tratích. Vyráběn byl od roku 1963 továrnou VEB Waggonbau Görlitz. Prototyp byl vybaven dvěma motory o výkonu 900 k (662 kW) a měl dovolenou rychlost 160 km/h. Odtud pochází označení VT (motorový vůz,Verbrennungstriebwagen), 18 (pro výkon 1800 k) a 16 (pro 160 km/h), v sériové výrobě nicméně dostal dva motory o výkonu 1000 k (735 kW). Tento typ nebylo možné spřahovat s ostatními vlaky a byl vyřazen již roku 1977. Vedle osmi motorových jednotek bylo vyrobeno i šest vložených vozů (VMe) a dva rezervní hlavové motorové vozy (VTa 09 /10, později značené 175 017 + 019).

Jednotka řady 175 koncem 70. let 20. stol. jako Vindobona na trati Děčín - Drážďany v Bad Schandau

Motorová jednotka byla vnímána jako konkurenční projekt k tehdejším západoevropským vlakům TEE a motorovému vozu VT 11.5 tehdejších spolkových drah (Deutsche Bundesbahn - DB). Na výbavu a stav byl tehdy kladen velký důraz, pohoštění ve vlaku bylo zřetelně lepší, než ve srovnatelných vlacích východoněmeckých drah. Jednotky byly v rámci mezinárodního provozu nasazovány na spoje do Skandinávie, Rakouska a Československa Na známý expres Vindobona z Berlína do Vídně přes Prahu byla sice nasazována i vozidla ostatních zúčastněných železničních správ, nicméně jednotky VT 18.16 mu vtiskly ve své době svoji tvář natolik, že pro mnoho lidí je dodnes Vindobona synonymem právě pro ně.

Koncem 70. let 20. století již kapacita míst v jednotce nestačila na provozované spoje, a proto už byly místo nich většinou nasazovány vlakové soupravy vedené lokomotivou. Jako Vindobona jela jednotka VT 18.16 (resp. 175) naposledy do Vídně roku 1979, od té doby už kvůli vyrovnávacím poplatkům ÖBB na tento spoj žádná ucelená jednotka nasazena nebyla. Na mezinárodní spoj byla jednotka naposledy nasazena do Karlových Varů na Karlex a Karolu koncem 80. let 20. stol., poté byla úředně vyřazena.

Jednotka 175 015 na nádraží Berlin-Lichtenberg

Počátkem 90. let 20. stol. existovala už jen jediná provozuschopná jednotka (175 019, 313, 413, 014 a 2 VMe), která sloužila jako muzejní vlak DR. Ta při přečíslování roku 1992 obdržela nové číslo řady 675 a byla až do roku 2003 využita pro nostalgický program DB. V dubnu 2003 jela poslední provozuschopná jednotka na „rozlučkovou jízdu“ po Německu i blízkém zahraničí,^[2] do České republiky jela 12. dubna 2003 po trase Berlín – Děčín – Mělník – Praha-Vysočany – Praha-Libeň – Praha-Vršovice.^[3] Po propadnutí zkoušky hlavních rámů v červenci 2003 byla odstavena z provozu a je nyní majetkem Muzea Německých drah a je vystavena na nádraží Berlin-Ostbahnhof. Na nádraží Berlin-Lichtenberg stojí jako druhý ale neprovozní kus 175 015–016 držený nadací BSW-Freizeitgruppe (Stiftung Bahn-Sozialwerk). Třetí jednotka (175 005–006), předtím vlak organizace FDJ-Jugendklub „Ernst Thälmann“, je dlouhodobě zapůjčena Saskému železničnímu muzeu (Sächsischen Eisenbahnmuseums Chemnitz-Hilbersdorf) k úpravě povrchu a má zde být přeměněna na restauraci. Ostatní jednotky se nedochovaly nebo nejsou v zachovalém stavu.

Nasazení

Jednotka byla nasazována na tyto rychlíky:

• Berlinaren: Berlín – Malmö (Königslinie)
• Neptun: Berlín – Kodaň (Trajekt Warnemünde – Gedser),
• Vindobona: Berlín – Praha – Vídeň
• Karlex: Berlín – Karlovy Vary
• Karola: Lipsko – Karlovy Vary

Poslední nasazení této jednotky byly spoje Berlin Zoologischer Garten – Lipsko hlavní nádraží při lipském veletrhu a rychlíky Sorben-Express Berlín – Budyšín v polovině 80. let 20. století.

S poslední jednotkou této řady byla v dubnu 2003 uspořádána ještě rozlučková jízda.^[2]

Jedna z posledních odstavených jednotek

Technické parametry

Hnací podvozek jednotky VT 18.16 se vznětovým motorem a převodovým soustrojím

VT 18.16 vychází z Kruckenbergovy konstrukce prototypu SVT 137 155. Hnací čelní vozy dostaly dieselové dvanáctiválcové přeplňované motory typu 12 KVD 18/21 vyrobené ve VEB Motorenwerk Johannistal v Berlíně, které byly použity již v lokomotivě řady V 180. Zpočátku měly motory výkon 900 k, později byl výkon zvýšen na 1000 k (736 kW). K přenosu výkonu sloužily třístupňové hydrodynamické měniče L 306 RT vyrobené ve Voith St. Pölten. Celý mechanismus (motor i hydrodynamická převodovka) byl zabudován přímo do čelních otočných podvozků. Díky dalším konstrukčním zvláštnostem taková montáž dovolovala u čtyřčlánkové jednotky rychlost až 160 km/h.

Výřez z technického výkresu motorové jednotky 175 015-1/175 016-5 Německých říšských drah

Přepravní kapacita

Druh vozu	Míst v oddíle	čtyřvozová		pětivozová		šestivozová
		Počet oddílů	Celkem míst	Počet oddílů	Celkem míst	Počet oddílů	Celkem míst
1. třída	6	9	54	9	54	9	54
2. třída - kupé	8	3	24	12	96	21	168
2. třída - velkoprostor	28	2	56	2	56	2	56
Restaurační vůz	23	1	23	1	23	1	23
Celkem			157		229		301

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků DR-Baureihe VT 18.16 na německé Wikipedii a DR_Baureihe_VT_18.16 na ruské Wikipedii.

1. NOVÝ, Pavel. Legendární Delfíni slaví šedesáté narozeniny. Železničář. 5. října 2023, roč. 30, čís. 10, s. 30–32. Dostupné online [cit. 3.11.2023]. ISSN 0322-8002.
2. Meldung Abschied vom SVT 175. In: Eisenbahn-Revue International, číslo 4/2003, ISSN 1421-2811, str. 147.
3. Vindobona, ŽelPage, Zdeněk Michl, 21.7.2007

Související články

• Vindobona (vlak)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Motorová jednotka DR řada VT 18.16 na Wikimedia Commons
• Zdeněk Michl: Vindobona, ŽelPage, 21.7.2007
• Wolfgang Dath: Die Schnelltriebwagen der Bauart „Görlitz“ - Der Triebwagenverkehr in der DDR EK-Verlag Freiburg 1998 ISBN 3-88255-205-0
• VINŠ, Matouš; RUBEŠ, Václav: Socialistické expresy : S majorem Zemanem do Berlína Archivováno 7. 12. 2013 na Wayback Machine., In: ČD pro vás – reklamní magazín Českých drah, 6/2012, s. 43–46. Pro dokreslení využití expresů v atmosféře reálného socialismu.

Portály: Železnice