Motýlí hvězdokupa

Motýlí hvězdokupa (také M 6 nebo NGC 6405) je jasná otevřená hvězdokupa v souhvězdí Štíra, kterou před rokem 1654 objevil Giovanni Battista Hodierna.^[1] Uspořádání hvězd ve hvězdokupě připomíná motýla s otevřenými křídly.^[9][10] Ze všech objektů Messierova katalogu má Motýlí hvězdokupa na obloze nejmenší úhlovou vzdálenost od středu galaxie, který se nachází v sousedním souhvězdí Střelce.^[1] Od Země je vzdálená 1 600 ly.^[2]

Motýlí hvězdokupa
M6 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	otevřená hvězdokupa
Třída	II3m[1]
Objevitel	Giovanni Battista Hodierna
Datum objevu	1654
Rektascenze	17h 40m 20s[2]
Deklinace	-32°15′12″[2]
Souhvězdí	Štír (lat. Sco)
Zdánlivá magnituda (V)	4,2[3] a 4,48[4]
Úhlová velikost	20′[2] (33′)[5]
Vzdálenost	0,4 kpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	6[1] ly
Metalicita [Fe/H]	0,07
Odhadované stáří	100[1] (94)[2] milionů let
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 6
New General Catalogue	NGC 6405
Collinderův katalog	Collinder 341
Melottův katalog	Melotte 178
Jiná označení	M6, NGC 6405, Butterfly Cluster,[6] Cr 341,[7] Mel 178,[8] OCL 1030[6]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování

Poloha M 6 v souhvězdí Štíra.

M6 je velmi snadno pozorovatelná hvězdokupa. Dá se najít v polovině spojnice ocasu Štíra a hrotu šípu Střelce. Je dobře viditelná pouhým okem a k jejímu rozložení na několik desítek navzájem velmi blízkých hvězd stačí i malý triedr. V triedru 10x50 je možné vidět asi patnáct nahuštěných hvězd, ale při ještě vyšším zvětšení se hvězdokupa zcela rozloží a hvězdy jsou pěkně oddělené. Na jejím východním okraji je dobře vidět červený obr, proměnná hvězda BM Scorpii.^[11]

Hvězdokupu je možné poněkud obtížně pozorovat i ze severnějších oblastí, ale v mnoha oblastech Kanady a severní Evropy není pozorovatelná vůbec. V oblastech středních severních zeměpisných šířek je v noci vidět pouze pár hodin, zato na jižní polokouli je vidět velmi vysoko nad obzorem po většinu roku.^[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je na jižní polokouli od dubna do září.

Historie pozorování

Prvním doloženým objevitelem této hvězdokupy je Giovanni Battista Hodierna, který ji v roce 1654 popsal takto: „Čtvrtá mlhovina (Hodiernova seznamu mlhovin) je menším členem dvojice mlhovin, které září u ostnu Štíra. Tato mlhovina vyčnívá nad ostnem a je odkloněná na severozápad.“ Hodiernovy zápisky však zůstaly po dvě staletí ukryty, proto býval za jejího objevitele považován Jean-Philippe Loys de Chéseaux, který ji nezávisle spoluobjevil v letech 1745-1746.^[1]

Nicolas-Louis de Lacaille ji do svého katalogu přidal v letech 1751-1752. Charles Messier ji zařadil mezi Messierovy objekty 23. května 1764^[1] a popsal ji takto: „Hvězdokupa tvořená malými hvězdami mezi lukem Střelce a ocasem Štíra. Při pohledu pouhým okem vypadá jako mlhovina bez hvězd, ale i malý dalekohled ji ukáže jako kupu malých hvězd. Průměr 15′.“ Pozorovali ji také William Herschel a jeho syn John. William ji popsal jako hustou hvězdokupu tvořenou překrývajícími se hvězdami a John jako jasný a bohatý objekt.^[11]

Vlastnosti

Skutečný rozměr hvězdokupy je přibližně 20 ly^[10] a odhady její vzdálenosti od Země jsou v rozsahu 1 500 až 2 000 ly, přitom nejnovější výzkumy udávají hodnotu 1 600 ly.^[2] Nejistotu v odhadu její vzdálenosti způsobuje zejména mezihvězdný prach, který oblast kolem hvězdokupy stíní.^[11]

Jak je u otevřených hvězdokup běžné, hvězdokupu tvoří převážně mladé modré hvězdy. Její nejjasnější hvězdou je ovšem červený obr BM Scorpii.^[11] Na barevných fotografiích hvězdokupy je nápadně vidět rozdíl mezi červenou barvou tohoto obra a ostatními jasnými modrými hvězdami spektrální třídy B. Mezi skutečné členy hvězdokupy se řadí asi 120 hvězd, ale kvůli velkému počtu hvězd na pozadí se může zdát, že k ní patří mnohem více hvězd.^[13]

Stáří hvězdokupy se odhaduje na 50 až 100 milionů let,^[1] takže je stářím srovnatelná například s hvězdokupou Melotte 20.^[14] Úhlová velikost hvězdokupy je 25′ a hvězdná velikost 4,2. Její hvězdná velikost ovšem výrazně kolísá, protože její nejjasnější hvězda, BM Scorpii, je polopravidelná proměnná hvězda, která mění svoji jasnost v rozmezí velikosti 5,5 až 7,0 mag a tím ovlivňuje celkovou jasnost hvězdokupy.^[1][11] Další slabě proměnnou hvězdou je jedna hvězda typu Delta Scuti, jejíž jasnost kolísá o několik desetin magnitudy. Její největší jasnost je přibližně 11,5 magnitudy.^[15]