Monoopera

Monoopera je hudební žánr – opera pro jednoho protagonistu – zpěváka sólistu.

Historie

Vzácným příkladem v hudbě 18. století je nepříliš rozsáhlá monoopera Kapelník Domenica Cimarosy. Také v 18. století se v Evropě hrály hudebně-dramatické skladby pro jednoho (případně pro dva) herce-zpěváka, doprovázené hudbou. Ty se nazývaly melodrama (Rousseauova Pygmalión představuje lyrický monolog hlavní postavy).

Žánr monoopery se nejvíce rozvinul ve 20. století. Nejvýznamnější jsou:

• Alexandr Ivanovič Bilaš: Válečná balada, Vyznání bílého tulipánu
• Jurij Markovič Bucko: Zápisky šílence
• Viktor Petrovič Vlasov: Bílé růže
• Vitalij Sergejevič Gubarenko: Milostné dopisy (Něha)
• Faradž Kara oglu Karajev: Cesta za láskou
• Francis Poulenc: Lidský hlas
• Antonio Emmanuilovič Spadavecchia: Dopis cizinky
• Mikael Leonovič Tariverdijev: Čekání
• Grigorij Samuilovič Frid: Deník Anny Frankové, Van Goghovy dopisy
• Michail Gennadijevič Čekalin: Что такое есть По... Monoopera pro dramatickou herečku (Účinkuje zasloužilá umělkyně Ruska, Natalia Vlasovová)
• Arnold Schönberg: Čekání
• Jiří Pauer: Labutí píseň

Žánru monoopery se blíží také duoopera (Mozart a Salieri N. A. Rimského-Korsakova, Telefon aneb Láska ve třech G. C. Menottiho).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Моноопера na ruské Wikipedii.

Související články

• Opera
• Melodrama
• Duoopera

Portály: Hudba