český malíř From Wikipedia, the free encyclopedia
Milan Perič (* 22. února 1957 Praha[1]) je český malíř, sochař a hudebník, organizátor undergroundových výstav a výtvarných akcí ve Svárově u Kladna.
| Milan Peric | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. února 1957 (67 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | fotograf, malíř a učitel |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a poté složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval nadvakrát. Poprvé v krajinářské škole za normalizace na konci osmdesátých let v letech 1986–1987 u profesora Jiřího Karmazína, poté ateliér opustil a na AVU nastoupil znovu až na začátku 90. let a v letech 1990–1993 studoval v ateliéru intermediální tvorby u profesora Milana Knížáka. Od roku 1995 v tomto ateliéru pracoval jako odborný asistent ve spolupráci s Janem Machem, členem hudební a umělecké skupiny Aktual. Na konci osmdesátých let uspořádal V. konfrontaci výtvarného umění na statku u Kladna (Svárov). Určitou dobu[kdy?] strávil v emigraci.
Během 80. let se Perič věnoval zejména malbě obrazů (cyklus Andělé posledního soudu), od 90. let i vytváření instalací, objektů a performancí (Transmutace, instalace Havrani aj.). Zabýval se studiem megalitických staveb a malbou krajiny.[2] Jeho nejvýznamnějším počinem byly tzv. „svárovské konfrontace“ (první byla uspořádána v roce 1986).[3] Konají se od té doby pravidelně, vždy na statku Peričovy rodiny.[zdroj?] Výtvarné konfrontace se svým složením a bohatou účastí nezávislých umělců v osmdesátých letech staly jednou z výrazných akcí tehdejšího undergroundu, působícího v socialistickém Československu. Jak se uvádí: underground v ČSSR byl skutečným sestoupením do „podzemí“ společnosti.[4] Od té doby Milan Perič v tradici Svárovských konfrontací pokračuje a založil umělecké seskupení Sdružení Svárov.[5]
Od roku 1984 do roku 1987 se konala výstavní řada nazvaná „Konfrontace“, první organizoval Jiří David. Účastnili se jí tehdejší nastupující umělci jako byli Petr Nikl, skupina Tvrdohlaví, Otto Placht, Vladimír Skrepl, Martin Mainer a další. Konfrontací bylo celkem šest a jen jedna se konala mimo Prahu.[6] Byla to Konfrontace číslo 5, psána římsky V., a probíhala od 10. až 12. října 1986 na zahradě a v rozvalených hospodářských budovách statku rodiny Milana Periče ve Svárově u Kladna. Místa všech konfrontací:
1. Konfrontace – v Praze Smíchově, Grafická 31, v ateliéru Jiřího Davida, v červnu 1984.
2. Konfrontace – ve starém činžovním domě v Praze Vršovicích, Krymská č. Dům měl v pronájmu student Akademie výtvarných umění v Praze.
3. Konfrontace – 31. 5. 1985 v domě Magdaleny Rainišové na Kladně.
4. Konfrontace – v Praze Smíchově, Mozartova 7, 22. až 24. dubna 1986.
5. Konfrontace – 10. až 12. října 1986 na zahradě a v rozvalených hospodářských budovách statku Milana Periče ve Svárově u Kladna. Někdy se tato výstava označuje jako "Na Kladně".
6. Konfrontace – uskutečněna na rozlehlém dvoře bloku ve Špitálské ulici ve Vysočanech 30. 5. a 31. 5. 1987.
Seznam vystavujících na Svárově 10. – 12. října 1986:
Někdy se uvádí i Martin Mainer, ten konfrontaci označuje jako "Na Kladně".[9] Marcela Lysáčková připravila pro vernisáž módní přehlídku ze svých návrhů. A Petr Nikl zahrál loutkové divadlo.[10] Bylo to poprvé, kdy vystoupil se svými loutkami veřejně.[7] O výstavě byly publikovány recenze v samizdatové publikaci Někdo něco č.5 a č.6.
Někdo něco č.5 – s. 6 a 7, cit.: "Poslední konfrontace v dubnu letošního roku nevybočila svým celkovým pojetím z řady předchozích akcí: i zde byl příchozí vtažen do anti-galerijních prostorů (tentokrát do sklepů a účinně pojednaného dvora) a obklopen hustě navěšeným uměním. Avšak výraz této akce, její působení byly jiné: částečně se změnil okruh vystavujících a instalace byla rozvážnější. Radostný výbuch provázející Vršovice(a potlačený už na výstavě v Kladně) se vytratil. Divák byl provázen dojmem, že radikální reakce a důvěřivé přijímání nové vlny jsou vystřídány promyšleným zacházením estetiky new-artu, jsou zasaženy problematičtějším viděním situace i otázkou, co bude dál. Hltavci novot, očekávající stále nové, byli zklamáni, když se setkali s tím, co už snad jednou viděli. Jenže nová vlna nemůže být nová věčně .."[11]
Někdo něco č.6 – s.31–36, autor: Pépé, Vzpomínka na Svárov, cit.: "Každopádně patronát, který přísluší současným Konfrontacím, je mimořádně příznivý a šťastný, protože umožňuje dnešním mladým daleko spontánnější projev než bezprostředně minulým generacím, vyzývá k tvořivému uvolnění, nechává uplatnit maximum fantazie a obraznosti a dává alespoň iluzi svobody...!".[12] Konfrontace byly probouzením národa. Nebyly nabity tak silnou duchovní atmosférou jako na příklad výstavy v Hostinném, nebo ještě i v Malechově, ani neměly sílu odhodlaného překročení hranice strachu jako koncerty DG 307 či Plastiků, ale měly v sobě pozitivní ráz civilní aktivity s funkční mírou odvahy, rozumu i emocí.
Od roku 1995 působí na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent v Intermediální škole profesora Milana Knížáka. S akademikem Jiřím T. Kotalíkem připravil výstavu Diplomanti AVU 2008.[13]
Od roku 1988 člen skupiny „Svárov“.[14]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
