Mendelovy zákony dědičnosti shrnují pravidla, která se uplatňují při dědičnosti znaků pohlavím neovlivněných, které kódují geny náležící k různým genovým vazebným skupinám. Tato pravidla přímo vyplývají z prací Gregora Mendela, nicméně on sám je takto explicitně neformuloval.
Dědičnost barvy květu (hrách setý) podle MendelaSedm charakteristik hrachu pozorovaných Mendelem a popsaných v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“
1. Zákon o uniformitě hybridů
Zákon o uniformitě hybridů F1 generace homozygotů (Také První Mendelův zákon)
Křížíme-li dominantního homozygota s homozygotem recesivním, jsou jejich potomci F1 generace v sledovaném znaku všichni stejní. Reciproká křížení u jakýchkoliv jedinců F1 generace dávají shodné výsledky.
To znamená, že při křížení červenokvětých se žlutokvětými rostlinami můžeme dostat všechny červené, všechny žluté, výjimečně též například oranžové, ale nikdy ne část žlutých a část červených.
Je jedno, zda je dopraven pyl hrachu s kupříkladu červeným květem na hrách kvetoucí žlutě nebo naopak.
2. Zákon o štěpení v potomstvu hybridů
Při křížení heterozygotů lze genotypy a fenotypy vzniklých jedinců vyjádřit poměrem malých celých čísel. Vzniká genotypový a fenotypový štěpný poměr.
Genotyp je soubor samostatných genů určujících znaky. Každý znak je určen dvojicí samostatných alel.
2. Zákon o segregaci alel
Dvojice samostatných alel se při zrání rozcházejí a do každé gamety přechází jedna z obou alel.
3. Zákon o nezávislé kombinaci alel
Zákon o volné kombinovatelnosti alel s výjimkou genů ve vazbě
Vzájemným křížením polyhybridů (vícenásobných heterozygotních hybridů) vzniká genotypově i fenotypově nejednotné potomstvo s tolika kombinacemi genů, kolik je možných matematických kombinací mezi dvěma matematickými veličinami.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mendelovy zákony dědičnosti na Wikimedia Commons 
