česká básnířka a překladatelka From Wikipedia, the free encyclopedia
Marie Čacká (9. března 1811 Praha – 18. března 1882 Praha[1]), vlastním jménem Františka Bohunka Pichlová, rozená Svobodová, byla česká spisovatelka. Od 30. let 19. století otiskovala v časopisech básně, které si pro jednoduchost a blízkost k lidové poezii získaly popularitu a byly zařazovány do zpěvníků a besedníků (sbírek básní k recitaci). Překládala z němčiny a francouzštiny. Manžel Josef Bojislav Pichl (1813–1888) byl lékař, novinář a spisovatel.
| Marie Čacká | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Františka Svobodová |
| Narození | 9. března 1811 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. března 1882 (ve věku 71 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Pseudonym | Božislava |
| Povolání | překladatelka, básnířka a spisovatelka |
| Manžel(ka) | Josef Bojislav Pichl |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byla dcerou středoškolského profesora a obrozeneckého spisovatele Františka Svobody.[2] Rodinná výchova ji přivedla do vlasteneckých kruhů. Společně s dalšími národně uvědomělými ženami se účastnila kulturních a společenských akcí, které organizovali především Karel Slavoj Amerling a Bohuslava Rajská, pozdější manželka F. L. Čelakovského.[3][4] V té době začala uveřejňovat v časopisech básně,[5] které si rychle získaly popularitu.[6] Posílala je do redakcí pod pseudonymem (Marie Čacká) z různých měst (např. Praha, Pardubice nebo Lázně Bohdaneč). Její pravá totožnost nebyla známá.[7] Když se v roce 1844 na určitou dobu odmlčela, napsal jí Václav Bolemír Nebeský v Květech nekrolog[7][8] a lidé ji oplakávali.[9] Roku 1845 se provdala za Josefa Bojislava Pichla, lékaře a vlasteneckého novináře.[10] Ten pak, několik týdnů po uveřejnění fámy o její smrti, zaslal redakci Květů dopis, že je Marie Čacká pozdravuje a je zdráva.[7] Kým je ve skutečnosti, se ale veřejnost dověděla až roku 1858, po knižním vydání jejích básní.[11]
Spoluzakládala českou dívčí školu v Praze a určitou dobu na ní působila.[9]
V pozdějších letech, také ze zdravotních důvodů, se vzdala veřejné činnosti a soustředila se na péči o rodinu. Přátelé ji znali jako ušlechtilou, citlivou, vzdělanou paní.[3] Zemřela po krátké nemoci na „ochrnutí plic“,[12] pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.[9]
Básně publikovala v letech 1838 až 1856 v časopisech (Česká včela, Květy, Věnec, Lumír) a v „pomněnkách“, knížkách rozdávaných na besedách a plesech.[5] Příkladem jsou Vesnické písně (Česká včela 1838)[13] a Písně Marie Čacké (Lumír 1851).[14] Získaly si oblibu prostotou, něžnou vroucností, jemností a vlastenectvím;[6] projevovala v nich vřelý mateřský cit.[3] V pozdějších letech byly zařazovány do výběrů básní vhodných k recitaci (besedníky, krasořečníky apod.).[15][16][17] Některé byly zhudebněny.[18][19]
Knižně vyšly Písně Marie Čacké (1857, s několika reedicemi).
Překládala také povídky z němčiny a francouzštiny, např.:[5][9]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
