Maria Gaetana Agnesiová
italská matematička a filozofka (1718-1799) From Wikipedia, the free encyclopedia
Maria Gaetana Agnesiová (16. května 1718, Milán – 9. ledna 1799 Milán) byla italská matematička, filozofka, teoložka a humanitární pracovnice. Byla první ženou, která napsala matematickou učebnici a první ženou jmenovanou profesorkou matematiky na univerzitě. Druhou polovinu života věnovala charitativní práci a péči o chudé a nemocné ženy.
| Maria Gaetana Agnesiová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. května 1718 Milán |
| Úmrtí | 9. ledna 1799 (ve věku 80 let) Milán |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Monumentální hřbitov v Miláně (45°29′17″ s. š., 9°10′39″ v. d.) |
| Bydliště | Milán |
| Alma mater | domácí vzdělávání |
| Povolání | filozofka, matematička, filantropka, teoložka, pedagožka a polyglotka |
| Zaměstnavatel | Boloňská univerzita (1749) |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Příbuzní | Maria Teresa Agnesi Pinottini (sestra) |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo
Narodila se ve velmi vlivné a bohaté milánské rodině jako nejstarší z jednadvaceti dětí obchodníka s hedvábím Pietra Agnesiho. Její matka zemřela po porodu osmého dítěte v roce 1732, ale otec s dalšími manželkami ještě několik dětí.[1] V dětství byla považována za dětského génia, projevovala mimořádnou inteligenci a velké nadání pro cizí jazyky. Otec chtěl své dceři dopřát co nejlepší vzdělání a zajistil pro ni vynikající domácí učitele. V jedenácti letech mluvila sedmi jazyky, ovládala italštinu, němčinu, francouzštinu, latinu, řečtinu, španělštinu a hebrejštinu, což jí vyneslo přezdívku Oracle Settilingue (sedmijazyčná řečnice). Ve dvanácti letech začala trpět záhadnou chorobou, kterou provázely mohutné křeče. Lékaři si nevěděli rady, nemoc dali do souvislosti s její mimořádnou intelektuální aktivitou a doporučili jí tanec a jízdu na koni. Tato léčba však nepomáhala. Od roku 1737 se zaměřila na studium matematiky, fyziky, teologie a filozofie. Dům jejího otce se mezitím stal jedním z nejvýznamnějších salonů v Miláně, navštěvovaným intelektuály z Itálie a poloviny Evropy. Maria Gaetana udivovala učené hosty svého otce hlubokými znalostmi, byla schopna vést s nimi diskuse na různá témata. Z těchto diskusí zpracovávala eseje, které její otec v roce 1738 vydal ve sbírce nazvané Propositiones Philosophicae (Filozofická témata).[1] Zahrnovala 191 latinsky psaných esejí týkajících se otázek logiky, botaniky, kosmologie, ontologie, mechaniky, pneumatologie. Přes veškerý obdiv, který vzbuzovala, se necítila šťastná. Intenzivní výuka a náročné společenské styky ji vyčerpávaly, trpěla nervovými záchvaty.[1] Byla navíc velmi plachá a dělal jí potíže kontakt s lidmi. Na tyto své dispozice reagovala prudkým náboženským vzplanutím. V jednadvaceti letech požádala otce o svolení stát se jeptiškou. Otec byl proti jejímu odchodu do kláštera, ale dohodli se, že bude vyučovat mladší sourozence a nebude se muset zúčastňovat společenského života. V akademických diskusích měla vystupovat jen výjimečně.[2]
Následujících deset let se soustředila na studium algebry, geometrie a teologie. Její odbornou kariéru ovlivnili řeholník a univerzitní profesor Ramiro Rampinelli a matematik Jacopo Riccati, kteří ji povzbuzovali k napsání jejího stěžejního díla - učebnice matematiky pro italskou mládež. Dílo o více než tisíci stranách s názvem Instituzioni Analitiche ad uso della Gioventù Italiana bylo publikovaného v roce 1748 a věnováno císařovně Marii Terezii.[1] Agneziová v něm přehledně vyložila všechny disciplíny algebry a analytické geometrie, zpracovala dostupné informace z diferenciálního a integrálního počtu. Tato kniha velmi systematicky spojila práce různých matematiků s jejími vlastními výklady. Abstraktní matematické pojmy pro lepší srozumitelnost často vysvětlovala na příkladech z každodenního života. Pomohla formovat vzdělávání studentů matematiky pro několik následujících generací. Dílo se těšilo širokému věhlasu odborné i laické veřejnosti. Bylo přeloženo do francouzštiny (1775) a angličtiny (1801). Od císařovny dostala prsten a křišťálovou kazetu s diamanty, papež Benedikt XIV. jí udělil zlatou medaili a zlatý řetěz.[1][2] Carlo Goldoni jí věnoval sonet. Byla přijata za členku Akademie věd v Bologni a jmenována čestnou profesorkou Boloňské univerzity. Tuto funkci nikdy aktivně nevykonávala.
Po otcově smrti v roce 1752 se zcela se stáhla z veřejného života a přestala se zabývat vědou. Poslední čtyři desetiletí svého života zasvětila studiu teologie (zejména patristiky) a charitativní činnosti a službě chudým.Poskytovala chudým a nemocným lidem útočiště v rodičovském paláci. Aby pokryla výlohy, prodala veškerý majetek a po roce 1759 žila v pronajatém domě v naprosté chudobě. Prostředky potřebné pro charitu získávala pomocí svých známých a úřadů. V roce 1771 byl v Miláně otevřen pečovatelský dům Pio Albergo Trivulzio a Agneziová se stala ředitelkou jeho ženské části. Žila a pracovala zde až do své smrti téměř 30 let. Kromě toho dávala veřejné lekce katechismu. Byla oddanou katoličkou a rozsáhle psala o vztahu mezi intelektuálním úsilím a mystickou kontemplací, zejména ve své eseji Il cielo mistico (Mystické nebe). Ačkoli neměla žádnou akademickou kvalifikaci, působila jako teoložka a církevní činitelé se na ni obraceli o radu při řešení různých teologických záležitostí. Rukopisy jejích teologických pojednání jsou uloženy v Ambrosiánské knihovně v Miláně.[1] Na sklonku života ztrácela zrak i sluch, trpěla neurologickou chorobou projevující se křečovitými záchvaty. Zemřela 9. ledna 1799 na zápal plic ve věku 81 let. Byla pohřbena na hřbitově Porta Romana, který byl v roce 1826 uzavřen a zbořen.
Posmrtné uznání
- Její jméno je známo v souvislosti s jednou z rovinných křivek třetího stupně (Agnesiána), které popsala ve své učebnici. Maria Gaetana Agnesi použila pro křivku termín versiera. V důsledku chybného překladu z italštiny do angličtiny bývá v anglické literatuře označována jako Witch of Agnesi.[1]
- Kanadská skladatelka Elma Millerová napsala dílo nazvané The Witch of Agnesi (1989) pro B plochý klarinet, basklarinet, lesní roh, 2 perkuse, violu a kontrabas. Inspirací byla právě křivka Agnesiána.[3]
- Byl po ní pojmenován jeden z kráterů Venuše a také asteroid 16765 Agnesi.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.