Marcos Portugal se narodil v Lisabonu. Jeho rodiče byli Manuel António da Ascensão a Joaquina Teresa Rosa. Studoval hudbu na Patriarchálním semináři u významného portugalského skladatele João de Sousa Carvalha. Jako čtrnáctiletý student napsal svou první skladbu: Miserere. Ve dvaceti letech se stal varhaníkem a skladatelem lisabonského patriarchátu. Od roku 1784 působil jako dirigent v divadle Teatro do Salitre.
V letech 1792 až 1800 žil v Itálii. Pravděpodobně ho podporoval Princ regent D. João, pozdější král Jan VI. Portugalský. Jako operní skladatel debutoval na jaře roku 1793 ve Florencii operou I due gobbi (hranou také pod názvem Confusioni della Somiglianza). V krátké době zkomponoval dalších 20 oper pro různá italská divadla. Mezi nimi byla i jeho vlastní verze Figarovy svatby na libreto Gaetana Rossiho, která pod názvem La pazza giornata, ovvero Il matrimonio di Figaro měla premiéru v Benátkách v roce 1799
Do Portugalska se Marcos Portugal vrátil v roce 1800. Stal se maestrem v Národním divadle São Carlos v Lisabonu (Teatro Nacional de São Carlos) a byl jmenován hudebním ředitelem Patriarchálního semináře v Lisabonu. Pokračoval v psaní oper a zkomponoval i velké množství sakrálních skladeb. V roce 1811 jej Princ regent povolal do portugalské kolonie Brazílie.
V Brazilii se stal hudebním pedagogem regentových dětí a stal se oficiálním královským skladatelem.
V Rio de Janeiro měly premiéru již pouze dvě Portugalovy opery: A saloia namorada (1812) a Augurio di felicità ossia Il trionfo d'amore (1817). Věnoval se hlavně chrámové hudbě. Poslední dochovaný rukopis je datován rokem 1824. V Brazilii zůstal i návratu portugalského dvora do Lisabonu v roce 1821. Sloužil jako učitel hudby dětí prvního brazilského císaře Petra I..
Zemřel jako brazilský občan v Riu de Janeiro v roce 1830
Kromě mnoha oper a sakrálních skladeb byl autorem první oficiální státní hymny Portugalska (Hymno Patriótico, 1809) a Brazilie (Hino da Independência do Brasil, 1822).
Ukázka z rukopisu partitury opery Zaira.
Opery
Os bons amigos (farsa o intermezzo, 1786, Lisabon)
A casa de café (farsa o intermezzo, 1787, Lisabon)
A castanheira ou a Brites Papagaia (intermezzo, 1788, Lisabon)
L'eroe cinese (1788, Turín)
La Bacchetta portentosa (1788, Janov)
L'Astuta (1789, Florencie)
O amor conjugal (dramma serio, 1789. Lisabon)
O amor artifice (farsa o intermezzo, podle Goldoniho hry L'amore artigiano, 1790, Lisabon)
A noiva fingida (dramma giocoso, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Lisabon)
Il molinaro (1790, Benátky)
La donna di genio volubile (1791, Parma)
La vedova raggiratrice (1791, Řím)
Lo spazzacamino principe|Il Principe Spazzacamino (1791, Benátky)
O amante militar (intermezzo, podle Goldoniho, 1791, Lisabon)
O lunático iludido (O mondo da lua) (dramma, podle Goldoniho Il mondo della luna, 1791, Lisabon)
La confusione della somiglianza o siano I due gobbi (dramma giocoso, libreto Cosimo Mazzini, 1793, Florencie)
Il poeta in campagna (dramma giocoso, libreto Saverio Zini, 1793, Parma)
Il Cinna (dramma serio, libreto Angelo Anelli, 1793, Florencie)
Rinaldo d'Este (commedia per musica, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1794, Benátky)
Lo spazzacamino principe (commedia per musica, libreto Giuseppe Maria Foppa, 1794, Benátky)
António Jorge Marques: The religious work of Marcos António Portugal (1762–1830): thematic catalogue, source and text criticism, chronology proposal. (National Library of Portugal / CESEM, 2012, ISBN978-97-2565-472-9)
multimediální obsah na Commons_-_Marcos_Portugal,_Zaira,_4.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcos António Portugal na Wikimedia Commons 
