japonský fotograf From Wikipedia, the free encyclopedia
Macusaburó Jokojama (japonsky 横山 松三郎, Jokojama Macusaburó; 10. října 1838 – 15. října 1884 Tokio) byl průkopník japonské fotografie, umělec, litograf a učitel.
| Macusaburó Jokojama | |
|---|---|
 autoportrét | |
| Narození | 10. října 1838 Iturup |
| Úmrtí | 15. října 1884 (ve věku 46 let) Ichigaya Kamegaoka Hachimangū |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Kōryū-ji Sengaku-ji |
| Povolání | litograf, fotograf, inženýr, malíř a fotograf architektury |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se jako Bunroku Jokojama (横山 文六) v kurilském Iturupu (od roku 1855 pod japonskou nadvládou) 10. října 1838.[1] Brzy po narození se Jokojama a jeho rodina přestěhovali do Hakodate, kde v roce 1854 poprvé spatřil daguerrotypie, které pořídili Eliphalet Brown junior a Alexandr Fjodorovič Možajskij[2] V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů kimono a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře Lehmana[3] seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Jokojama začal učit fotografii. Odcestoval do Jokohamy a studoval fotografii u Rendža Šimooky, pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula I. A. Goškeviče.[4] V roce 1868 Jokojama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.[5] Ve stejném roce přesunul studio do Rjógoku (v Tokiu) a za nedlouho se přestěhoval do blízkého Ueno Ikenohata.[6]
V roce 1868 se Jokojama setkal s Noritane Ninagawou, úředníkem meidžiovské vlády, který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v Šósóinu. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako album 64 fotografií s názvem Kjú Edodžó šašinčó (旧江戸城写真帳, Fotografické album bývalého hradu Edo) a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem Kanko zusecu džókaku no bu (観古図説絵城郭之部, Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad).[7] Některé z fotografií Jokojamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni.[8]
Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o stereofotografii. Rané snímky zařízení jeho ateliéru ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.[9]
Fotografii u něho studoval Macuči Nakadžima. V roce 1876 předal práva ke svému studiu svému asistentovi Nobumasu Odovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademii[10] a přednášel fotografii a litografii.[11]
V roce 1881[12] se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (Fotolitografická společnost) a pokračoval v barevné fotografii, v tomto čase vytvořil to, co nazýval šašin abura-e[13] (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli fotografický olejový obraz, při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.[14] Jokojama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.[15][8] Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.
Zemřel v Tokiu 15. října 1884.
Kromě krajin a portrétů je známý svými autoportréty. Mezi jeho díla patří malby, velkoformátové albuminové tisky, (monochromatické i ručně kolorované) a šašin abura-e. Dělal studiová suvenýrová alba, z nichž se některé dochovaly dodnes. Jeho biografie byla sepsána v roce 1887.[16]
.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
