Lyžařský vlek

tažné zařízení pro lyžaře, snowboardisty, cyklisty atd. From Wikipedia, the free encyclopedia

Lyžařský vlek

Lyžařský vlek je pevné dopravní zařízení z kategorie zdvihadel, principiálně je podobné sedačkové lanovce. Je však určeno k vlečení lyžařů na lyžích, snowboardistů či skibobistů přímo po zasněženém povrchu. Na vlek zpravidla navazuje jedna či více lyžařských tratí, respektive sjezdovek.

Thumb
Lyžařský vlek typu „kotva“
Thumb
Značka upozorňující na vlek

Zatímco v alpských zemích se téměř na každém kopci nachází lanovka (vleky jsou používány spíše na nejméně náročných a krátkých úsecích určených zejména pro méně zkušené lyžaře), v České republice je (kvůli délce sjezdovek) zatím nejčastěji používaným prostředkem dvojmístná kotva.

V rámci efektivního využití investic jsou některé lyžařské vleky používány mimo zimní sezónu k terénní cyklistice.[1] Takové využití je však spíše ojedinělé. Jako cyklistický vlek slouží v létě od r. 2007 lyžařský vlek v Rokytnici nad Jizerou.[1] Cyklistický vlek je také v areálu Peklák v České Třebové.[2]

Na rozdíl od lanových drah není lyžařský vlek dráhou ve smyslu Zákona o drahách (266/1994 Sb.). Podle znění novelizovaného zákonem č. 191/2006 Sb. je však s účinností od 11. června 2006 takzvaným „určeným technickým zařízením“ dráhy, podobně jako například eskalátor. K provozu musí mít „průkaz způsobilosti určeného technického zařízení“ vydaný Drážním úřadem (§ 47 dráž. zák.). Průkaz způsobilosti zaručuje, že vlek podléhá pravidelným odborným revizím, prohlídkám a zkouškám podle vyhlášky č. 100/1995 Sb. (Řád určených technických zařízení) a má způsobilou obsluhu i provozovatele. Přechodná ustanovení umožňovala provozování bez průkazu způsobilosti UTZ u již dříve provozovaných vleků, pokud žádost o průkaz způsobilosti byla podána do října 2007, a do června 2007 bylo přechodně povoleno provozování i podnikatelům, kteří k tomu byli oprávnění před účinností novely zákona. Prezident Václav Klaus návrh této zpřísňující novely zákona vetoval mimo jiné s odůvodněním, že není žádoucí větší regulace, jeho veto však bylo přehlasováno.

Typy lyžařských vleků

  • talířový teleskopický (navijákový či pružinový) (známý pod názvem poma);
  • bubínkový (navijákový) s unašečem pro dvě osoby (známý pod názvem kotva);
  • bubínkový (navijákový) s unašečem pro jednu osobu (známý pod názvem elko, jednokotva);
  • kotvičkový (též známý pod názvem zvratkový) se snímací kotvičkou, kterou posílají lyžaři klouzavým samospádem po zvláštním laně; jde o lano obíhající dokola, na které se kotva zaklesne, v cílové stanici se uvolní.

Bezpečnostní zásady

Obvykle jsou na vlecích stanoveny tyto bezpečnostní zásady (viz např.[3][4][5]):

  • začátečníci mají být pod dozorem zkušeného vlekaře;
  • lyžařské hole má lyžař držet v jedné ruce, aby se druhou rukou mohl držet závěsu;
  • nastupuje se a vystupuje jen na určených místech, závěs se pouští zvolna a opatrně;
  • nesmí se vybočovat z vyjeté stopy, slalomovat, houpat se na závěsu;
  • po pádu se lyžař musí pustit závěsu a opustit dráhu, nesmí být tažen vleže;
  • u některých vleků jsou po zastavení vleku lyžaři povinni opustit dráhu a je zakázáno spouštět vlek se zavěšenými lyžaři; tato omezení však na některých vlecích neplatí nebo nejsou důsledně dodržována;
  • jízda na snowboardu je možná jen se souhlasem vlekaře a jen na některých vlecích;
  • na některých vlecích je zakázána, na jiných povolena spolujízda dospělého (rodiče) s tlačeným malým dítětem;
  • zvláštní bezpečnostní pravidla vzhledem ke specifickým rizikům platí u vleků se snímacími kotvami.

Toto[ujasnit] již u vleků neplatí. Je nařízeno mít vlek s plynulým rozjezdem i při plném obsazení.

Odkazy

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.