Luzenské údolí
údolí v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Luzenské údolí se nachází v centrální části Šumavy přibližně 8 km jižně od Modravy.[1] Údolí má zřetelnou severo–jižní orientací a délku přibližně 3 km.
| Luzenské údolí | |
|---|---|
.jpg) Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný | |
| Nejvyšší bod | 1200 m n. m. |
| Nejnižší bod | 1140 m n. m. |
| Délka | 3 km |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Souřadnice | 48°57′34″ s. š., 13°29′16″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luzenské údolí na severní straně v nadmořské výšce 1140 metrů hraničí se samotou Březník. Mělké údolí od něho pokračuje jižním směrem až k česko–německé státní hranici, kde prochází sedlem mezi Luzným a Špičníkem hraničním přechodem Modrý sloup (v nadmořské výšce 1197 m). Na jižní straně je údolí zakončeno úpatím kuželovité hory Luzný.[1]
Luzenské údolí je obklopeno několika vrcholy šumavského hřebenu: na západě je to Blatný vrch (1376 m[2]); na jihu jsou to: Hraniční hora (1235 m)[3], Špičník (1351 m) a Luzný (1373 m)[4]; na východě pak Velká Mokrůvka (1370 m) a Malá Mokrůvka (1331 m).[5]
Rašeliniště, flora a fauna
Celá oblast Luzenského údolí je výjimečným přírodním fenoménem. Vyskytují se zde unikátní rašeliniště a podmáčené smrčiny s řadou velmi vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. rosnatka anglická, blatnice bahenní, tetřev hlušec, sýc rousný, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší, kropenáč vytrvalý, ...).[1][6]
Déšť a sníh
Údolí je rovněž místem s největšími ročními srážkami na Šumavě a zároveň i místem s nejvyšší a nejdéle trvající sněhovou pokrývkou.[1][p 1] Vydatnost srážek v Luzenské kotlině je dána okolním terénem – přítomností hraničního hřebene hor, který při přechodu mraků častěji zadrží vodu. Unikátnost klimatických parametrů v tomto místě je monitorována zde umístěnou měřicí stanicí Českého hydrometeorologického ústavu.[7]
Mrazová kotlina
Luzenské údolí patří mezi šumavské mrazové kotliny. Průměrná teplota se zde pohybuje jen kolem čtyř stupňů Celsia a často tu mrzne i v červenci.[7][p 2]
Smrky
Nízké teploty v Luzenské kotlině ovlivnily tvary zde rostoucích smrkových porostů. Smrky jsou častými mrazy zformovány do téměř dokonalých hustě prorostlých kuželů (připomínají pěstěné zakrslé zahradní smrky sivé, tzv. „coniky“).[7][p 3]
Mechanismus tvarování smrků v Luzenské kotlině je následující: na jaře vyraší mladé letorosty, ale pak přijde několik výrazně studených dní, během nichž tyto nové přírůstky pomrznou. Zdejší smrky na tuto skutečnost reagují neustálým houževnatým zahušťováním a tvrdošíjným udržováním „parkového“ kuželovitého vzhledu.[7]
Hnízdiště tetřeva hlušce
Celé Luzenské údolí se nachází v přísně chráněné I. zóně Národního parku Šumava, neboť se zde vyskytuje ornitologicky jedinečná jádrová lokalita s populací kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který tu hnízdí. Luzenské údolí je jedním z posledních míst ve střední Evropě, kde se tetřev hlušec rozmnožuje a kde zároveň nachází i dostatek potravy.[1][6]
Přibližně středem Luzenského údolí (kotliny) klikatě protéká Luzenský potok[p 4], kolem něhož se vine neznačená stezka pro pěší vedoucí až ke hraničnímu přechodu Modrý sloup. Individuální pohyb turistů po pěšině Luzenským údolím není v současné době (rok 2024) povolen.[1][7][p 5]
Luzenským údolím ve středověku vedla jedna z obchodních cest Zlatá stezka, která spojovala Čechy s Pasovem. Ve druhé polovině 14. století nechal Karel IV. tudy vybudovat obchodní trasu spojující Kašperské Hory s Pasovem. Tato „slatinná stezka“ sloužila především k transportu soli do Čech. Na počátku 18. století ale obchodní ruch na této stezce ustal a začala se využívat stezka přes hraniční přechod na Bučině, která pokračovala přes Kvildu, Horskou Kvildu a Kozí Hřbety až do Kašperských Hor. Luzenským údolím vedla pravděpodobně jedna z pašeráckých cest vyhýbající se solné celnici na Kozích Hřbetech i Kašperským Horám. Průchodem obtížným terénem se tak dopravci vyhnuli nutnosti platit clo a jiné poplatky ze svých cest. V průběhu 19. století byla stezka údolím Luzenského potoka od Březníku k Modrému sloupu upravena pro povozy. Dále pokračovala do Bavorska, kde se nazývala Böhmerweg. Hraniční přechod zde nikdy v minulosti neexistoval. Až do roku 1938 zde platil režim tzv. malého pohraničního styku. Po skončení druhé světové války se Luzenské údolí ocitlo v nepřístupném a přísně střeženém pásmu železné opony. Po sametové revoluci byla v roce 1991 železná opona zlikvidována a samota Březník byla v rámci založeného Národního parku Šumava zpřístupněn široké veřejnosti. Zároveň vznikla I. zóna národního parku, kam z důvodů ochrany hnízdišť tetřeva hlušce bylo zařazeno i Luzenské údolí a cesta vedoucí údolím nebyla zpřístupněna.[6]
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný (letní varianta)
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný (zimní varianta)
Pohled z Luzného do Luzenského údolí směrem na Březník (zimní varianta)
.jpg)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
