Ludvík Albert Engel

Ludvík Albert Engel (17. srpna 1912 České Budějovice – 29. ledna 1945 Važec) byl důstojník československé armády (podplukovník pěchoty in memoriam), osobnost československého zahraničního vojska v 2. světové válce.

Ludvík Albert Engel
Narození	17. srpna 1912 České Budějovice
Úmrtí	29. ledna 1945 (ve věku 32 let) Važec
Choť	Hedvika, rozená Pařízková
Děti	Ludvík Engel
Vojenská kariéra
Hodnost	podplukovníkm pěchoty in memoriam
Jednotka	1. československý armádní sbor
Války	2. světová válka
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1939, Řád Slovenského národního povstání, Řád vlastenecké války, Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, Řád rudé hvězdy

Život a působení

Narodil se v českobudějovické učitelské rodině. V Českých Budějovicích vystudoval obchodní akademii. V roce 1934 byl povolán, aby u 1. pěšího pluku v Českých Budějovicích absolvoval vojenskou základní službu. Týž rok byl odvelen do školy pro důstojníky pěchoty v záloze, kde se rozhodl pro aktivní vojenskou službu. Dne 30. září 1937 začal studovat na Vojenské akademii v Hranicích, kde v době ohrožení republiky bylo studium zkráceno na jeden rok. Vojenskou akademii vystudoval s výtečným výsledkem a v hodnosti poručíka pěchoty se vrátil k 1. pěšímu pluku v Českých Budějovicích. V podmínkách Protektorátu Čechy a Morava se v polovině srpna 1939 stal členem skupiny, která za pomoci železničářů, ilegálně překročila polské hranice. V Polsku se stal velitelem čety Legionu Čechů a Slováků v Polsku. V září 1939 po okupaci Polska Německem a Sovětským svazem byl spolu s ostatními členy jednotky internován v Sovětském svazu. V srpnu 1940 byl vybrán do skupiny dobrovolníků. kteří byli převedeni na bojiště na Středním východě. U československé jednotky na Středním východě dělal velitele čety. Od července do září 1943 působil na velitelství 1. československé samostatné brigády v Británii. V říjnu se přihlásil k 1. československé samostatné jednotce v Sovětském svazu, kde působil jako náčelník 2. oddělení štábu 1. československého armádního sboru. Padl na Slovensku při osvobozování Važce.^[1] Dne 24. února 1945 byl in memoriam povýšen do hodnosti majora a v březnu 1945 in memoriam do hodnosti podplukovníka.^[2]