Ludvík Čelanský

Ludvík Vítězslav Čelanský (17. července 1870, Vídeň^[1] – 27. října 1931, Praha^[2]) byl český dirigent a hudební skladatel.

Ludvík Vítězslav Čelanský
Základní informace
Narození	17. července 1870 Vídeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. října 1931 (ve věku 61 let) Praha, Československo Československo
Žánry	opera
Povolání	hudební skladatel, pedagog, dirigent, sbormistr, hudebník a učitel
Ocenění	důstojník Řádu akademických palem
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře a rok učil v Horní Krupé. Poté studoval skladbu na Pražské konzervatoři, kde jeho učitelem byl Karel Stecker. Vedle toho navštěvoval Pivodovu operní školu a činoherní školu Národního divadla.

Po ukončení studií se stal v roce 1895 dirigentem opery v Plzni. V sezóně 1898/1899 řídil orchestr opery v Záhřebu a v následující sezóně byl 3. dirigentem Národního divadla v Praze. V srpnu roku 1898 se oženil^[3] s Marií Hereykovou. Roku 1900 založil polskou operu ve Lvově.

Historicky nejdůležitějším činem Čelanského bylo vytvoření stálého souboru České filharmonie. První koncert se sice konal již 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu za řízení Antonína Dvořáka, ale těleso bylo podle potřeby sestavováno z hudebníků různých pražských orchestrů. Čelanský využil stávky orchestru Národního divadla k vytvoření stálého profesionálního symfonického orchestru a stal se v roce 1901 jeho prvním šéfdirigentem. Nebyl však schopen řešit finanční problémy tělesa, a tak po roce odstoupil a předal vedení Oskaru Nedbalovi.

Vrátil se do Lvova a i zde založil a řídil symfonický orchestr a kromě toho byl ředitelem operních scén v Krakově a v Lodži. V následující dvou letech byl ředitelem filharmonie v Kyjevě a ve Varšavě. V roce 1907 se vrátil do Prahy a založil operní scénu v nově otevřeném Divadle na Vinohradech.

Ludvík Vítězslav Čelanský (uprostřed) v roce 1907 se členy první zpěvohry Divadla na Vinohradech

V roce 1909 odešel do Paříže, kde se stal ředitelem operního divadla Apollo a kromě toho řídil symfonický orchestr. Za vynikající nastudování Offenbachových děl byl jmenován důstojníkem Francouzské akademie.

Po první světové válce dostal nabídku na řízení komické opery v New Yorku, kterou však odmítl. Nakrátko se vrátil k České filharmonii a posléze založil ještě jeden symfonický orchestr – Šakovu filharmonii. Po roce 1921 již dirigoval pouze pohostinsky a soukromě vyučoval zpěv.

Jako hudební skladatel vycházel z tradic romantické hudby 19. století. V době svého pařížského působení byl silně ovlivněn francouzským impresionismem. S rozvojem filmu komponoval i hudbu k filmům.

Dílo

Opera

• Kamilla (1897)

Orchestrální skladby

• Premiéra na vsi (1900)
• Vzkříšení Polsky (předehra – 1904)
• Symfonie „Z mého života“ v pěti větách
• Duchovní vývoj člověka dle starého zákona Symfonická trilogie (Adam, Noe, Mojžíš – 1918)
• Hymnus slunci (Symfonická báseň – 1919)

Písně

Titulní list písní Ludvíka Čelanského

• Nálady (1895)
• Melancholické písně na slova Jaroslava Kvapila (1895)
• Deset písní na slova Josefa Václava Sládka a Karla Želenského (1896)
• Dvanáct písní na slova Františka Serafínského Procházky (1902)
• Ukolébavka s orchestrem (1904)
• Píseň o matičce

Sbory

• Vlast
• Srbské kolo

Melodramy

• Žebrák (1894)
• Země (1894)
• Balada o duši Jana Nerudy (1895)
• Česká píseň (1902)
• Bratři (1903)
• Zvony (1903) – na slova Edgara Allana Poe

Chrámové skladby

• Pět duchovních písní (1916)
• Te Deum (1916)