Remove ads
americká herečka a producentka From Wikipedia, the free encyclopedia
Lucille Désirée Ballová (6. srpna 1911 Jamestown, New York, USA – 26. dubna 1989 Los Angeles, Kalifornie) byla americká komediální herečka a televizní producentka.
Lucille Ballová | |
---|---|
Lucille Ballová roku 1945 | |
Rodné jméno | Lucille Désirée Ballová |
Narození | 6. srpna 1911 Jamestown, New York USA |
Úmrtí | 26. dubna 1989 (ve věku 77 let) Los Angeles, Kalifornie USA |
Místo pohřbení | Forest Lawn Memorial Park (1989–2002) Lake View Cemetery (od 2002) |
Aktivní roky | 1932–1989 |
Choť | Desi Arnaz (1940–1960) Gary Morton (1961– zemřel 1989) |
Děti | Lucie Arnazová Desi Arnaz Jr. |
Rodiče | Henry Durrell Ball Désirée Evelyn Ballová |
Příbuzní | Fred Ball (sourozenec) |
Oficiální web | https://lucy-desi.com/ |
Podpis | |
Zlatý glóbus | |
1979 | |
Umělecké ceny | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodila se 6. srpna 1911 na Stewart Avenue 60 v Jamestownu, jako první dítě a jediná dcera elektro údržbáře Henryho Durrella Balla a Désirée Evelyn Ballové (rodným jménem Huntová). V dětství se kvůli kariéře jejího otce, pracujícího pro společnost Bell Telephone, její rodina často stěhovala, až do 28. února 1915, kdy její otec zemřel na tyfus. Bylo mu pouhých 27 let a spolu se svou ženou čekali dalšího potomka (Fred Ball, *1915).
Rodina se poté vrátila zpět do New Yorku, kde Lucille a jejího bratra pomáhali vychovávat i jejich prarodiče v Celoronu. Její matka se 4 roky po manželově smrti opět vdala, za Edwarda Petersona jehož rodiče se o Lucille a Freda začali také starat. Když bylo Lucille 12 let její nevlastní otec ji povzbudil, aby se zúčastnila konkurzu do společnost Shriners, pro kterou pracoval a která potřebovala baviče do divadelní sboru.
Vystupování ji začalo bavit a v roce 1926 ji její matka navzdory skromným rodinným financím zapsala do školy dramatických umění Johna Murraye Andersona, kde chodila do třídy i s budoucí hereckou hvězdou Bette Davisovou. Podle zdejších učitelů však moc talentu neměla a byli přesvědčeni, že to v kariéře nikam nedotáhne, což jí také dávali značně najevo. Lucille se však nenechala zastrašit a v roce 1928 se vrátila zpět do New Yorku, kde začala pracovat jako modelka pro podnikatelku Hattie Carneigeovou. Na její radu si také nechala přebarvit své vlasy na blond.
Brzy na to však onemocněla revmatickou horečkou a po další dva roky nemohla pracovat. Až v roce 1932 nastoupila zpět k Hattie Carneigové, ale brzy začala vystupovat i se sborem na Broadwayi. U divadla však dlouho nevydržela a v roce 1933 se stala jednou ze souboru tanečnic, známých jako „Goldwyn Girls“, se kterým se objevila ve filmu Římské aféry (1933). Během 30. let se poté objevila ještě v několika malých rolích pro společnost RKO Radio Pictures, mezi které patří např. Roberta (1935), kde si zahrála po boku Irenne Dunne, Freda Astaireho i Ginger Rodgersové či Motýl vzlétl k záři (1937), také s Ginger Rodgersovou i s další velkou hvězdou Katharine Hepburnovou.
V roce 1940 byla konečně obsazena do hlavní role v muzikálu Too Many Girls, kde se setkala a zamilovala do herce Desiho Arnaze, za nějž se téhož roku také vdala. Brzy na to podepsala smlouvu se studiem Metro-Goldwyn-Mayer, kde se však žádných větších rolí nedočkala a vysloužila si navíc přezdívku „Queen of the Bs“ (~ Královna béčkových filmů). Jelikož se jí stále nedařilo u filmu prosadit, podobně jako většina začínajících hereček se chopila práce pro rádio, kde si zajistila publicitu a také doplnila příjem.
Další větší roli získala v roce 1942, kdy se objevila v romantickém dramatu The Big Street po boku Henryho Fondy. V následujícím roce jí připadla role ve filmu Du Barry Was a Lady, kterou před ní odmítla Lucilliina přítelkyně Ann Sothernová. Po zbytek dekády si zahrála ještě v celkem 15 filmech. Žádný z nich jí však velkou slávu nepřinesl.
Za nejúspěšnější Lucillin počin 40. let se však dá považovat rozhlasová komedie Můj oblíbený manžel pro CBS Radio, ve které vystupovala i se svým pravým manželem Arnazem. Společnost je však nejprve nechtěla přijmout. Nebyli si jisti, jak veřejnost přijme anglo-americkou zrzku a Kubánce v páru. Po Mém oblíbeném manželovi však následoval další sitcom I Love Lucy (1951–1957), který se stal obrovským hitem, a navíc dokázal zpravit jejich už tehdy poměrně napjaté manželství.
Své neúspěchy na stříbrném plátně si zcela nahradila v televizní produkci hlavně v 50. letech, kdy dosáhla několika prvenství a stala se také první ženou v čele televizní produkční společnosti Desilu, kterou založila spolu se svým manželem. I během šestiletého natáčení I Love Lucy si spolu zahráli ve dvou celovečerních filmech; The Long, Long Trailer (1954) a Forever, Darling (1956). Jejich studio Desilu produkovalo kromě I Love Lucy také několik dalších pořadů, jako např. The Untouchables (1959–1963), Star Trek (1966–1969) nebo Mission: Impossible (1966–1973). Lucille v roce 1967 také prodala své podíly ve společnosti Gulf+Western za 17 000 000 dolarů a studio Desilu bylo přejmenováno na Paramount Television. Po jejich rozvodu v roce 1960 odkoupila také manželův podíl a začala se aktivně věnovat své pozici vedoucí ateliéru.
Během 60. a 70. let se dál věnovala vedení studia a pokračovala v hraní v mnoha dalších sitcomech i v pár celovečerních filmech. V seriálu Here's Lucy si mj. zahrály i její dvě děti Lucie a Desi. Její kariéra však koncem 70. let začala stejně jako její seriály pomalu upadat, a to i přesto, že v každém z nich účinkovalo několik opravdu známých herců či hereček, jako např. Ginger Rodgersová, Jack Benny či Ethel Merman.
Počátkem 80. let se pokusila svou kariéru znovu vzkřísit dvoudílnou retrospektivou Three's Company, která však na úspěchy jejích seriálů z minulých dekád nenavázala.
Její bývalý manžel Desi Arnaz zemřel v roce 1986 a i Lucille byla o dva roky později hospitalizována poté, co utrpěla mírný infarkt. Měsíc před svou smrtí ještě vystoupila na předávání Oscarů a zemřela 26. dubna 1989 na prasknutí aneurysmatu břišní aorty.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.