kubánský skladatel, dirigent a kytarista From Wikipedia, the free encyclopedia
Juan Leovigildo Brouwer Mezquida, lépe známý jako Leo Brouwer (1. března 1939) je kubánský skladatel, kytarista a dirigent.
| Leo Brouwer | |
|---|---|
 Leo Brouwer | |
| Narození | 1. března 1939 (85 let) Havana |
| Alma mater | Hartford University Juilliard School University of Hartford |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent a kytarista |
| Ocenění | Prize Tomás Luis de Victoria (2010) komandér Řádu umění a literatury |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Brouwer se narodil v Havaně, kde začal ve věku 13 let hrát na kytaru, přitahován flamencem a motivován svým otcem, lékařem a nadšeným amatérským kytaristou. Jeho prvním učitelem byl Isaac Nicola, který byl žákem Emilio Pujola, jenž byl žákem Francisca Tárregy. Svůj první sólový koncert měl v 17 letech; v té době jeho skladby již začínaly přitahovat pozornost. Preludio (1956) a Fuga (1959) jsou obě ovlivněny Bartókem a Stravinským. Odjíždí do USA studovat hudbu na universitě v Hartfordu a poté na Juilliard School, kde ho Stefan Wolpe učil kompozici.
Na počátku své kariéry Brouwer složil své Estudios simples 1-20 k výuce techniky hry na kytaru. Těmito etudami Brouwer vytvořil bezpochyby své největší dílo ve vývoji techniky hry na kytaru, a to nejen podle požadavků technických, ale také vysokých muzikálních kvalit.
První Brouwerova díla nezapřou svůj kubánský kontext ovlivněním afrokubánskou hudbou a jejím rytmickým stylem. Dobrým příkladem z tohoto období je Elogio de la Danza. Třebaže je to skladba pro sólovou kytaru, je ovlivněna ruskými balety (zřetelná souvislost se Stravinským). Následují práce jako Sonograma 1 či Canticum (1968), La espiral eterna (1971), Concierto para guitarra no. 1, Parábola (1973), Tarantos (1974). Toto období v sobě nese užití v té době avanatgardního serialismu a dodekafonie a částečně ovlivnění skladateli, které s oblibou poslouchal, jako Luigi Nono a Iannis Xenakis.
Jeho poslední období náleží v podstatě úplně minimalismu. Brouwer ho popisuje jako rozvoj systému modulace. El Decamerón Negro (1981) je pravděpodobně první dílo tohoto stylu, Sonata (1990), Paisaje cubano con campanas (1996) a Hika (1996) na památku japonského skladatele Toru Takemitsu jsou nedávného data.
Vedle původních skladeb pro kytaru Brouwer s oblibou upravuje skladby jiných autorů, jako např. Elite Syncopations a The Entertainer Scotta Joplina nebo Fool on the Hill od The Beatles (John Lennon/Paul McCartney) mezi mnoha dalšími, které upravil pro sólovou kytaru. V jeho díle nacházíme velké množství skladeb pro kytaru a různé koncerty, napsal hudbu k více než čtyřiceti filmům.
Leo Brouwer je členem Kubánské komunistické strany a její funkcionář. Brouwer zastává řadu oficiálních funkcí na Kubě, včetně funkce ředitele Instituto de Cine del Departamento de Música de Cuba (Kubánský institut filmu a oddělení hudby). Aktivně se účastní pořádání Concurso y Festival Internacional de Guitarra de la Habana (Havanský kytarový festival). Je zakladatel Skupiny zvukového experimentu Kubánského institutu umění a kinematografického průmyslu (Instituto Cubano de Arte e Industria Cinematrográfica – ICAIC). V roce 2009 získal Premio Nacional de Cine 2009 (kubánskou Národní cenu filmu za rok 2009) za svůj bohatý přínos kinematografii ostrova, kterou obohatil nezapomenutelnou hudbou.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Brouwer na španělské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo Brouwer na Wikimedia Commons Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
