český sochař From Wikipedia, the free encyclopedia
Ladislav Jan Kofránek (24. června 1880 Vojice u Hořic – 20. října 1954 Praha) byl český sochař a loutkář, člen Československé akademie věd a umění.[1]
| Ladislav Kofránek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. června 1880 Vojice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. října 1954 (ve věku 74 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
| Povolání | sochař a loutkář |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ladislav Kofránek v letech 1894-1898 absolvoval C. k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích a v letech 1898-1902 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce Josefa Václava Myslbeka.
Stejně jako jeho spolužáci a vrstevníci byl ovlivněn secesním symbolismem a přivítal v Praze výstavu a návštěvu francouzského sochaře Augusta Rodina (1902).
Sám poprvé vystavoval roku 1902 s Krasoumnou jednotou v Rudolfinu a již na této výstavě obdržel první cenu (dívčí akt, Po koupeli, 1902). Následovala další ocenění v letech 1904 a 1905, kdy získal za vystavené práce cestovní stipendium a se spolužákem Janem Štursou, se kterým se spřátelil již na Akademii, podnikl studijní cestu po Evropě, postupně navštívili Německo, Francii, Anglii, Belgii, Holandsko a Itálii.[2] Od roku 1898 do roku 1949 byl členem SVU Mánes.
Za první světové války byl na italské frontě (1915-1918), kde později vytvořil pomník padlých v Logu pod Mangartom. Roku 1930 se stal členem zednářské lóže Sibi et posteris.[3]
Věnoval se především monumentální tvorbě figurálních děl, alegorickým sochám pro výzdobu architektury, pomníkům a portrétům. Účastnil se až do pozdního věku mnoha sochařských soutěží a byl velmi pilný. Přesto jeho dílo zůstává poněkud ve stínu slavnějších vrstevníků Bohumila Kafky, Josefa Mařatky či Jana Štursy.
Ladislav Kofránek zemřel v Praze 20. října 1954 ve věku 74 let. Pohřben byl na Šáreckém hřbitově.
-MTÚ,-Fibichova-.jpg)
Z výchozího secesního symbolismu (Do divadla), zahrnujícího i portrétní tvorbu, postupně dospěl ke klasickému realismu (Žena s kahancem, Snění). V jeho secesních plastikách a během následujícího návratu k archaické řecké stylizaci lze nacházet určité styčné body zejména s Janem Štursou.
Roku 1913 vystavil reliéfy Křížové cesty, které napovídaly spíše oživení zájmu o gotické umění. Kofránek odmítal kubismus a po válce jen formálně zjednodušil modelaci a dospěl k jistému zhrubnutí a ostřejší modelaci tvaru (Jan Žižka, Prométheus, návrh na pomník Svatopluka Čecha). Ve 20. letech, kdy se věnoval monumentálním dekorativním realizacím, se přiklonil ke klasicizujícímu pojetí v souladu s dobovými požadavky na pomníkovou tvorbu. Kofránek získal řadu zakázek na výzdobu nově postavených veřejných staveb - bank, ministerstva, knihovny, telefonní ústředny, mostu. Spolu s architektem Kamilem Roškotem spolupracoval v letech 1934-1935 na úpravách hrobky českých králů v Katedrále sv. Víta (erby).[4]
Některé jeho návrhy zůstaly nerealizovány (výzdoba Filosofické fakulty UK v Praze, kašna pro Přelouč, soutěžní návrhy pomníky Jana Žižky a na pomník Jana Husa pro Prahu, k poslednímu z nich se dochovala pozoruhodná kresba kubistického podstavce[5]).
V době První republiky vytvořil sérii loutek pro Loutkové divadlo Umělecké výchovy.
,-Městská-knihovna-v-Praze.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
.jpg)
