český šlechtic From Wikipedia, the free encyclopedia
Ladislav Burian z Valdštejna (řečený Latzko, 1596? – 8. října 1645 Praha[2]) byl český šlechtic z žehušické větve rodu Valdštejnů, majitel panství Žehušice a Světlá nad Sázavou, voják a vojevůdce. Během třicetileté války budoval vojenskou kariéru jako plukovník v habsburské císařské armádě, krátce také vykonával úřad vrchního zemského velitele pro České království. Výrazně se podílel zejména na obraně českých zemí proti švédskému vpádu v pozdní fázi války.
| Ladislav Burian z Valdštejna | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší zemský velitel pro České království | |
| Ve funkci: 1638 – 1639 | |
| Panovník | Ferdinand III. Habsburský |
| Předchůdce | Baltazar Marradas |
| Nástupce | Rudolf Colloredo |
| Narození | 1596 Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 8. října 1645 (ve věku 48–49 let) Praha Habsburská monarchie |
| Choť | (1622) Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682) |
| Rodiče | Adam starší z Valdštejna (15??–1615) Veronika Trčková z Lípy |
| Děti | Maxmilián Adam z Valdštejna Cecílie Renáta z Valdštejna Ferdinand Rudol z Valdštejna |
| Příbuzní | Marie Alžběta z Valdštejna[1] a Marie Františka z Valdštejna[1] (vnoučata) |
| Profese | voják |
| Commons | Ladislav Burian von Waldstein |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se jako syn majitele panství a císařského číšníka Adama staršího z Valdštejna (15??–1615). Ten koupil Žehušice a díky manželství s Veronikou Trčkovou z Lípy měl Burian Ladislav nárok na panství Opočno. Vykonal se svým bratrem okolo roku 1627 tzv. kavalírskou cestu do Francie a po návratu byl přijat do řad císařské armády, kde mu byla posléze udělena hodnost plukovníka. Od roku 1632 směl užívat hraběcí titul. V souvislosti s vraždou Albrechta z Valdštejna v Chebu byl majetek Trčků zkonfiskován a Burian Ladislav za složitých poměrů získal z trčkovského majetku alespoň panství Světlá nad Sázavou[3][4] se čtyřiceti vesnicemi.[5] Panství Světlá později rozšiřoval dalšími nákupy (Vlastějovice, Kounice).[6]
Roku 1638 převzal po smrtí hraběte Baltazara Marradase funkci vrchního zemského velitele pro České království, kterou vykonával do roku 1639, a v nepřítomnosti generála Maxmiliána z Valdštejna také funkci velitele Prahy.[7] Roku 1639 získal též funkci císařského komorníka a na jaře téhož roku byl také krátce hejtmanem Čáslavského kraje[8], později se stal členem dvorské válečné rady.
Po vpádu švédské armády pod velením generála Lennarta Torstensona do Čech byl umístěn na česko-lužickou hranici v okolí Děčína a Litoměřic, kde se se svými vojsky snažil švédskému náporu čelit. V listopadu téhož roku donutil Švédy k vyklizení obsazené Mladé Boleslavi, jeho vojska však následně město vyplenilo. Za prokázané zásluhy byl z vůle Ferdinanda III. a vojenského velitele Matyáše Gallase roku 1643 pověřen obléháním Olomouce, která byla ve švédském držení od roku 1642. Nemoc jeho tažení zdržela, v červnu 1644 pak velel obléhacím operacím města, které ani po devíti měsících nakonec nepřinesly úspěch. Kvůli zaháhení Torstensonova tažení z Čech přes Moravu na Vídeň obléhání v březnu 1645 přerušil a vojsko se vydalo švédské armádě vstříc. Valdštejn spolu s voji generála Jana Kryštofa Buchheima[9] zaujal pozice u Uherského Hradiště, vídeňské tažení Švédů však bylo nakonec fatálně narušeno bezvýsledným obléháním Brna v květnu 1645. S šesti sty jezdci se pak vydal na podporu Vídně.[10]
Ladislav Burian z Valdštejna zemřel 8. října 1645 v Praze na blíže neurčenou nemoc. Byl pohřben v malostranském kostele sv. Mikuláše.[11]
Ladislav Burian během své kariéry v armádě vedl značně nehospodárný život a svůj majetek zatěžoval dluhy, které v době jeho smrti dosáhly výše bezmála 80 000 zlatých. Nátlak věřitelů vedl k řadě soudních procesů, které se táhly bezmála dvacet let.[12] Panství Světlá bylo mezitím rozprodáváno po částech[13], zatímco Žehušice jako celek s třiceti vesnicemi koupil v roce 1661 hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein.[14]
Jeho manželkou byla od roku 1622 Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682), která po manželově smrti a ztrátě majetku ve východních Čechách přesídlila do Vídně. Měli spolu sedm dětí. Ze synů starší Maxmilián Adam (1627–1706) dosáhl hodností císařského tajného rady a člena říšské dvorské rady. Další syn Bertold Vilém (1640–1724) byl dlouholetým hejtmanem Hradeckého kraje (1695–1712) a po své manželce zdědil panství Lázně Bělohrad, kde zahájil stavbu zámku podle projektu J. B. Santiniho.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
