styl čínského písma From Wikipedia, the free encyclopedia
Kurzivní písmo (čínsky v českém přepisu sing-šu, pchin-jinem xíngshū, znaky zjednodušené 行书, tradiční 行書) je styl čínské kaligrafie, který se vyvinul koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století, jako zběžné písmo pro každodenní použití v soukromé sféře.
Kurzivní písmo se vyvinulo koncem chanském období, na přelomu 2. a 3. století jako neformální písmo, zběžnější než oficiální úřednické písmo li-šu, ale stále ještě poměrně čitelné, na rozdíl od konceptního písma cchao-šu. Vzniklo z pozdního úřednického písma s vlivy písma konceptního.[1] Čínská tradice jeho vytvoření připisuje chanskému učenci Liou Te-šengovi (劉德升) a další rozvoj Liou Te-šengovým žákům Čung Jaovi (鍾繇) a Chu Čaovi (胡昭), předním kaligrafům ťinského dvora.[2]
Vzkvétalo od 4. století, kdy je přivedl na vysokou úroveň kaligraf Wang Si-č’.[1] Jeho kurzivním písmem psaná Předmluva ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí a dochovaná v pozdějších kopiích, je nejslavnější dílo čínské kaligrafie všech dob.[3][4] Používalo se pro eseje a soukromou korespondenci, slavná díla kurzivního písma jsou proto zejména soukromé dopisy.[2] V období šesti dynastií se tak stalo prostředkem uměleckého sebevyjádření. Poté se vedle písma konceptního a vzorového (kchaj-šu) zařadilo mezi tři základní styly čínské kaligrafie v nichž byla napsána většina kaligrafických textů.[5]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.