Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka
(1794-1858) český šlechtic From Wikipedia, the free encyclopedia
Kristián Vincenc Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu, počeštěně z Valdštejna-Vartenberka (německy Christian Vincenz Ernst Graf von Waldstein-Wartenberg; 2. ledna 1794 Praha – 24. prosince 1858 Praha) byl český šlechtic z rodu Valdštejnů, podnikatel a průmyslník. V době nastupující průmyslové revoluce zveleboval svá panství Šťáhlavy se zámkem Kozel a zámek a pozemky v okolí Mnichova Hradiště. V Sedlci u Starého Plzence pak založil roku 1816 slévárnu a následně strojírnu, jejíž plzeňská pobočka, Valdštejnské strojírny, se později stala zárodkem Škodových závodů.
| Kristián Vincenc hrabě z Waldstein-Wartenbergu | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší dědičný kráječ Českého království, hlava mnichovohradišťské linie Waldsteinů a majitel valdštejnského majorátu Mnichovo Hradiště | |
| Ve funkci: 13. srpna 1832 – 24. prosince 1858 | |
| Předchůdce | Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu |
| Nástupce | Arnošt Antonín z Waldstein-Wartenbergu |
| Majitel valdštejnského seniorátu Třebíč | |
| Ve funkci: 1848 – 24. prosince 1858 | |
| Předchůdce | Antonín Jiří z Waldstein-Wartenbergu |
| Nástupce | Vincenc z Waldstein-Wartenbergu |
| Rodné jméno | Kristián Vincenc Arnošt hrabě z Valdštejna-Vartenberka |
| Narození | 2. ledna 1794 Praha Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 24. prosince 1858 (ve věku 64 let) Praha Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Rodinná hrobka v Mnichově Hradišti |
| Choť | (1817) Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861) |
| Rodiče | Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu (1764–1832) a Marie Antonie Desfours (1772–1813) |
| Děti | Gabriela z Valdštejna-Wartenbergu Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu Josef Arnošt z Waldstein-Wartenbergu |
| Příbuzní | Alain Benjamin Rohan, Marie Berta Rohanová, Viktor Benjamín Rohan[1], Karel Viktor Alan Rohan[1], Josef Arthur Rohan[1], Gabriela Rohanová[1], Arnošt Rohan[1], Benjamín Alan Rohan[1] a Eduard Rohan[1] (vnoučata) |
| Profese | šlechnic, podnikatel |
| Commons | Christian Vincenz Ernst Waldstein |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Mládí
Narodil se rodičům Arnoštu Filipovi z Valdštejna-Vartenberka (1764–1832) a Marii Antonii z Desfours (1772–1813). Arnošt Filip pocházel z mnichovohradišťské větve,[2] sňatkem s hraběnkou Desfoursovou rozšířil svůj majetek. Jako jediné ze tří dětí se Kristián dožil dospělosti.
Vlastní panství
V roce 1816 zdědil po svém prastrýci Janu Vojtěchovi Černínovi (1746–1816) šťáhlavské panství se zámkem Kozel a Nebílovy.[3][pozn. 1] Přebýval a působil však také na rodinném zámku v Mnichově Hradišti. Roku 1817 se oženil s Marií, rozenou Thun-Hohenstein. Snažil se zanedbaná panství pozvednout, věnoval se lesnictví, již roku 1816 nechal zřídit v Sedlci u Starého Plzence strojírnu i slévárnu železa a litiny. Zde působil jako první hutní inženýr Antonín Mayer a poté pozdější plzeňský průmyslník František Belani.
Podporoval také živé umění. Roku 1830 nechává Kristián z Valdštejna-Vartenberka upravit jednu ze stájí na Kozlu na malé rodinné divadlo. V roce 1833 nechává výrazně upravit zámecké divadlo v Mnichově Hradišti. Začátkem 30. let byl u Kristiána Valdštejna zaměstnán jako písař a správce Jan Schebek, původem ze Šťáhlav, který se později stal úspěšným stavebním podnikatelem.
Roku 1833 hostil mnichovohradišťský zámek mírové setkání tří panovníků, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, návštěva má podobu několikadenní slavnostní události s vojenskými přehlídkami či hony. Za vzorné hoštění události byl Valdštejn roku 1836 vyznamenán Komandérským křížem Leopoldova řádu.
Hlava rodu
Poté, co roku 1848 zemřel Antonín Jiří z Valdštejna-Vartenberka (1793–1848) z duchcovsko-litomyšlské linie, Kristián jako nejstarší mužský člen rodu zdědil seniorátní fideikomis Třebíč[2] podle podmínek stanovených již v 17. století.[4] Jako první Valdštejn se také otevřeně přihlásil k odkazu slavného předka Albrechta z Valdštejna, opředeného rozporuplnou minulostí, a o získání titulu vévody. Nabízený rakouský knížecí titul nakonec odmítl.[2] Usiloval také pro svou rodinu tzv. fideikomisu, tedy automatického dědění majetku dle stáří či předem určené posloupnosti, kterým tato větev Valdštejnů, jako jedna z mála rodů, nedisponovala. V rámci této snahy se postaral o zachování rodinných dokumentů a písemností, v čemž následně pokračovali jeho potomci. Ručně psanou kroniku Šťáhlav, hradu Radyně a Lopaty, hradiště Starého Plzence a hradu Plzeň převezl ze svého zámku Kozel do Prahy. Tato kronika, kterou viděl i František Xaver Franc, byla k roku 1928 nezvěstná.[5]
Valdštejnské strojírny v Plzni
Sedlecké slévárny a strojírny se za účasti Františka Belaniho zdárně rozvíjely, Belani byl jejich ředitelem jmenován roku 1851. Kvůli neshodám s Kristiánem Valdštejnem nad další modernizací a rozšířením výroby odešel již roku 1851 Belani pracovat do železáren bratří Kleinů ve Štěpánově u Olomouce, postavil zde první provoz válcoven. Po Kristiánově smrti roku 1858 se Belani do Sedlce vrací, kvůli rostoucí poptávce po strojích a materiálu v Plzni jsou zde roku 1859 založeny Valdštejnské strojírny. V závodu následně začíná pozvolné kariérní soutěžení mezi Františkem Belanim a plzeňským zde zaměstnaným inženýrem Emilem Škodou.
Úmrtí
Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka zemřel 24. prosince 1858 Praze ve věku 64 let a o tři dny později byl pochován v rodinné hrobce v Mnichově Hradišti.[6] Po jeho smrti převzal správu rodového majetku jeho prvorozený syn Arnošt František. Ten roku 1869 prodal Valdštejnské strojírny Emilu Škodovi, který z nich následně pod svým jménem vybudoval jedny z největších závodů v Rakousku-Uhersku.
Rodina a potomci
Kristián Vincenc z Valdštejna se 14. května roku 1817 v Praze oženil s Marií Františkou z Thun-Hohensteinu (21. 8. 1793 Prčice – 20. 1. 1861 Doksy), dcerou majitele panství Poběžovice v západních Čechách Antonína Josefa z Thun-Hohensteinu (1754–1840) a jeho manželky Marie Terezie Wratislavové z Mitrowicz (1766–1851). Bydleli ve Valdštejnském paláci.[7] Měli spolu osm dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti:[8]
- 1. Antonie Žofie Arnoštka (24. 2. 1818 – 15. 11. 1887)
- 2. Tekla Aloisie Terezie (30. 8. 1819 – 1827)
- 3. Arnošt Antonín František de Paula (10. 10. 1821 Praha – 1. 8. 1904 Praha), prvorozený syn a dědic panství
- 1. ∞ (14. 5. 1848 Praha) Anna Marie ze Schwarzenbergu (20. 2. 1830 Praha – 11. 2. 1849 Praha)
- 2. ∞ (23. 6. 1851 Vídeň) Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (2. 11. 1833 Vídeň – 8. 2. 1909 Praha)
- 4. Josef Arnošt (22. 9. 1824 Šťáhlavy – 21. 7. 1903 Třebíč), c. k. polní podmaršál, člen Panské sněmovny
- 5. Gabriela (10. 9. 1827 Šťáhlavy – 14. 1. 1890 Florencie, pohřbena v Rohanské hrobce v Loukově)
- ∞ (18. 6. 1850 Praha) Artur Rohan (13. 6. 1826 – 17. 2. 1885)
- 6. Ernestina / Arnoštka (24. 9. 1829 – 2. 11. 1857 Rokytnice v Orlických horách)
- ∞ (4. 4. 1850) hrabě Josef II. z Nostic-Rokytnice (5. 12. 1821 – 16. 10. 1890), poslední člen rokytnické linie rodu, majitel velkostatku Planá u Mariánských Lázní a Rokytnice v Orlických horách[9]
- 7. Františka (25. 8. 1831 – 31. 1. 1915)
- 8. Aloisie (16. 11. 1832 – 21. 6. 1909)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.