Christian Schneider (23. ledna 1742 Polom u Mikulova – 13. března 1824 Jindřichův Hradec[1]), též Kristian Schneider, byl německý františkán moravského původu a misionář katolické církve v oblasti Egypta.
| Christian Schneider OFM | |
|---|---|
| kněz | |
| Zasvěcený život | |
| Institut | františkáni |
| Svěcení | |
| Služby | misionář |
| Kněžské svěcení | 1765 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Kyrill Schneider |
| Datum narození | 23. ledna 1742 |
| Místo narození | Polom u Mikulova Habsburská monarchie |
| Datum úmrtí | 12. března 1824 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Jindřichův Hradec Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Kostel Nejsv. Trojice v Jindřichově Hradci |
| Národnost | německá |
| Povolání | misionář, katolický kněz, kněz, kronikář a cestovatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se 23. ledna 1742 v později již samostatně neexistující vsi Polom u Mikulova, pokřtěn byl jako Kyrill.[2] Pocházel z německy mluvící rodiny vinaře, ale ovládal dobře i češtinu.[3] Studoval na piaristickém gymnáziu v Mikulově a Kroměříži a poté absolvoval filozofii na jezuitské akademii v Olomouci.[4] Slavné doživotní řeholní sliby složil 12. srpna 1761 v Moravské Třebové, v roce 1765 byl vysvěcen na kněze. V letech 1766 až 1768 pokračoval ve studiu teologie na řádové františkánské škole v Olomouci.[5] Po skončení studií získal práva kázat a jako německý kazatel působil v Praze a Brně.[6]
Touhou bratra Christiana však byla misijní činnost, jednak v souladu s františkánskou tradicí, a rovněž v návaznosti na svého strýce Herculana Schneidera († 1747), rovněž františkána a misionáře, jenž své aktivity zaměřil do Číny, kde také zemřel.[7] V říjnu 1768 byl nejprve v domovské zemi pražskou konsistoří zmocněn k působení mezi nekatolíky a jejich přijímání do katolické církve. Toužil však po misii v zahraničí a působení mezi „pohanskými“ národy.[8] Konečně 22. dubna 1771 se mu podařilo získat svolení českého řádového provinciála Lucia Hornische účastnit se zahraničních misií.[9] Záhy nato, se v květnu 1771 odebral do Říma na studijní přípravný pobyt na misie, který františkáni organizovali ve své koleji San Pietro in Monte Aureo (Montorio).[10] Po relativně krátké sedmiměsíční přípravě byl Schneider 7. března 1772 ustanoven na sedm let misionářem v Egyptě a 1. června se již vylodil v Alexandrii.[11] Po několika letech strávených v Egyptě, v Káhiře i u horního toku Nilu, se pokusil v letech o obnovu katolické misie v Habeši (Etiopii). Jeho cesta, včetně plavby Rudým mořem trvala od července 1778 do června následujícího roku. Nepodařilo se mu nicméně získat přízeň a pozvání habešského císaře, a tak Schneiderova misie, resp. snaha vytvořit misijní základnu pro působení dalších misionářů na ostrově Sokotra byla neúspěšná. V Schneiderových zápiscích z ní alespoň zůstalo několik zajímavých zkušeností z kontaktu Evropy s neznámým prostředím, např. s hinduismem.[12] Po návratu působil bratr Christian v horním Egyptě, v středisku františkánských misií – městě Džirdžá (Girga).[13] Na svých cestách Schneider, podobně další misionáři v oblasti, používal k získání přízně obyvatelstva lékařského umění a také svého umu v oblasti hodinářství.[14] V roce 1792 mu po mnoha dosavadních zkušenostech v Egyptě byla na sedmileté období Kongregací pro šíření víry (Propagandou) svěřena funkce řízení egyptské katolické misie ve funkci jejího prefekta, čímž navázal na dřívější působení františkánů z českých zemí v této funkci, konkrétně na činnost Cyrila Bartusche (Partusche, prefekt 1726-28, † 1728) a Jakuba Římaře.
Po téměř 27 letech strávených v Egyptě a Blízkém východě, odešel bratr Christian uprostřed napoleonských válek z Káhiry a po delším vynuceném pobytu v Alexandrii z ní vyplul do Terstu. Dále přes se Padovu a Vídeň se vrátil do Prahy a posléze do Brna.[15] Brněnský konvent františkánů u sv. Máří Magdaleny však byl během Schneiderovy misijní cesty josefínskými reformami zrušen a Christian se proto usídlil v Dačicích, kde byl na několik let jmenován kvardiánem.[16] Další léta strávil pobytem mimo klášter, konkrétně v Brně, kde zřejmě hájil zájmy františkánů nebo usiloval o obnovu místní řeholní komunity.[16] Na kapitule františkánů v Praze v srpnu 1806 byl bratr Christian zvolen provinčním definitorem.[17] Již jako stařec ve svých sedmdesáti letech postupně oslepl v důsledku šedého zákalu. Postižen nemocí pobýval od roku 1818 v péči svých spolubratří ve františkánském konventu v Jindřichově Hradci. Tamtéž také ve věku 78 let jako jubilant více než padesáti let od řeholích slibů a kněžství zemřel stižen mrtvicí údajně 13. března 1824.[18] Pohřben byl při místním hřbitovním chrámu Nejsvětější Trojice.[19]
Dílo
Prvními Schneiderovými pracemi, přesněji zápisky z přednášek či kompilacemi z jiných knih, byly pomůcky, které si vytvořil během studia teologie v Olomouci. Zaznamenal si je v letech 1766 až 1768 do objemnějších sešitů pod tituly Compendium seu Collectio universae theologiae dogmaticae a Compendium seu Collectio universae theologiae moralis, jež si pro svou potřebu ponechával až do své smrti.[20]
Po více než čtvrtině století strávené v Africe se bratr Christian rozhodl před svým odjezdem zpět sepsat poznámky o místě svého misijního působení „jak pro vlastní [potřebu], tak zejména pro různé své další následovníky“, jak v textu uvedl. Vlastnoručně psaný rukopis (autograf) Annotationes in Egyptum[21] rozdělil Schneider do tří částí. V první popisuje polohu, obyvatelstvo a stručně dějiny Egypta a dále podrobněji rozvádí postupně Dolní, Střední a Horní Egypt. Druhá část je více praktického charakteru a dočteme se v ní o podnebí, rostlinstvu, lidech a jejich jazyku, zvycích, oblékání, náboženství, obřadech, rodinách, umění nebo obchodu. Konečně závěr je věnován novodobé historii země. Ke svému rukopisu nechal přivázat celkem sedm tištěných i kreslených map, plánů nebo vyobrazení egyptských památek. Kniha má přehledně vytvořenou strukturu a obsahové rozčlenění a lze ji považovat za skutečně odbornou práci vzniklou v období rodící se vědy egyptologie.[22]
Již v pokročilém věku, když Schneider pozbyl zraku, diktoval a nechal zaznamenat další ohlédnutí za svým životem: Kurze Lebens- und Reisebeschreibung eines Blinden mit verschiedenen Anmerkungen. Rukopis zůstal v Jindřichově Hradci, nacházel se například v místní školní knihovně a nakonec v archivu.[23] Stal se podkladem pro první biografická zpracování Schneiderovy životní poutě od poloviny 19. století.[24] Jakkoli si nechal bratr Christian psát dílo s více než dvacetiletou prodlevou od svých cest, líčí velmi živě a čtivě především své osobní zážitky a setkání s místní kulturou a společností během pobytu v Káhiře, horním Egyptě, Jemenu nebo Svaté zemi.[25]
V osobní archivní pozůstalosti Christiana Schneidera[26] se kromě jeho části jeho korespondence a vybraných dokumentů dochoval na šesti listech Christianův rukopisný penitenciář – zpovědní pomůcka psaná souběžně zrcadlově v italštině a arabštině rozebírající jednotlivé hříchy podle desatera. Pastorační příručku si Schneider zřejmě připravoval na počátku svého působení v Egyptě, nad italským textem je ještě připsán arabský v transliteraci do latinky.[27]
Reference
Literatura
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
