Remove ads
Kostel svatého Vavřince je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Vavřinci v Želině v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1] Stojí na okraji terénní hrany na pravém břehu Ohře vysoko nad řekou. U kostela stojí fara a několik dalších domů, ale vlastní vesnice Želina se nachází o půl kilometru dál na východ. Okolo kostela procházela stará obchodní cesta z Kadaně do Žatce.
| Kostel svatého Vavřince v Želině | |
|---|---|
 Východní část kostela | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Chomutov |
| Obec | Rokle |
| Lokalita | Želina |
| Souřadnice | 50°21′56,87″ s. š., 13°17′2,6″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | krušnohorský |
| Farnost | děkanství Kadaň |
| Status | filiální kostel (do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Želina) |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | svatý Vavřinec |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románský, gotický |
| Výstavba | 1. třetina 13. století |
| Specifikace | |
| Délka | 22,5 metrů (i s apsidou) |
| Šířka | 13,5 metrů + 2,8 metrů předsíň |
| Umístění oltáře | na východ |
| Stavební materiál | kámen, cihly a zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 33982/5-735 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
I když první písemná zmínka o Želině pochází teprve z roku 1337, pozdně románský kostel vznikl během první třetiny 13. století. Původně byl patronem kostela svatý Gothard.[2] Patronátní právo ke kostelu měli čeští králové. Karel IV. roku 1356 jmenoval místním farářem klerika Mikuláše, který však o rok později zemřel na mor. Roku 1389 dosadil Václav IV. faráře Pavla. Podle zápisu z roku 1485 později přešel patronát na město Kadaň. Letopočet 1484 na západním portálu datuje pozdně gotickou přestavbu kostela a o rok později je poprvé zmiňováno zasvěcení svatému Vavřinci. Od konce 16. století získali kostel kadaňští luteráni, kteří zde po uzavření kostela Stětí svatého Jana Křtitele v Kadani křtili děti.[3]
Později se kostel stal součástí vintířovského panství. Erb na zdi sousední fary patří majiteli panství, hraběti Adamu Filipu Losymu z Losinthalu, který jako poslední mužský potomek svého rodu zemřel roku 1781. Od roku 1848 přešla Želina k milžanskému panství.
Menší úpravy kostela proběhly roku 1906. Roku 1961 kostel vyhořel a na ruinu byl vystaven demoliční výměr, ale ke zbourání nedošlo.[4] Jiný pramen udává jako rok požáru 1966.[2] S přihlédnutím k architektonické hodnotě proběhl archeologický výzkum, který odkryl například původní románské maltové podlahy. Na konci sedmdesátých let 20. století byl kostel opraven, ale nebyl využíván a opět chátral. Až v roce 1992 byl postaven nový krov a střecha z břidlicové krytiny.[3]
Remove ads
Větší část kostela je tvořena gotickým dvoulodím se středovým sloupem. V jeho stavbě byly druhotně použity dva starší portály. Na gotickou část navazuje presbytář tvořený lodí původního románského kostela dlouhý 13,7 m a vyzděný z pravidelných kvádrů. Okna, s výjimkou nejmenšího na jižní straně, jsou nejspíše barokního původu. Na počátku 18. století byla k jižní straně přistavěna předsíň.[3]
Na románskou loď navazuje apsida s malým obloukovým oknem. Podstřešní římsa je zdobená obloučkovým vlysem, který v místě napojení na kostel přechází do lizény.[5]
Remove ads
V kostele se nachází pozdně románská křtitelnice. Oltáře svaté Barbory a Želinský oltář Mistra IW byly z kostela odvezeny ještě před požárem a uloženy v chomutovském muzeu.[3] Oltář svaté Barbory pochází z doby po roce 1524 z dílny malíře Hanse Hesse. Na predele oltáře je obraz s trojicí postav. Zleva se jedná o postavy svaté Otýlie a svaté Anny Samotřetí. Třetí postava bývá považována za svatou Martu, ale podle atributů (koruna na hlavě, kříž v pravé a kniha v levé ruce, drak ležící na knize) je vyobrazena spíše svatá Markéta.[6]
Na predele Želinského oltáře Mistra IW z roku 1526 je obraz scény Oplakávání Krista. Tělo mrtvého Krista obklopují klečící svatý Jan Evangelista, tři Marie, Panna Maria Sedmibolestná a Marie Magdalena. Scénu doplňují méně obvyklé postavy Josefa z Arimatie a Nikodéma. Podle realistického renesančního oblečení posledních tří postav jde zřejmě o portréty donátorů oltáře. Hypoteticky se jedná o Opla z Fictumu staršího, který symbolicky předává své panství vnukovi Oplu z Fictumu mladšímu. Právě Opl mladší byl donátorem oltáře. Žena, která stojí u Kristových nohou, je nejspíše Oplova manželka, rozená Perglárová z Perglasu. Hypotézu podporují dva putti po stranách hlavního obrazu, kteří drží erby Fictumů a Perglárů.[6]
Remove ads
Loď s vítězným obloukem a presbytářem
Presbytář
Západní vstupní portál
Malba na severní zdi presbytáře
Malba na vítězném oblouku
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads