Kostel svatého Františka Xaverského (Uherské Hradiště)
klášterní kostel v Uherském Hradišti, součást jezuitského kláštera From Wikipedia, the free encyclopedia
Kostel svatého Františka Xaverského v Uherském Hradišti, je barokní chrám, stojící na Masarykově náměstí. Tvoří součást komplexu bývalé jezuitské koleje, gymnázia a semináře sv. Františka Borgii pro nemajetné studenty s divadelním sálem.[1] Patří do místního děkanátu a je ústředním kostelem římskokatolické farnosti Uherské Hradiště.
| Kostel svatého Františka Xaverského v Uherském Hradišti | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Olomoucký |
| Okres | Olomouc |
| Obec | Uherské Hradiště |
| Souřadnice | 49°4′4″ s. š., 17°27′34,99″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | moravská |
| Diecéze | olomoucká |
| Děkanát | Uherské Hradiště |
| Farnost | Uherské Hradiště |
| Status | farní kostel |
| Užívání | pravidelně |
| Zasvěcení | František Xaverský |
| Datum posvěcení | 30. červen 1682 |
| Světitel | Jan Josef Breuner |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Giovanni Domenico Orsi |
| Stavební sloh | baroko |
| Typ stavby | halový kostel typu Il Gesù |
| Výstavba | 1670–1685 |
| Specifikace | |
| Délka | 36,5 m |
| Šířka | 11,35 m |
| Výška | 18 m (loď) |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | kámen, cihla, dřevo |
| Další informace | |
| Adresa | Uherské Hradiště, Česko |
| Ulice | Masarykovo náměstí |
| Oficiální web | Farnost Uherský Brod |
| Kód památky | 32602/7-3456 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Jezuitský klášter) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fundátorkou jezuitského řádu na Moravě byla paní Kateřina Alžběta Zoubková ze Zdětína a na Habrovanech, která svou závětí z 5. října 1635 darovala řádu svá panství Zdounky a Habrovany.[2] Svědkem podpisu závěti byl kardinál František z Ditrichštejna, který však prosadil založení koleje v Kroměříži. Teprve po vyplenění Kroměříže švédským vojskem roku 1643 vydal generál řádu souhlas s přesunutím jezuitů do Uherského Hradiště. Základní kámen ke stavbě koleje s osově řešeným kostelem mezi dvěma dvory a s průčelím orientovaným do hlavního náměstí, byl položen 28. června 1654 a v roce 1662 se jezuité nastěhovali do dokončených částí budovy. Základní kámen kostela dne 10. srpna 1670 slavnostně položil provinciál řádu jezuitů Šimon Schürer.[3] Sálový kostel jezuitského typu podle prototypu římského kostela Il Gesù s valenou stlačenou klenbou s pasy a výsečemi a emporami nad šesti mělkými bočními kaplemi. Postavil jej Jan Jeroným Canevalle v letech 1670–1685 podle projektu Jana Dominika Orsiho při městských hradbách, v bahnitém terénu na dubových pilotech a dřevěném roštu z borovice. V roce 1671 totiž město postihla povodeň a vyvolala obavy o stabilitu kostela. V padesátých letech 20. století byla položena sonda k pilířům a následný technologický průzkum prokázaly, že dřevo je dosud v dobrém stavu.
23. dubna 1681 vypukl v Uherském Hradišti požár u františkánů, zachvátil město včetně areálu jezuitů a téměř dostavěný kostel zcela vyhořel. Přesto hned následujícího roku 30. června 1682 olomoucký světící biskup hrabě Jan Josef Breuner kostel již vysvětil.[3] Roku 1689 byl do kostela věnován rozměrný obraz významného pražského malíře Jana J. Henische. Rozměrné plátno o velikosti 640 x 420 cm zaplatila za 350 zlatých hraběnka Kateřina Magnisová ze Strážnice. Další požár následoval v roce 1695.[4] Tím se jeho dostavba a zařizování opozdily. K posledním stavebním úpravám průčelí kostela a přetvarování bání obou věží došlo v roce 1755. Zároveň byl dosavadní interiér obohacen o obrazy Ignáce Raaba a sochy Ondřeje Schweigla a dalších. Dvouvěžové průčelí, členěné pilastry s volutovým štítem, je ve výklencích ozdobeno štukovými sochami jezuitských světců od Ignáce Morávka.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 v kostele nadále pokračovaly bohoslužby. Od roku 1778 byl prohlášen za farní, náhradou za zchátralý a roku 1785 zbořený kostel sv. Jiří.
Při povodni v červenci 1997 byl kostel spolu s celým náměstím zasažen vodou z rozlité řeky Moravy.
.jpg)
Současné pozdně barokní vybavení kostela pochází z 2. poloviny 18. století, respektive z let 1768–1773, a doplňuje tak starší obrazy pražského malíře Jana Jiřího Heinsche a slezského Michaela Leopolda Willmanna. Čelní stěnu presbytáře vymaloval iluzivní freskou Juda Tadeáš Supper z Moravské Třebové.[5] Sochařskou složku oltářů a kazatelnu dodala dílna brněnského Ondřeje Schweigla, která navazuje na plastiky Ignáce Morávka a Františka Ondřeje Hiernleho.[6] Ucelenou rokokovou výzdobu završilo početné dílo jezuitského malíře Ignáce Raaba a jeho dílny.
Ve štukových medailonech na klenbě jsou zobrazeni čtyři evangelisté a dvanáct apoštolů. Tyto dekorace provedl roku 1895 sochař Antonín Popp podle návrhu architekta Josefa Schulze.[7] V řádové kryptě pod hlavním oltářem byly roku 1690 uloženy ostatky fundátorky Kateřiny Zoubkové, přenesené z brněnské koleje. Dále zde byli pohřbíváni členové zdejší koleje a školy. Krypta byla za hygienických reforem Josefa II. zrušena.
Presbytář s hlavním oltářem
- oltářní obraz sv. František Xaverský křtící pohanského krále – Jan J. Heinsch (1689)
- rám obrazu s anděly – Ignác Morávek
- tabernákl: sochy andělů – Matyáš Kovanda; obraz sv. Jiří bojující s drakem – Ignác Raab
- iluzivní freskový oltář s postavami sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského – Juda T. Supper (1768)
- oválné obrazy nad vchody: Přijímání sv. Aloise Gonzagy sv. Karlem Boromejským a Přijímání sv. Stanislava Kostky andělem – oba Juda T. Supper (kolem 1768); sv. Viktorie a sv. Josef – oba Michael L. Willmann (1686)
Kaple sv. Viktorie
- oltář s relikviářem sv. Viktorie (1749) a alegorickými sochami Víry, Naděje, Lásky (1752)
- fresky ze života světice (1681): Vize, Umučení a Oslava
Kaple Panny Marie Bolestné s oltářem
- sochy Piety a tří japonských mučedníků sv. Jakuba Kisaie, sv. Pavla Miki a sv. Jana Gota – Ondřej Schweigl
- oltář sv. Veroniky – obraz Ignác Raab
- obraz naproti oltáři sv. Marta na modlitbách – Ignác Raab
Kaple sv. Barbory s oltářem
- sochy Stětí sv. Barbory, anděla, mladíka (snoubence Barbory) a anděla s vavřínovým věncem – Ondřej Schweigl
- oltář sv. Kateřiny Alexandrijské – obraz Ignác Raab
- obraz naproti oltáři Král David s harfou – Ignác Raab
Kaple sv. Josefa s oltářem
- oltářní obrazy Smrt sv. Josefa, v nástavci Apoštol sv. Juda Tadeáš – oba Ignác Raab
- sochy sv. Jana Křtitele, sv. Šebestiána a andílků – Ondřej Schweigl
- oltář sv. Jana Nepomuckého – obraz Ignác Raab, sochy andělů Ignác Morávek nebo Matyáš Kovanda
- obraz naproti oltáři Přijímání sv. Marie Egyptské – Ignác Raab
Kaple sv. Ignáce s oltářem
- oltářní obrazy Vize sv. Ignáce z Loyoly, v nástavci Zázrak sv. Vojtěcha – oba Ignác Raab
- sochy sv. Vavřince, sv. Floriána a andílků – Ondřej Schweigl
- oltář sv. Aloise Gonzagy – obraz (1732), sochy andělů Ignác Morávek
- obraz naproti oltáři sv. Petr Kajícník – Ignác Raab
Kaple sv. Anny s oltářem
- oltářní obrazy Vyučování Panny Marie, v nástavci Vize sv. Terezie z Ávily – oba Ignác Raab
- sochy sv. Voršily, sv. Kateřiny Sienské a andělů – František O. Hiernle
- na menze je sousoší Hold českého lidu Božskému Srdci Páně – Štěpán Zálešák (1938)
- ve výklenku socha sv. Terezie z Lisieux (konec 19. století)
- obraz naproti oltáři Návrat marnotratného syna – Ignác Raab
Kaple Andělů strážných s oltářem
- oltářní obrazy Archanděl Rafael s Tobiášem a archanděly v oblacích, v nástavci Kázání sv. Vincence Ferrerského – oba Ignác Raab
- sochy sv. Antonína Paduánského, sv. Petra z Alcantary a andělů – František O. Hiernle
- na menze je sousoší Hold českých světců Neposkvrněnému srdci Panny Marie – Leopold Christ
- ve výklenku socha sv. Judy Tadeáše (konec 19. století)
- obraz naproti oltáři Kajícná Máří Magdaléna – Ignác Raab
Ostatní vybavení
- kazatelna se sousoším Kázání sv. Františka Xaverského a reliéfem Zázrak na moři na poprsnici – Ondřej Schweigl (1770)
- v kapli Bolestné Panny Marie je umístěna mramorová křtitelnice se sousoším Kristova křtu
- ve vyřezávaných zlacených rámech pod kruchtou visí obrazy sv. Aloise Gonzagy při modlitbě a sv. Stanislava Kostky před Pannou Marií s Ježíškem (1. polovina 18. století)
- barokní lavice, zpovědnice a varhanní skříň jsou dílem Adama Freytaga, původní varhanní stroj byl na konci 19. století nahrazen pneumatickým firmou Rieger-Kloss
Presbytář s hlavním oltáře a obrazem od Jana J. Heinsche
Oltář sv. Barbory od Ondřeje Schweigla
Kazatelna od Ondřeje Schweigla
Oltář sv. Veroniky s obrazem od Ignáce Raaba
Varhany
.jpg)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
