Kostel svaté Barbory (Chomutov)

Kostel svaté Barbory je římskokatolický kostel zasvěcený svaté Barboře v Chomutově. Stojí na okraji terasy nad řekou Chomutovkou v bývalé Horní Vsi. Na západní straně kostela, kde měla stát vlastní chrámová loď, je malý park s pomníkem obětem válek. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Kostel svaté Barbory v Chomutově
Kostel svaté Barbory
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Chomutov
Obec	Chomutov
Souřadnice	50°27′56,85″ s. š., 13°23′51,62″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická, řeckokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická , Apoštolský exarchát v České republice
Děkanát	Liberecko-chomutovský děkanát (protopresbyterát)
Farnost	děkanství Chomutov, Řeckokatolická farnost v Chomutově
Status	filiální kostel (v římskokatolické farnosti), řeckokatolický farní chrám
Užívání	bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů
Současný majitel	farnost – děkanství Chomutov
Zasvěcení	Barbora z Nikomédie
Architektonický popis
Stavební sloh	gotický
Výstavba	2. polovina 15. století
Specifikace
Délka	22 metrů
Šířka	22,5 metrů
Umístění oltáře	na jihovýchod
Stavební materiál	kámen, lomové zdivo
Další informace
Adresa	Lipská 2120/51 430 03 Chomutov
Kód památky	25002/5-893 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Detail veduty Chomutova s kostelem svaté Barbory (vpravo dole), Matthäus Merian, 1650

Výstavba kostela začala ve druhé polovině patnáctého století a částečně byla dokončena okolo roku 1500. Z roku 1584 se zachovala zpráva o poškození rozestavěného kostela požárem, když byla jeho věž při letní bouři zasažena bleskem. Jiří Popel z Lobkovic v roce 1593 plánoval dostavbu kostela, u kterého chtěl založil klášter, k čemuž již nedošlo. Během třicetileté války byl rozestavěný kostel poškozen, protože ho švédští vojáci používali jako opevněný opěrný bod. V roce 1667 byla nedostavěná loď rozebrána na materiál použitý při stavbě mostu přes Chomutovku. Zbylé presbyterium s věží bylo upraveno a sloužilo jako farní kostel pro Horní Ves. Patronátní právo vykonávali chomutovští jezuité.^[2]

V letech 1757–1759 během sedmileté války kostel znovu sloužil jako pevnost a byl natolik poškozen, že mu během druhé poloviny osmnáctého století hrozilo zbourání. Roku 1813 byli u kostela pohřbeni ruští kozáci, padlí během tažení proti Napoleonovi. Po roce 1829 byl v budově uskladněn střelný prach a teprve v roce 1835 začala na popud A. B. Hilleho úprava zpět na kostel.^[2]

Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost – děkanství Chomutov.

Popis

Z původního stavebního záměru zůstalo stát obdélné kněžiště s trojbokým závěrem, ke kterému je na severní straně přistavěna věž a na opačné straně malá předsíň. Dnešní loď má plochý strop a valbovou střechu, nad kterou vystupuje osmiboký sanktusník s cibulovou střechou. Hlavní vstup vede hrotitým profilovaným portálem v jižní zdi. Hrotitá okna jsou oproti původnímu záměru částečně zazděná. V západní zdi je patrný zazděný vítězný oblouk a vstup na kazatelnu, která měla být nad zbouranou lodí. Věž je vybavena řadou klíčových a kalhotových střílen.^[2]

V přízemí věže se nachází křížově zaklenutá sakristie, ze které vede točité schodiště do vyšších pater a ze kterého se mělo vstupovat na kazatelnu. V jižní zdi sakristie je sanktuář s pískovcovým ostěním. Při mladších úpravách byla postavena úzká chodba chodba, které spojuje sakristii s východní části presbyteria. Podél jeho západní zdi stojí dvoupatrová kruchta.^[2]

Vybavení

Hlavní barokní oltář je ze druhé poloviny sedmnáctého století. Zdobí ho obraz svaté Barbory od Hanse Gamlincka z roku 1755 a sochy svatého Jana a svatého Petra z doby okolo roku 1525. Malý boční oltář se sochou svatého Linharta je zasvěcený svaté Anně a jeho obraz namaloval F. Köhler v roce 1856. Dále se uvnitř nachází socha archanděla Michaela a obrazy Piety a svaté rodiny z poloviny osmnáctého století.^[2]