Konobrže

Konobrž nebo Konobrže (v ženském rodu jednotného čísla, německy Kummerpursch) je zaniklá osada, která byla součástí rovněž zaniklé obce Kopisty v okrese Most v Ústeckém kraji. Osada se rozkládala v nadmořské výšce 258 metrů zhruba tři kilometry severně od starého města Mostu. Konobrže byly zbořeny při rozšiřování těžby hnědého uhlí v letech 1976–1979. Dnes leží katastrální území Konobrže na okraji města Most, sousedí s obcí Mariánské Radčice.

Konobrže
Stará Konobrž
Lokalita
Charakter	zaniklá osada
Obec	Most
Okres	Most
Kraj	Ústecký kraj
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°33′12″ s. š., 13°39′13″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Konobrže (1,48[1] km²)
Konobrže
Další údaje
Zaniklé obce.cz	260
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Katastrální území Mostu

Okolní krajina byla osídlena již v pravěku. Východně od vesnice se v mladší době bronzové nacházelo sídliště lidu knovízské kultury.^[2]

První písemná zmínka o Konobržích pochází z roku 1394, kdy je zaznamenaná při dědictví po Pešovi, zvaném Mezek. V roce 1402 se část platů ze vsi odváděla kostelu v Duchcově. Před rokem 1420 sídlil na zdejší tvrzi Šimon z Konobrže a v polovině 15. století Vaněk Kladný. V letech 1491–1524 zde žili Pehmové z Konobrže, což byla původně měšťanská rodina z Litoměřic. Po nich vlastnila Konobrže mostecká měšťanská rodina Deutschů, kteří v roce 1558 prodali tvrz i s poplužním dvorem Baltazarovi Langenau z Pauzu. Ve druhé polovině 16. a na počátku 17. století byli majiteli tvrze Lungvicové z Patokryj, kteří koupili i tu část vsi, která dosud patřila k Duchcovu. V polovině 17. století vlastnil převážnou část obce Jan Baptista Bombason a menší část patřila klášteru ve Světci. Od nich odkoupilo Konobrže město Most a připojilo je ke svému panství Kopisty, kde zůstaly až do roku 1848.

Obyvatelé se živili zemědělstvím a částečně i rybníkářstvím. Kolem Konobrží a nedaleké osady Pařidla byly již na konci 15. století vybudovány rybníky, z nichž však některé zanikly už ve druhé polovině 18. století. Na konci 19. století nacházeli obyvatelé obživu i v hornictví. V roce 1893 byl nedaleko otevřen důl Venuše a počet obyvatel začal rychle vzrůstat. V Konobržích stála i kaple Nejsvětější Trojice, postavená kolem roku 1914.

Osada zanikla v letech 1976–1979 kvůli těžbě hnědého uhlí.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 113 obyvatel (z toho 525 mužů), z nichž bylo 733 Čechoslováků, 375 Němců a pět cizinců. Převládali lidé bez vyznání (616 obyvatel), ale 484 lidí se hlásilo k římskokatolické církvi, deset k evangelickým církvím, dva k církvi československé a jeden k nezjišťovaným církvím.^[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 347 obyvatel: 804 Čechoslováků, 528 Němců a patnáct cizinců. Počet římských katolíků vzrostl na 660 a bez vyznání bylo 654 obyvatel. Devatenáct lidí patřilo k církvi československé, deset k evangelickým církvím a čtyři lidé k nezjišťovaným církvím.^[4]

Vývoj počtu obyvatel a domů^[5]

	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970
Obyvatelé	164	217	182	430	1 028	1 113	1 347	704	682	425
Domy	23	25	25	41	91	99	166	166	.	124