český malíř a ilustrátor From Wikipedia, the free encyclopedia
Karel Ludvík Klusáček, též známý pod jménem Karel Ladislav Klusáček (26. října 1865, Polná[1] – 21. února 1929, Praha[2]), byl český malíř, ilustrátor a básník.
| Karel Ludvík Klusáček | |
|---|---|
 ak. malíř Karel Ludvík Klusáček | |
| Narození | 26. října 1865 nebo 25. října 1865 Polná  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. února 1929 (ve věku 63 let) Praha  Československo |
| Povolání | malíř, ilustrátor a kulturní pracovník |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Ludvík Klusáček se narodil v Polné 26. října 1865. Malířství studoval na Akademii u profesorů A. Lhoty a Pirnera, ale vzorem mu byl Mikoláš Aleš. Ilustrace v jeho stylu zveřejňoval v časopisech Paleček, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha a Světozor. Ve své době se proslavil obrazem Bouře v Praze po stětí Jana Želivského. Záhy se zařadil mezi významné malíře přelomu 19. a 20. století, v roce 1913 se podílel na výzdobě divadelního sálu slavného náchodského hotelu Beránek. Jeho malby zdobí schodiště bývalé Zemské banky na Příkopech, pro strop Městského muzea v Praze vytvořil alegorickou kompozici Praga caput regni a řadu dalších kompozic. Jako zdatný ilustrátor doprovázel například dílo Královské pohádky. Pro hořovický zámek vytvořil cyklus olejů.
Byl členem SVU Mánes v letech 1896–1900[3], s neutuchajícím nadšením se stal organizátorem kulturního života, byl redaktorem Volných směrů po první tři ročníky 1897–1899. Později se sblížil s Jednotou umělců výtvarných a do roku 1902 se zařadil k těm, kteří zakládali jejich měsíčník Dílo.
V osmdesátých letech na sebe upozornil vynikajícími kartony, které byly často předlohou pro sgrafitové výzdoby fasád. Dobová kritika ho považovala za všestranného malíře. Ukázal se i jako prozíravý památkář stal se zachráncem starobylého malebného renesančního domu U Vejvodů v Jilské ulici v Praze, který zakoupil. Stal se aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v rodné Polné se angažoval při adaptaci hradu na muzeum. Byl činný i literárně.[zdroj?!]
Dne 1. září 1896 se oženil s Mariannou, rozenou Jeráčkovou (1878—??) z Lužan (okr. Jičín).[4] V roce 1901 se jim narodila dcera Marie.[5]
Koncem života jeho aktivity pro záchvatu mozkové mrtvice polevily a 21. února 1929 podlehl zápalu plic. Po zpopelnění byla urna s jeho popelem uložena na polenském hradě.
Ve velké zasedací síni Vlašského dvora v Kutné Hoře se nacházejí dva obrazy Karla Ladislava Klusáčka provedené na omítce. Vydání Dekretu kutnohorského a Volba Vladislava za krále českého. Klusáčka doporučil místní radě vrchní stavební rada Josef Hlávka, když byl požádán, vedle spolupráce na restauraci Vlašského Dvora, také o spolupráci na tomto úkolu. Hlávkovi se podařilo získat i garanty Klusáčkovy práce, a to jak po stránce umělecké, tak historické. Jména jsou to zvučná: Alois Jirásek, Mikoláš Aleš a Maxmilián Pirner. Všichni včetně Hlávky se vyjádřili při slavnostním otevření zasedací síně roku 1900, že Klusáček zvládl oba obrazy – po umělecké i historické stránce – velmi pečlivě a suverénně. Obdržel odměnu šest tisíc zlatých a něco nádavkem od Josefa Hlávky.
Hlávka doporučil Klusáčka též na realizaci maleb při restaurování děkanského chrámu Narození Panny Marie v Klatovech. Ten byl restaurován, s několikaletou přestávkou, v letech 1898–1909. Výzdobu podle Klusáčkových návrhů provedl Josef Bosáček.[6]
K hlavním realizacím Uměleckoprůmyslové školy pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900 patřilo vybavení vzorového interiéru nábytkem a dekorací včetně oltáře. Soubor těchto exponátů byl oceněn stříbrnou medailí. Klusáček do něj dodal návrhové kartóny s postavami českých světců pro oltářní retábl. Poprvé se zde svatí Ludmila, Václav a Vojtěch objevují ve stylu secesního symbolismu jako asketičtí a prostí poutníci na cestě.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
