Karel Dvořák (sochař)

Karel Dvořák (1. ledna 1893 Praha^[2] – 28. února 1950 Praha^[3]) byl český sochař, žák Jana Štursy, tvořící v letech 1919–49.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...

Karel Dvořák
Sochař prof. Karel Dvořák
Narození	1. ledna 1893 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. února 1950 (ve věku 57 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	sochař a učitel
Manžel(ka)	Leopolda Dostalová
Příbuzní	Vilém Dvořák^[1] (bratr)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zavřít

Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, dále v letech 1911-1913 navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu, v oddělení, které vedl Josef Drahoňovský) a v letech 1913-1919 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění. Studium v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde působil až do smrti.

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes^[4].

Bezprostředně po dokončení studií v jeho pracích převažoval vliv Štursův, ale také italského renesančního sochařství:

Svatý Václav 1921, v katedrále sv. Víta před Svatováclavskou kaplí
Podobizna choti 1923

V dalším období se Dvořák přiklonil k vzoru Otty Gutfreunda a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel:

Alegorie obchodu a zemědě̟lství (1923-1924) na supraportě bočního portálu paláce Adria čp. 36/II do Jungmannovy ulice
Kamelot (Kolportrér), Dělník, Krejčí a Bankovní úředník 1925, 4 sochy na římse paláce Obchodní akademie čp. 1471/II na nároží Vinohradské třídy v Praze
Dvě přítelkyně, Národní galerie v Praze, 1924
Do Ameriky, 1925
Portréty Otty Gutfreunda (1925) a Václava Špály (1926)
Pomník Ernesta Denise v Praze na Malostranském náměstí, 1928
Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě:
Akt hocha, bronz 1930, Stromovka
Venkovské děvče, bronz, 1931
Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži, 1934
Sousoší sv. Cyrila, Metoděje a sv. Ludmily na Karlově mostě, 1929–35); v těchto dílech svůj smysl pro monumentální figurální kompozici převedl do poněkud strnulých schémat. Postupně z této monumentální, spíše neoklasické linie přešel ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch:
Tragédie, 1937
České řeky, 1938
Život a Osud, 1941
Fontána U žabiček (Masarykovi vnuci), 1948
Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.
Studie pomníku pro Ležáky, 1946–1950, skupina stojících postav v pojetí rozvíjejícím téma Rodinova pomníku Občané z Calais^[5]

Zemřel roku 1950 a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostalová.

Karel Dvořák (sochař)

Život

Dílo

Odkazy

Wikiwand - on