From Wikipedia, the free encyclopedia
Karel Bourbonsko-Sicilský (Carlos Maria Alfonso Marcelo; 16. ledna 1938, Lausanne – 5. října 2015, Retuerta del Bullaque) byl za vlády svého bratrance Juana Carlose a krále Filipa VI. posledním španělským infantem.
| Karel Bourbonsko-Sicilský | |
|---|---|
| vévoda z Kalábrie | |
 vévoda Karel se svou manželkou Annou | |
| Úplné jméno | Carlos María Alfonso Marcelo |
| Narození | 16. ledna 1938 Lausanne, Švýcarsko |
| Úmrtí | 5. října 2015 Retuerta del Bullaque, Španělsko |
| Pohřben | El Escorial, Španělsko |
| Manželka | Anna Orleánská |
| Potomci | Kristýna Bourbonsko-Sicilská María Bourbonsko-Sicilská Petr Bourbonsko-Sicilský Inés Bourbonsko-Sicilská Viktorie Bourbonsko-Sicilská |
| Dynastie | Bourbon-Obojí Sicílie |
| Otec | Alfons, vévoda z Kalábrie |
| Matka | Alice Bourbonsko-Parmská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl také vévodou z Kalábrie a jedním ze dvou pretendentů na vedoucí roli (hlavu) dynastie, která vládla království obojí Sicílie, než se v roce 1861 začlenilo do Italského království. Navíc byl velmistrem jedné ze tří větví Konstantinova řádu sv. Jiří.
Druhé ze tří dětí a jediný syn infanta Alfonsa Bourbonsko-Sicilského a princezny Alice Bourbonsko-Parmské se narodil během exilu svých rodičů, kdy byli vyhnáni ze Španělské republiky a žili v Lausanne ve Švýcarsku. Jako starší syn prince Karla Bourbonsko-Sicilského a Mercedes Španělské (1880–1904), nejstaršího dítěte španělského krále Alfonsa XII., byl jeho otec Alfonso od smrti své matky při porodu do narození syna matčina bratra Alfonsa XIII. v roce 1907 dědicem španělského trůnu. Kdyby byl pokus Matea Morrala o zavraždění španělského krále Alfonsa XIII. úspěšný, stal by se v té chvíli španělským králem Infant Alfons, Karlův otec.
Karel chodil do školy bok po boku se svým o jedenáct dní starším bratrancem, budoucím králem Juanem Carlosem; nejdříve navštěvovali školu ve Švýcarsku, poté ve Španělsku. Karel byl vybrán španělským pretendentem, Janem Bourbonským, aby se stal spolubydlícím Juana Carlose na internátní škole, kterou se Don Jan a španělský diktátor Francisco Franco dohodli založit, aby přivedli potenciálního budoucího krále z exilu jeho rodiny v Portugalsku, aby mohl mít španělské vzdělání. Škola se nacházela ve venkovském domě Las Jarillas 10 mil severně od Madridu, který k těmto účelům poskytl markýz z Urquija.
V listopadu 1948 se Karel a Juan Carlos usadili ve škole, spolu s osmi vybranými syny aristokracie (a jedním prostým občanem, budoucím členem kabinetu José Luisem Leal Maldonado) a týmem lektorů vybraných Donem Janem, včetně ředitele, liberálního učence Josého Garrida a tradicionalistického kaplana Ignacia de Zulueta. V průběhu příštích dvou let, pod vedením Pedra Martíneze de Irujo y Cara, duqua de Sotomayora, byli princové pečlivě vzděláváni a představováni význačným Španělům, včetně samotného Franca, Leopolda Calva-Sotela a Fernanda Álvareze de Miranda. Princové poté studovali na Colegiata de San Isidro de Madrid a pak společně absolvovali kurzy práva na univerzitě v Madridu, po celou dobu zůstali blízkými přáteli.
Karel žil se svou rodinou v Madridu. Jejich jmění zahrnovalo zemědělské nemovitosti v Toledu a Ciudad Real. Také investovali do významných společností, včetně Respolu a společnosti Telefónica.
V dubnu 1961 se Karel na svatbě své starší sestry Terezy s Donem Iñigem Morenem, budoucím markýzem z Lauly, v Madridu setkal se svou budoucí manželkou, princeznou Annou Orleánskou. V květnu 1962 se setkali znovu v Athénách na svatbě infanta Juana Carlose s princeznou Sofií, dcerou řeckého krále Pavla; v průběhu týdenních svatebních oslav se při několika příležitostech objevovali společně. O dva měsíce později byla Anna pozvána na návštěvu do domu Karlových rodičů v Toledaně. Na konci roku 1963 bylo tajemství venku: francouzská zpravodajská média zobrazila pár společně a spekulovala o datu, kdy bude veřejně oznámeno zasnoubení královského páru.
Přestože byli oba římskokatoličtí Bourboni, vypukla mezi otci páru neshoda ohledně dynastického nároku Karlova otce na dědictví sesazeného rodu Bourbon-Obojí Sicílie, jehož poslední nesporná hlava Ferdinand, vévoda z Kalábrie, zemřel v lednu 1960, aniž by měl syna. Karlův otec, infant Alfons, se prosadil jako právoplatný dědic, protože jeho zesnulý otec, Karel Bourbonsko-Sicilský (1870–1949), byl Ferdinandův nejstarší bratr. Annin otec Henri d'Orléans však potvrdil nárok Ferdinandova dalšího mladšího bratra, prince Ranieriho, vévody z Castra (1883–1973) jako hlavu dynastie, přičemž tvrdil, že Karel se vzdal sicilských práv pro sebe i své potomky, když se v roce 1901 oženil s pravděpodobnou španělskou dědičkou Mercedesem z Asturie, bezpochyby měl přitom na paměti, že jeho vlastní prohlášení za hlavu královského rodu Francie záviselo na platnosti z roku 1713, kdy vyšší bourbonský princ Filip z Anjou zřekl práv ve prospěch mladšího rodu Bourbon-Orléans. Henri d'Orléans odmítl dát ke sňatku souhlas, a tak byly plány mladého plánu zmařeny.
Karlův otec v roce 1964 zemřel a Karel tak díky své trpělivosti, vytrvalosti a kompromisu získal ruku své nevěsty. 250 hostů obdrželo jednu ze dvou různých pozvánek od rodičů nevěsty nebo ženicha; první zmiňovala sňatek nevěsty s "Jeho královskou Výsostí princem Karlem z Bourbonu", zatímco druhá oznamoval svatbu "francouzské princezny Anny" s "vévodou z Kalábrie". Dne 11. května 1965 v Louveciennes byli "milenci z Gothy" (jak pár nazval tisk) oddáni při civilním obřadu a následující den doprovázel pařížský hrabě svou dceru k oltáři u královské kaple v Dreux, orleánské tradiční farní kaple a nekropole, na katolický svatební obřad.
Za padesát let manželství se páru narodilo pět dětí - čtyři dcery a jeden syn:
.svg)
.svg)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Carlos, Duke of Calabria na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel, vévoda z Kalábrie na Wikimedia Commons Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
