Kamil Henner (právník)

Kamil Henner (2. července 1861 Plzeň^[1] – 9. května 1928 Praha^[2][3]) byl český právník, profesor církevního práva na pražské univerzitě, ve školním roce 1914–1915 její rektor. Věnoval se i obchodnímu školství. Byl oceňovaný pro hluboké znalosti i poutavé přednášky.

prof. JUDr. Kamil Henner
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci: 1914 – 1915
Předchůdce	František Mareš
Nástupce	Rudolf Dvořák
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci: 1901 – 1902
Předchůdce	Bohuslav Rieger
Nástupce	Albín Bráf
Ve funkci: 1907 – 1908
Předchůdce	František Fiedler
Nástupce	Cyril Horáček
Narození	2. července 1861 Plzeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. května 1928 (ve věku 66 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov (50°3′54″ s. š., 14°25′4″ v. d.)
Děti	Marie Pujmanová Kamil Henner
Příbuzní	Petr Pujman vnuk Vojtěch Pujman (1921-1986) vnuk Ferdinand Pujman zeť
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Zaměstnání	profesor církevního práva
Profese	pedagog, právník a učitel
Ocenění	doctor honoris causa from the University of Aix-Marseille (1947)
Commons	Kamil Henner (právník)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodinná hrobka na Vyšehradském hřbitově v Praze

Život

Pocházel z plzeňské úřednické rodiny.^[4] Vystudoval pražskou právnickou fakultu, kde se zaměřil na církevní právo. Když se roku 1882 univerzita rozdělila na českou a německou část, byl právě ve čtvrtém ročníku. Katedra církevního práva tehdy na české fakultě nevznikla pro nedostatek pedagogů, studenti tohoto oboru museli absolvovat přednášky a zkoušky v němčině. Henner se zapojil do překladu Rittnerovy knihy Prawo Kościelne Katolickie, která se pak na řadu let používala jako učebnice.^[5] V roce 1884 zde získal titul doktora obojího práva (JUDr.), poté učil v Praze na obchodní akademii a také absolvoval studijní pobyt v Berlíně, Göttingenu a Ženevě.^[6]

Roku 1887 se habilitoval, v roce 1894 byl jmenován mimořádným a roku 1900 řádným profesorem církevního práva.^[5] Vedle toho přednášel i obchodní a směnečné právo na pražské polytechnice a stále národohospodářství a statistiku na obchodní akademii.^[4] Patřil k oblíbeným pedagogům – jeho výklady byly poutavé a byl vždy ochotný vysvětlovat a pomáhat.^[6][7] Dějiny křesťanství dával do souvislosti s obecnými, kanonické právo zase srovnával s občanským, které na něj v řadě ohledů navázalo.^[8]

V dubnu 1900 se zúčastnil manifestační schůze v Domažlicích na podporu zakládání českých vysokých škol na Moravě. Vystoupil tam s přednáškou o manželství.^[9] Dvakrát byl děkanem právnické fakulty (1902 a 1908) a 1. října 1914 byl jmenován rektorem české Karlo-Ferdinandovy univerzity.^[6] V dubnu 1915, v době relativních úspěchů ústředních mocností za první světové války, na akademické půdě nepřímo podpořil práva českého národa výrokem, že „není moci na světě, která by mohla trvale podrobit uvědomělý národ“.^[8] V říjnu téhož roku se stal členem výboru vládou organizované charity, která od občanů vybírala finanční příspěvky na pomoc pozůstalým po padlých vojácích (vdovský a sirotčí pomocný fond veškeré ozbrojené moci).^[2]

Po vzniku Československa se jako znalec zapojil do řešení záležitostí církevní politiky.^[5] Například v dubnu 1921 vystoupil ve Státoprávní společnosti v Karolinu s přednáškou, v níž popsal pozitivní vliv případné odluky církve a státu na různé oblasti života (majetek a financování církví, manželství, výuka náboženství).^[6][10]

Po celý život měl vztah i k obchodnímu školství. Na počátku své kariéry vyučoval na Českoslovanské akademii obchodní,^[5] později zastával funkci školního inspektora.^[11] V posledních letech života se snažil prosadit, aby absolventi obchodních akademií mohli rovněž pokračovat ve studiu na právnických fakultách.^[5] Byl také členem a nakonec i předsedou České akademie věd.^[12]

Zemřel po dlouhé nemoci, rozloučení s ním proběhlo v olšanském krematoriu 12. května 1928.^[12]

Dílo

• Přednášky o národním hospodářství (1892–1893)
• Kapitola z dějin úroku a lichvy (1893)
• Amortisationsgesetze (1904)
• O uherském právu manželském (1904)
• Poměr státu k církvím (1920)
• Rozluka státu a církve (1923)
• Stručný přehled formálných pramenů církevního práva do kodexu (1924)
• Vývoj poměru státu k církvi (1925)
• Základy práva kanonického (několik svazků 1918–1927)
  • Část druhá: Právo platné (1919) Dostupné online

Přispíval do Ottova slovníku naučného od prvního dílu (1888) pod zkratkou Hnr.^[13]

Rodina

Roku 1892 se oženil^[14] s Marií Mildovou (1870–1931).^[15] Manželka Marie byla dcerou pražského advokáta a poslance českého zemského sněmu Josefa Mildeho.^[16] Manželé Hennerovi měli tři děti:

• Dcera Marie Pujmanová (1893–1958), provdaná Zátková, později za Ferdinanda Pujmana,^[12] se proslavila jako spisovatelka.
• Syn Kamil Henner (1895–1967)^[12] byl známý jako lékař-neurolog.
• Dcera Anna Hennerová (1899–1920)^[15] se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela.^[17]

• Bratr JUDr. Theodor Henner (??–1932) byl rovněž právník; získal titul dvorního rady.^[12]