Křížek (znak úmrtí)

Možná hledáte: Kříž.

Křížek (†) je typografický znak používaný k několika účelům. Pro odlišení od znaků # a ♯, nazývaných rovněž „křížek“, a od kříže jakožto symbolu křesťanství se také někdy nazývá dlouhý křížek, filologický křížek, obelisk nebo (zvláště v informatice) anglickým slovem dagger (dýka). Je to jeden ze symbolů, které se postupně vyvinuly ze značky obelos užívané řeckými gramatiky. Existují i varianty dvojitý křížek (‡, diesis), trojitý křížek a obrácený křížek.

Znak
Název v Unicodu	dagger
Kódování	dec	hex
Unicode	8224	U+2020
UTF-8	226 128 160	e2 80 a0
Číselná entita	†	†
Názvová entita	†
Windows-1250	134	86
Mac CE	160	a0

Původ a vývoj

Křížek se vyvinul z varianty značky obelos, původně graficky reprezentované vodorovnou čárou – nebo čárou s jednou nebo dvěma tečkami ÷.^[1] Představuje kovový rožeň, šíp nebo hrot oštěpu a symbolizuje tak vypíchnutí nebo vyříznutí podezřelé části textu.^[2][3][4]

Tři varianty znaku obelos

Obelos zřejmě zavedl homérský učenec Zénodotos v rámci systému edičních značek. Těmi označoval sporná nebo poškozená slova či pasáže v rukopisech Homérových eposů.^[2] Jeho systém zdokonalil jeho žák Aristofánes z Byzance, který zavedl asterisk a pro obelos používal symbol ve tvaru ⊤; dále pak Aristofanův žák Aristarchos ze Samothráky.^[5][6]

Zatímco asterisk se používal pro editorské doplňky, obelos označoval korektorem odmazané chybné rekonstrukce.^[7] Jednalo se o nedoložená slova rekonstruovaná pouze za účelem argumentace a označení implikovalo, že autor nevěřil, že takové slovo či slovní tvar skutečně někdy existovaly. Někteří učenci používali obelos ve dvojici se znakem metobelos („konec obelu“),^[8] který měl podobu dvou teček nad sebou, malé gamy (γ), kladívka nebo diagonální čáry, někdy s jednou nebo se dvěma tečkami. Metobelos se umisťoval na konec označované fráze.^[9][10]

Velmi podobným způsobem pozdější učenci označovali rozdíly mezi jednotlivými překlady či verzemi bible a jiných rukopisů.^[11] Órigenés (přibližně 184–253) takto označoval rozdíly mezi jednotlivými verzemi Starého zákona ve své edici Hexapla.^[5][8][12] Epifan ze Salaminy (31?–403) používal vodorovnou linku nebo háček (s tečkami či bez nich) a vzpřímený, mírně skloněný mečík představující obelus. Svatý Jeroným (asi 347–420) používal prosté vodorovné lomítko, ale pouze pro pasáže Starého zákona.^[10][13] Popisuje použití hvězdičky a mečíku takto: hvězdička rozsvěcuje světlo, mečík krájí a bodá.^[4]

Isidor ze Sevilly (asi 560–636) popsal užívání znaku takto: Obolus se připojuje ke slovům nebo frázím nadbytečně opakovaným, jakož i k místům, u nichž bylo zaznamenáno odlišné chybné čtení, aby, podoben šípu, zahubil (iugulet) nadbytečné a probodl (confodiat) chybné. […] Obolus s tečkou nahoře ukazuje místa, o nichž je pochybnost, mají-li být vymazána či ne.^[14]

Středověcí písaři hojně používali tyto symboly pro kritické značky v rukopisech.^[10] Kromě toho byl křížek v raném křesťanství používán jako znaménko pro menší pomlku při zpěvu žalmů. Užíval se také společně s hvězdičkou jako značka pro nádech při recitaci, a vyskytuje se proto často ve spojení s čárkou.^[15][16]

V 16. století tiskař a učenec Robert Estienne užíval křížek pro označení označení rozdílů ve slovech či pasážích mezi různými verzemi řeckého Nového zákona.^[17]

Vzhledem k počtu variant a různému použití není shoda na tom, které symboly lze vlastně považovat za obelos. Značky ⨪ a ÷ se někdy považují za odlišný druh obelu. V užším smyslu lze za obelos považovat pouze vodorovnou čáru a symbol křížku.^[10]

Moderní užití

Křížek označující na pamětní desce datum úmrtí rabína Richarda Federa. Židovské prostředí se však obvykle použití křížku vyhýbá a datum úmrtí označuje slovně, pomlčkou nebo Davidovou hvězdou

V novější typografii se křížek používá pro označení úmrtí, vymření, vyhynulého taxonu, zániku, zrušení nebo zastaralost. Hvězdička (asterisk) a křížek umístěné u letopočtů či dat označují čas narození a úmrtí. Umístění křížku bezprostředně před nebo za jméno osoby označuje osobu zemřelou; číslem se někdy udává věk, ve kterém osoba zemřela. Ve slovnících označuje křížek slovo nebo tvar zastaralý, již neužívaný. V genealogii se užívá i v kombinaci s hvězdičkou (†* = narozen mrtev; *† = zemřel v den narození; †† = vymření rodu či linie)

Navzdory své současné grafické podobě křížek není odvozen od „latinského“ kříže (v základní podobě uveden v Unicode na pozici U+271D) a nemá bezprostřední souvislost s křesťanstvím. Tím lze ospravedlnit i jeho užívání ve významu úmrtí u osob nehlásících se ke křesťanskému vyznání, případně u křesťanů z denominací odmítajících uctívání kříže. Přesto se v praxi některé komunity užívání tohoto znaku vyhýbají.

Křížek označující poznámku v britském tisku z r. 1839 svým grafickým provedením zdůrazňuje odvození od nože či špízu, a ne od latinského kříže

Křížek se také užívá k označení poznámky pod čarou, pokud už v daném úseku textu byla dříve použita hvězdička (popř. i dvě a tři hvězdičky). Další poznámky se po využití dvou a tří křížků označují dvojitým křížkem, popřípadě kombinacemi hvězdičky a křížku.

Další užití:

• V matematice a fyzice: sdružený operátor, někdy se označuje i hvězdičkou (asteriskem).
• V textové kritice a v kritických edicích rukopisných děl označuje části, které nejsou považovány za původní.
• V katalozích se dvojitým křížkem označuje pole standardu MARC.
• V šachu se někdy používá k označení tahu vedoucího k šachu (jednoduchý křížek) nebo k matu (dvojitý křížek nebo dva křížky). Častější je však užívání znaků + a #.^[zdroj⁠?!]
• V chemické kinetice se dvojitým křížkem označuje přechodový stav.

Reprezentace v počítači

Znak	†		‡		⸶		⸷		⸸		⹋
Název v Unicodu	dagger		double dagger		dagger with left guard		dagger with right guard		turned dagger		triple dagger
Kódování	dec	hex	dec	hex	dec	hex	dec	hex	dec	hex	dec	hex
Unicode	8224	U+2020	8225	U+2021	11830	U+2E36	11831	U+2E37	11832	U+2E38	11851	U+2E4B
UTF-8	226 128 160	e2 80 a0	226 128 161	e2 80 a1	226 184 182	e2 b8 b6	226 184 183	e2 b8 b7	226 184 184	e2 b8 b8	226 185 139	e2 b9 8b
Číselná entita	†	†	‡	‡	⸶	⸶	⸷	⸷	⸸	⸸	⹋	⹋
Názvová entita	†		‡

Znak křížku a dvojitého křížku, jak je realizován v různých fontech: DejaVu Sans, Times New Roman, LTC Remington Typewriter, Garamond a Old English Text MT

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dagger (typography) na anglické Wikipedii.

1. Merriam-Webster's collegiate dictionary. [s.l.]: Merriam-Webster, Inc, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-87779-809-5. S. 855.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. Harold P. Scanlin. Origen's Hexapla and fragments: papers presented at the Rich Seminar on the Hexapla, Oxford Centre for Hebrew and Jewish Studies, 25th-3rd August. Redakce Alison Salvesen. [s.l.]: Mohr Siebeck, 1998. ISBN 978-3-16-146575-8. Kapitola A New Edition of Origen's Hexapla: How It Might Be Done, s. 439.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. Richard Barrie Dobson. Encyclopedia of the Middle Ages, Volume 2. [s.l.]: Routledge, 2000. Dostupné online. ISBN 978-1-57958-282-1. S. 1038.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. Johann Georg Hamann; KENNETH HAYNES. Writings on philosophy and language. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-920246-1. S. 94.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. Paul D. Wegner. A student's guide to textual criticism of the Bible. [s.l.]: InterVarsity Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-19-814747-3. S. 194.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. George Maximilian Anthony Grube. The Greek and Roman critics. [s.l.]: Hackett Publishing, 1965. Dostupné online. ISBN 978-0-87220-310-5. S. 128.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
7. A Simplified Guide to BHS. [s.l.]: [s.n.] Kapitola BHS Critical Apparatus.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
8. Hexapla [online]. The Catholic Encyclopedia [cit. 2011-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 4, 2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
9. Ernst Würthwein. The text of the Old Testament: an introduction to the Biblia Hebraica. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-8028-0788-5. S. 58.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
10. The Meaning of the Markings, Critical Marks and Marginal Notes: Their True Significance [online]. The Nazaroo Files, February 19, 2009 [cit. 2011-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 11, 2012.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
11. Daniel H. Garrison. The student's Catullus. [s.l.]: University of Oklahoma Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-8061-3635-6. S. 184.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
12. R. Grant Jones. Notes on the Septuagint. [s.l.]: [s.n.], 2000. Kapitola The Septuagint in Early Christian Writings, s. 4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
13. A Dictionary pf Christian Biography, Literature, Sects and Doctrines; During the First Eight Centuries. Being A Continuation of 'The Dictionary of the Bible'. Redakce William Smith. [s.l.]: John Murray, 1882. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
14. s:la:Etymologiarum libri XX/Liber I#XXI.
15. Kay Kaufman Shelemay; PETER JEFFERY; INGRID MONSON. Early Music History: Studies in Medieval and Early Modern Music. Redakce Iain Fenlon. [s.l.]: Cambridge University Press, 1994. ISBN 978-0-521-45180-2. Kapitola Oral and written transmission in Ethiopian Christian chant, s. 81.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
16. Obelisk, Obelus, Dagger [online]. seiyaku.com [cit. 2011-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 29, 2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
17. David Martin (French divine). A critical dissertation upon the seventh verse of the fifth chapter of St. John's First Epistle: there are three that bear record in Heaven, &c. : wherein the authentickness of this text is fully prov'd against the objections of Mr. Simon and the modern Arians. [s.l.]: Printed for William and John Innys, 1719. Kapitola Chap. X. Of the Obelus and Semicircle, the passage of St. John is mark'd with in Stephen's Edition, s. 65.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu křížek na Wikimedia Commons